Kurz Eco-Challenge

Tak právě teď skončil můj první kurz, na kterém jsem zde byla.
Přijela sem dívčí katolická škola – St. Josephs Bradford school – 30 dívek a 2 mladé a velmi sympatické učitelky a jeden učitel.
Jednalo se o Eco-Challenge kurz, takže hned na závěr po nesmírně dlouhých instrukcích o požární bezpečnosti, nafasování holínek, pohorek, voděodolného oblečení atd. začaly teambuildingové aktivity. Spočívaly jednak v obkreslení nejmenšího člena na plakát a pak vepisování vlastností, jaké by měli mít členové nějakého týmu. Podrobnosti sepíšu do podrobnější zprávy o kurzu. Snad jen za zajímavost stojí napsat, že při každé činnosti venku musely mít na sobě dívky pevnou kotníkovou obuv a voděodolné oblečení. Z toho jsem usoudila, že Caving aktivity následující den budou málo akční a dobrodružné..prostě fádní. Bezpečnost přece na prvním místě! Večer ještě bylo – Eco-duction – něco jako domácí ekologie – povídání a aktivity vedoucí k šetrnému postoji k životnímu prostředí. Součástí toho bylo i počítání ekologické stopy.
Následující den se rozdělily na 2 skupiny, které se pak v poledne prohodily. Nejprve jsme šly na místní zahradu – prastarou a polorozpadlou zahradu, kterou se Gill rozhodla v rámci projektů se studenty zrekultivovat. Práce spočívala v budování čtyř metrů chodníčku. Po asi půlhodině jsem pochopila, že bych jako dospělá osoba neměla pracovat taky, ale jen se dívat…tak jsem pak fotila a natáčela.
Odpoledne se šlo do jeskyní. Nejvíce asi prozradí fotky, ale co můžu říct – jeskyně byla: děsně akční a dobrodružná s řadou poměrně hodně nebezpečných prvků. Jeskyně byla veřejnosti přístupná, takže jsme potkali spoustu dalších skupin do waterproof oblečených jeskyňářů. Byli jsme tam přes dvě hodiny a fakt jsme si pořádně mákli. Všichni byli až skoro po uši mokří, mně se podařilo do posledních 5 minut udržet suché holínky..ale asi jsem byla jediná. V jeskyních nás provázeli dva jeskyňáři pracující v outdoorové organizaci, takže toto byla přesně jejich pracovní náplň. A uměli to, byli fakt dobří a dostali všechny holky do takové dobré nálady, že i ty, které z toho měly strach to pak vpohodě zvládly, plazily se, slézaly lana.. klouzaly se v korytě podzemní říčky. Byla to opravdu paráda.
Večer pak byla aktivita – Night walk. Bylo to tak perfektně skoordinované s počasím, až jsem nechápala. Byla absolutní tma, nebe bez mráčků a bez měsíce.. všechno bylo tak dokonalé. Na chvíli se stádo bojících se slečen, notně namalovaných utišilo, takže jsme slyšeli hejkající vodní ptactvo, v dálce zabečení, šplouchání vln. Večernice nás skoro oslňovala a odrážela se ve hladině jezera. Pak se ale postupně zatáhlo a už nebylo vidět vůbec nic. Temným lesem jsme kráčeli zpět k domu.
Poslední den byla absolutní mlha, taková, že nebylo vidět ani na 30 metrů. Ráno jsem se ještě rozběhla hledat ztracenou rukavici jedné dívčiny, takže jsem v mlze slyšela ty krásné zvuky, ale trochu jiné, znovu. Bylo to opravdu překrásné.
Dnešní program byla procházka – asi 6 km do Malhamu – což je nejbližší vesnička. Celou dobu jsme šli v mlze, takže jsme skoro nic neviděli, takže tuto krásnou stezku nafotím někdy jindy – trasa to byla opravdu nádherná. Místy jsem si připadala jak v Rumunských horách. Úzké stezky, zídky, ovce, potůčky.
Na 1 metr jsem viděla a fotila červenku! Byla pěkně drzá a hezky si to vedle nás hopkala. Byla to paráda. Pak jsem si nasbírala spoustu páskovek a to jsme už došli k největší dominantě – Malhm Cove – ale co to je, až někdy jindy s pořádnými fotkami.