Dnes jsem si udělala malý výlet na druhou stranu od střediska, a s Ianem se stavila i v baráčku, ve kterém mám bydlet. Zrovna tam probíhá výměna topení, takže to tam vypadá doslova jako po výbuchu. Co mne ale nejvíc fascinovalo, tak to je to, že se tam strhávají podlahy, stropy, zabudovávají nové trubky do zdí a všechno, všecičko tam zůstalo tak, jak kdybyste zrovna teď vstali a odešli. Takže jste měli v okapávači na nádobí plno nádobí, na stole ovoce, na sporáku hrnce, v obýváku časopisy na stolku, v pokojíčku počítač, rozestlanou postel, fotky, knížky, nedopité mléko.. všechno byste tam tak nechali, a pak vám tam naběhli chlapi, vytrhli ze zdí starý topení, v kuchyni vytrhali podlahu a část stropu, provrtali díru do zdi na nový bojler… prostě hrůza. Nechápala jsem to, jsem zvyklá, že když malujeme, nebo vrtáme do zdi, nábytek zakryjeme igelitem, věci uklidíme do skříní…nic tam nenecháme. Pro ilustraci jsem vyfotila aspoň fotky kuchyně, ale zbytek jsem teda nefotila, nebylo to moc vhodné…fotit ten binec.
Ale jinak „můj“ barák bude vypadat dost dobře. Od nejrůznějšího vybavení, 20 dní staré pračky, sušičky na prádlo, mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazničky… po televizi v každém pokoji, obývák s pohodlnými sedačkami, asi – byly teď pokryté vrstvou prachu. Pokoj mám asi nejhorší ze všech, protože ho mám s výhledem do lesa, ne na jezero, s malinkým oknem a šikmou střechou, tak bude hodně tmavý, ale velký asi 2,5 x 4 m. Takže nebude problém tam někoho ubytovat
A hlavně, to nejlepší na tom baráku je, že je tam koupelna s normální vanou, a hlavně v té vaně je normální sprcha a teče tam studená voda. Ne tak, jak to mám teď, že u stropu je rozprašovač vody a jeden čudlík, po jehož zmáčknutí teče teplá voda a po chvíli téct přestane.
Baráček má krásnou kamennou střechu – z kamenných kvádrů, a 30 metrů od něj začíná dřevěný chodníček skrz Malham fen – močál, částečně i rašeliniště, aspoň jsem tam viděla rašeliník. Takže v létě to nebudu mít daleko na koupání do jezera. Paráda.
