Manchester mne přivítal vytrvalým deštěm. Po asi hodině jízdy jsme s Robynne, sympatickou holkou, v jejím Berlingu dojeli - po levé straně silnice! Do kamenné vesničky Settle. Cesta do této vesnice byla lemována stovkami bezpečnostních značek, upozornění, osvětlenou dálnicí apod. U semaforu stála i cedule, kde bylo napsáno, že pokud svítí červená, musíš stát! Takže jsme na semaforu uposlechly, a poslušně si počkaly na zelenou. To jsme usoudily, že už můžeme jet, i když to tam nebylo napsané. Z vesničky Settlu jsme jeli ještě asi 11 km po uzounké silničce mezi zídkami do prudkého kopce. Projely jsme několikery bránami, než jsme narazily na pár kamenných domků, v jednom z nich budu pak bydlet, až spraví topení, a dorazily úzkým úvozem do střediska Malham Tarn. Přijely jsme po půlnoci a potkaly ještě pár jedinců na hromadné zaměstnanecké párty, která se koná jednou do roka. Prázdné Prazdroje a Pilsner Urquelly stály na stole. Pozdravila jsem se se všemi, a pak šla spát. Mám docela hezký pokoj s vlastními sociálkami.
Spala jsem jako dudek.
