Uklízecí den

Dnes jsem celý den uklízela. Nejdřív bylo potřeba nachystat třídu pro kurz, který přišel pár hodin po tom, co odjela moc příjemná skupinka holek ze střední St. Josephs School. Pak hned jsme ještě měnili na postelích matrace za nové - ne všechny, ale většinu. Matrace jsou asi 30 cm tlusté. No a pak hned po obědě jsme valili do mého domečku, Sand Hill se jmenuje, a uklízeli a uklízeli. Podařilo se mi nenápadně pořídit pár fotek, tak se můžete podívat na tu spoušť, co tam byla. Úklid probíhal naprosto chaoticky a neorganizovaně, ale notně živelně, takže se domeček měnil doslova před očima. Ještě to není vůbec hotové, ale už to vypadá docela k světu. Bylo nás tam v jednu chvíli asi 8, tak to opravdu odsýpalo. Paráda. Pak jsem tam osaměla a uklízela až do večeře. Po večeři jsem se šla podívat na kurz pro maturantky - holky z Bradfordu. Je jich celkem 9, a všechny jsou to Muslimky. Jejich učitelka je však Jugoslávka - tak se sama nazývala. Už ale 19 let pobývá v Anglii, kde také vystudovala druhou výšku, protože ta první - studovala dolnictví (mining), tak to jí bylo v UK k ničemu. A teď je učitelka biologie.Po hodině jsem šla ještě na hoďku uklízet na domeček..
Teď tu kluci všude pobíhají s vysílačkama a hrajou si na schovku… doufám, že to tu nezboří.

Kurz Eco-Challenge

Tak právě teď skončil můj první kurz, na kterém jsem zde byla.
Přijela sem dívčí katolická škola – St. Josephs Bradford school – 30 dívek a 2 mladé a velmi sympatické učitelky a jeden učitel.
Jednalo se o Eco-Challenge kurz, takže hned na závěr po nesmírně dlouhých instrukcích o požární bezpečnosti, nafasování holínek, pohorek, voděodolného oblečení atd. začaly teambuildingové aktivity. Spočívaly jednak v obkreslení nejmenšího člena na plakát a pak vepisování vlastností, jaké by měli mít členové nějakého týmu. Podrobnosti sepíšu do podrobnější zprávy o kurzu. Snad jen za zajímavost stojí napsat, že při každé činnosti venku musely mít na sobě dívky pevnou kotníkovou obuv a voděodolné oblečení. Z toho jsem usoudila, že Caving aktivity následující den budou málo akční a dobrodružné..prostě fádní. Bezpečnost přece na prvním místě! Večer ještě bylo – Eco-duction – něco jako domácí ekologie – povídání a aktivity vedoucí k šetrnému postoji k životnímu prostředí. Součástí toho bylo i počítání ekologické stopy.
Následující den se rozdělily na 2 skupiny, které se pak v poledne prohodily. Nejprve jsme šly na místní zahradu – prastarou a polorozpadlou zahradu, kterou se Gill rozhodla v rámci projektů se studenty zrekultivovat. Práce spočívala v budování čtyř metrů chodníčku. Po asi půlhodině jsem pochopila, že bych jako dospělá osoba neměla pracovat taky, ale jen se dívat…tak jsem pak fotila a natáčela.
Odpoledne se šlo do jeskyní. Nejvíce asi prozradí fotky, ale co můžu říct – jeskyně byla: děsně akční a dobrodružná s řadou poměrně hodně nebezpečných prvků. Jeskyně byla veřejnosti přístupná, takže jsme potkali spoustu dalších skupin do waterproof oblečených jeskyňářů. Byli jsme tam přes dvě hodiny a fakt jsme si pořádně mákli. Všichni byli až skoro po uši mokří, mně se podařilo do posledních 5 minut udržet suché holínky..ale asi jsem byla jediná. V jeskyních nás provázeli dva jeskyňáři pracující v outdoorové organizaci, takže toto byla přesně jejich pracovní náplň. A uměli to, byli fakt dobří a dostali všechny holky do takové dobré nálady, že i ty, které z toho měly strach to pak vpohodě zvládly, plazily se, slézaly lana.. klouzaly se v korytě podzemní říčky. Byla to opravdu paráda.
Večer pak byla aktivita – Night walk. Bylo to tak perfektně skoordinované s počasím, až jsem nechápala. Byla absolutní tma, nebe bez mráčků a bez měsíce.. všechno bylo tak dokonalé. Na chvíli se stádo bojících se slečen, notně namalovaných utišilo, takže jsme slyšeli hejkající vodní ptactvo, v dálce zabečení, šplouchání vln. Večernice nás skoro oslňovala a odrážela se ve hladině jezera. Pak se ale postupně zatáhlo a už nebylo vidět vůbec nic. Temným lesem jsme kráčeli zpět k domu.
Poslední den byla absolutní mlha, taková, že nebylo vidět ani na 30 metrů. Ráno jsem se ještě rozběhla hledat ztracenou rukavici jedné dívčiny, takže jsem v mlze slyšela ty krásné zvuky, ale trochu jiné, znovu. Bylo to opravdu překrásné.
Dnešní program byla procházka – asi 6 km do Malhamu – což je nejbližší vesnička. Celou dobu jsme šli v mlze, takže jsme skoro nic neviděli, takže tuto krásnou stezku nafotím někdy jindy – trasa to byla opravdu nádherná. Místy jsem si připadala jak v Rumunských horách. Úzké stezky, zídky, ovce, potůčky.
Na 1 metr jsem viděla a fotila červenku! Byla pěkně drzá a hezky si to vedle nás hopkala. Byla to paráda. Pak jsem si nasbírala spoustu páskovek a to jsme už došli k největší dominantě – Malhm Cove – ale co to je, až někdy jindy s pořádnými fotkami.

Další střediska FSC

Stáhla jsem z internetu stránek FSC fotografie jednotlivých středisek. Když se na to podíváte, asi vám spadne čelist jako mne. Prostě neuvěřitelné. Ty prostory, možnosti.
Je to něco jako "Lipka", jen 60 let stará a mající 17 poboček.
Fotky jsou zde.

Neuvěřitelný internet

Mají zde neustálé problémy s internetem.
1) Stránka se zde načítá 15 - 30 sekund
2) Internet je veden přes Itálii, a pokud je v Itálii, nebo tady škaredě, většinou nejede
3) Někdy jede jen SKYPE, a nejede net
4) Někdy jedou jenom nějaké stránky
5) Je to fakt jako na baterky. Naprosto nepochopitelné

Víkend a pondělí

Víkend jsem strávila doma, vesměs učením, čtením, obdivováním, co zde mají. Nic zajímavého. Snad jen, že jsem vyplašila na pár kroků něco, co se podobalo sluce, ale zobák to mělo snad delší než celé tělo...ale viděla jsem to až ve vyplašeném stavu, tak se mi to asi muselo zdát.

V pondělí bylo opět v 9 hodin společné setkání, kde se řeklo, co se bude dít, každý, kdo má na starosti svoji skupinu (skupiny: učitelé, kuchyň, provozní, kancelář), řekl důležité informace, které by měl každý vědět. Adrian - vedoucí, přečetl zajímavé mejly, a informoval o nadcházejících událostech.
Moje práce spočívala v opravování síťek na lov vodních bezobratlých, pak studiem toho, co mne příští dny čeká a po obědě jsem se zúčastnila Plánování všech zaměstnanců - time managementu, cílů, a strategií pro dosáhutí úspěchu. Každá skupina - viz výše se na toto setkání pečlivě připravila, všichni si udělali SWOT analýzu (silné, slabé stránky, příležitosti a ohrožení), a vymysleli si svůj akční plán. Na tomto setkání jsme to pak rozpracovávalí dále. Podrobněji je to popsáno v zprávě.
Jinak teď mne čeká první kurz - jmenuje se Eco-Challenge. Nebudu psát, co to bude, ale napíšu až po něm, jaké to bylo.

Historie Malham Tarn

V 18. století připadla tato oblast rodu Listerů. Thomas Lister (1752-1826) nechal toto středisko - tehdy sídlo, postavit v roce 1775. Protože byl tak moc bohatý, je středisko postaveno z pískovce, i když je v oblasti dostatek vápence.
V roce 1857 dostal středisko ke svým 21. narozeninám Walter Morrison - syn Jamese Morrisona, který panství v roce 1852 koupil. Walter byl milovník přírody, nechal v blízkosti postavit školu a udělal pro místní obyvatele spoustu dobrých skutků. Zemřel 1921 - v té době měl jmění 2 milióny liber.
Malham Tarn pak byl prodán roku 1927 za 28,000 liber Mr. Fisherovi, který však 6 měsíců na to zemřel. Pozůstalost pak koupila Mrs Hutton Croft - příbuzná Walterovi Morrisonovi, a přenechala to roku 1946 National Trust. Od této doby se Malham Tarn stalo jedním z nejstarších středisek FSC v Británii.

PUBLIKACE NA PRODEJ !!

Nafotila jsem publikace, které jsou zde na prodej. Jestli máte někdo zájem o zakoupení nějaké publikace, napište mi, prosím, e-mail: swewa(na)centrum.cz a já vám knížku dovezu. Také by neměl být problém objednat nějaké zboží a nechat si ho poslat na moji adresu.
Fotogalerie skládaček
Fotogalerie publikací
Ceník najdete: Strana 1, Strana 2

Zajímavosti 3

Slané máslo - hrůza, dnes jsem si na slaný chleba namazala slané máslo a marmeládu. Slané máslo tu opravdu frčí.

Oddělené kohoutky - vlevo kohoutek s horkou vodou, 15 cm vpravo kohoutek s ledovou. No comment. Ale normální baterie se zde koupit dá, tak se na ně dá někde natrefit.
Nepoznaly modřín - holky - geografky, se kterými jsem jela na výlet k prameni nepoznaly modřín. Prostě ho neznaly, ale už o něm někdy předtím slyšely. Hm..

Výlet k prameni

Odpoledne jsem se z ničeho nic ocitla na výletě - se Sarah, Robynne a Sammie jsme autem jely omrknout 3 místa, kam se chodí se studenty. Nejdřív to byl pramen říčky, která teď byla úplně rozvodněná a pramen to nebyl jeden, ale aspoň 15 různých pramenů. Pak jsme jely do vesničky a města, kde studenti srovnávají podmínky pro život mezi vesnicí a městem. Kolik je tam obchodů, jaké tam jsou služby, co tam lidi zrovna dělají, a další podobné úkoly a otázky.
Fotogalerie z tohoto výletu je zde:


Jízda autem byla šílená - Sammie se teprv učila jezdit a frčet mezi úzkými zídkami po silničce, kde se dvě auta nevyhnou bylo opravdu náročné. Silnice byla v některých místech zatopená vodou, jindy nám do cesty vlezla ovce.

4. den v práci

Dnes jsem kromě opětovné práce na meteorologické stanici pomáhala Kate uklízet učebny a nachystat je na příští týden.
Učebny: učebny vypadají jako ve škole (Fotodokumentace). V každé učebně je dataprojektor, interaktivní tabule, učitelé mají barovou stoličku - což může být při výuce velmi pohodlné a praktické. Ale nástěnky učeben jsou - takové neprofesionální, mne vůbec neoslovily, když to srovnám s nástěnkami a výzdobou na Lipkových pracovištích. Nemají zde žádnou učebnu bez stolů, takže ty největší a nejtěžší stoly - u kterých můžou sedět až 3 lidi jsme nanosily do vedlejší učebny, aby tam nezavazely, a pak jsme je musely dát zpět. Zkrz malinkaté dveře. Co je na učebnách pěkné - tak to, že se jmenují podle nejvyšších vrcholů v okolí, a každý vrchol má ve své učebně nástěnku s fotkami a popisem. O krabicích na podložky pro studenty jsem už psala. Více se dozvíte z fotek.

3. den v práci

Ráno v 9 hodin jsme opět s Kate šly posbírat data z místní meteostanice. Protože bylo krásně, trochu jsem ji nafotila. Ale podrobnou dokumentaci udělám, až bude opravdu teplo a nebude to všechno zmrzlé.
Moje dnešní práce byla opět moc hezká - pomáhala jsem Averil v knihovně. Objednali si spoustu nových knih, tak jsem knihy razítkovala a archivovala. Averil to všechno dávala do interní databáze. Každá knížka má tedy své číslo a během jedné minuty by měl být každý schopen ji najít. Mají to seřazené podle kategorií - A, B, C - obecné a geografické, B - biologické - C - systematické. Takže pod třeba CU se nachází knihy o ptácích, pod BE se nachází knihy o ekologii obecně - jako Begon atd. Literatura je tam obravdu obsáhlá a velmi odborná. Univerzitní knihovna by se nemusela stydět. Určovací klíče na vážky, můry, třásněnky.... všecičko.
Po čtvrté hodině všichni učitelé odchází a mají padla. Očividně se tu s prací nepřetrhnou. Přesně v 11 hodin je povinná pauza na kafe a v 13 hodin zazvoní svolávací zvonec na nádvoří a musí se jít na oběd. Ještě jsem to tu ale neviděla za plného provozu, teď je to klid, protože tu není žádná škola.

FOTOGALERIE

Fotogalerii ze zdejšího pobytu naleznete zde: http://picasaweb.google.com/karkull (Záznamy z UK začínají písmeny UK)

Druhý den v práci - Práce v oboru!

Celé dopoledne, kromě sbírání dat na meteorologické stanici jsem lepila a spravovala podložky pro studenty, tak jako včera. Do oběda jsem to měla hotové. Po teplém obědě - viz fotky jsem konečně dostala práci v oboru!
Mám za úkol udělat revizi databáze měkkýšů, kteří se zde našli. Jedná se o data od roku 1938. Takže budu zjišťovat aktuální názvy, a později od místního odborníka zjistím přesně habitaty, kde žijí, a nakonec by z toho všeho měl vzniknout letáček s místní malakofaunou. A v květnu, nebo červnu provedu revizi v terénu. Už se těším :)

První den v práci

V 9 hodin bylo setkání všech zaměstnanců, zopakovaly se úkoly, kdo co má udělat, sdělily informace a pak se všichni rozešli do práce. Mně se ujala Kate. Protože má nestarosti meteorologickou stanici, zeptala se, jestli nechci jít také. Samozřejmě jsem chtěla, tak jsme šly. Stanici jsem nenafotila, protože bylo hrozné počasí, udělám to, až bude hezky. Ale určitě stojí za zmínku, co všechno jsme měřily.
Nejprve jsme se podívaly na oblohu a vytvořily si na ní pomyslný kruh, který jsme rozdělily na 8 dílů a měly jsme určit, jaká je oblačnost. Protože bylo úplně zataženo, napsali jsme osmičku – jako že jsou všechny dílky zamračené. Když by bylo přesně polojasno – polovina oblohy by byla modrá a polovina ne, napsaly bychom čtyřku.. Dále jsme podle návodu – očíslovaného obzoru zjišťovaly, jaká je viditelnost. Pak nafotím ten návod, je moc hezký. A pak ještě než došly k samotné stanici, jsme podle toho, kterým směrem se ubírají vlny určily, odkud vane vítr. Dále podle sepsaných charakteristik určily sílu větru (protože se hýbaly větve, tak jsme do kolonky napsaly příslušné číslo, které této charakteristice odpovídalo). Dále přelezly plůtek a stanuly v samotné stanici. Tam jsme z teploměrů odečetly: maximální a minimální teplotu, teplotu 10 cm pod zemí, teplotu 50 cm pod zemí, dále z nádobky na vodu zjistily, kolik napršelo vody, a z ohraničeného pole – ze kterého byla odstraněna vegetace zapsaly, jestli je sníh. A dále se podívaly, jestli není jezero zamrzlé atd. Určitě to doplním fotkami všech měření, a samotné tabulky, která se vyplňovala, ale nemohla jsem to vyfotit, protože sněhopršelo, a byla děsná zima.
To bylo asi to nejzajímavější, co se za ten den událo. Dále mne už čekaly jen takové pomocné práce, které by byly ale na Rychtě tolik potřeba, aby je někdo dělal. Takže jsem měla za úkol naplnit nějaké flaštičky destilovanou vodou – to bylo do laboratoří pro studenty, pak uklidit a roztřídit zapůjčené vybavení. Mají tam totiž místnost, kde si studenti mohou půjčit kalhoty proti dešti, bundy, pohorky, holínky. Všechno za poplatek – asi okolo 2 £ za kus. A pak jsem třídila materiály k jednotlivým programům, což bylo velmi užitečné, protože jsme v tom s Kate udělaly pořádek.

A nakonec spravovala podložky pro studenty. Další zajímavá věc – v každé učebně, učeben mají pět, je krabice s podložkami. Každá podložka má číslo a název místnosti a v krabici je jejich seznam, takže se několikrát do roka dělá revize, kolik tam těch podložek je. Tak to jsem dělala, ale nedodělala, protože po 16 hodině všichni odešli domů, tak jsem tam vydržela do doby, než mi došla stříbrná páska. A v období, kdy přestal hučet kotel, jsem šla fotit a fotit a fotit. Takže to mne čeká zítra ráno.
No a pak jsem byla na úžasné večeři – oběd byl jako obvykle studený – sendviče, saláty, slaný štrúdl apod. A večeře byla teplá – kus kuřete, uvařený květák a brokolice, teplá zálivka, nějaká šťáva, plněná paprika nějakou směsí a pak byl zákusek – buchta, kterou jsme si měli zalít pudingem. Prostě paráda. Ben (z NZ) mi slíbil, že mne naučí vařit, takže jak se přestěhujeme do domečku, tak se to snad trošku naučím.

Zajímavosti 2

Nepřezouvají se! – nikde, ani ve středisku, ani v rodinném domě – koberec, nekoberec, chlupatý i nechlupatý, je to jedno, všude se chodí v botách, i když je venku chumelenice. Ale prý se děti na středisku přezouvat musí.

Luxusní pokoj – na mém pokoji pro dva mají lidé k dispozici: malinkou rychlovarku, mísu plnou Fairtrade kafíček a cukříků a normálních mlíček. Dále vlastní sociálku, o které jsem už psala. Chyběla zde však židle, a na stole nějaká lampa.

Malham Tarn je chráněn Ramsarem - celá oblast je chráněna Úmluvou o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva)

Farmy už od 12. století – většina farem pochází z 12. století. Protože se nacházíme v NP – je zde zakázáno stavět moderně, a všechno musí zůstat při starém. A opravdu VŠECHNY domy vypadají stejně – jsou kamenné, s malými jednoduchými okny a kamennými střechami.

Dům ve kterém budu bydlet

Dnes jsem si udělala malý výlet na druhou stranu od střediska, a s Ianem se stavila i v baráčku, ve kterém mám bydlet. Zrovna tam probíhá výměna topení, takže to tam vypadá doslova jako po výbuchu. Co mne ale nejvíc fascinovalo, tak to je to, že se tam strhávají podlahy, stropy, zabudovávají nové trubky do zdí a všechno, všecičko tam zůstalo tak, jak kdybyste zrovna teď vstali a odešli. Takže jste měli v okapávači na nádobí plno nádobí, na stole ovoce, na sporáku hrnce, v obýváku časopisy na stolku, v pokojíčku počítač, rozestlanou postel, fotky, knížky, nedopité mléko.. všechno byste tam tak nechali, a pak vám tam naběhli chlapi, vytrhli ze zdí starý topení, v kuchyni vytrhali podlahu a část stropu, provrtali díru do zdi na nový bojler… prostě hrůza. Nechápala jsem to, jsem zvyklá, že když malujeme, nebo vrtáme do zdi, nábytek zakryjeme igelitem, věci uklidíme do skříní…nic tam nenecháme. Pro ilustraci jsem vyfotila aspoň fotky kuchyně, ale zbytek jsem teda nefotila, nebylo to moc vhodné…fotit ten binec.
Ale jinak „můj“ barák bude vypadat dost dobře. Od nejrůznějšího vybavení, 20 dní staré pračky, sušičky na prádlo, mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazničky… po televizi v každém pokoji, obývák s pohodlnými sedačkami, asi – byly teď pokryté vrstvou prachu. Pokoj mám asi nejhorší ze všech, protože ho mám s výhledem do lesa, ne na jezero, s malinkým oknem a šikmou střechou, tak bude hodně tmavý, ale velký asi 2,5 x 4 m. Takže nebude problém tam někoho ubytovat 
A hlavně, to nejlepší na tom baráku je, že je tam koupelna s normální vanou, a hlavně v té vaně je normální sprcha a teče tam studená voda. Ne tak, jak to mám teď, že u stropu je rozprašovač vody a jeden čudlík, po jehož zmáčknutí teče teplá voda a po chvíli téct přestane.
Baráček má krásnou kamennou střechu – z kamenných kvádrů, a 30 metrů od něj začíná dřevěný chodníček skrz Malham fen – močál, částečně i rašeliniště, aspoň jsem tam viděla rašeliník. Takže v létě to nebudu mít daleko na koupání do jezera. Paráda.

Zajímavosti

Je tu jaro! - když se probudím - cítím krásný svěží jarní vzduch...

Podivná veverka - ráno jsem z okna dalekohledem pozorovala něco podivného, chlupatého, šedého - byla to nějaká veverka, ale takovou jsem ještě nikdy neviděla.

Je tu tma! - nejsou odsud vidět žádná světla, takže když jdu v noci lesem, opravdu nevím, kam jdu, je tu naprostá tma! Bez baterky bych daleko nedošla.

Bar pro studenty! - Studenti tu mají normálně regulerně vybavený bar plný alkoholu, s fotbálkem, stolečky, internetem...prostě neuvěřitelné.

Dialekt - spousta lidí z různých koutů Anglie a z Austrálie a Nového Zélandu. Každý mluví trochu jinak, je to takový mix nejrůznějších angličtin. Někomu rozumím, někomu absolutně ne. Asi nejhorší je to u těch, kteří jsou přímo z tohoto okolí.

Obžerství! - zaměstnanci tu mají k dispozici veškeré jídlo, konzervy, zásoby, čokolády, ovoce, džusy, čaje, kávy, cokoli co si vzpomenete.. zeleninu, musli... všechno, všecičko. Rozhodně se zde nenaučím vařit, to je jasné. Zatím se ale cpu na snídani cereáliemi a na večeři zeleninovými saláty. (Kuchyň se zásobami naleznete na Picase: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117Interier#

Sobota - výlet po okolí

Dnešní den byl ve znamení focení. Fotila jsem o 106. Nejprve interér střediska, který naleznete pod tímto odkazem: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117Interier#
Bohužel to bude bez komentáře, ale jistě si domyslíte spoustu věcí k čemu jsou apod.

Jakmile jsem však zjistila, že je venku krásně, neváhala jsem, a utíkala na výlet po okolí. Vylezla jsem na útes nad střediskem, a pak kolem ovcí šla dolů k jezeru. Pak jsem si řekla, že jezero obejdu, ale na druhé straně mi v tom zabránila řeka vytékající z jezera a v ten moment mi také došly baterie, takže jsem se vrátila domů.
Fotografie z tohoto minivýletu naleznete zde: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117NejblizsiOkoli#

A hned v 13:30 jsem vyrážela s Ianem a jeho škodovkou na výlet po vzdálenějším okolí. Viděla jsem Malham Cove, vodopády, chlupaté krávy Highland - plemeno ze Skotska, a nakonec i lamy z Jižní Ameriky. Poté jsme zavítali do nejbližšího městečka - 11 km vzdáleného Settle, a pak za Davidem Taylerem na návštěvu. Jakmile se Ian dozveděl, že jsem nikdy nejedla Indické jídlo, museli jsme se v jedné restauraci stavit a dát si je (bylo to ale Takeaway, tak jsme to snědli až doma).
Fotky z tohoto výletu jsou zde: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117VyletSIanem#

Kurz první pomoci

Snídaně byla v 8:30. Sama o sobě byla zajímavá - na výběr bylo asi 8 druhů cereálií - cornflakes, musli a spousta dalších křupínek, pak klasická anglická snídaně - klobásy, opečená slaninka, vajíčka, fazole, marmeláda, crosianty atd. Já si dala musli a čaj. Po snídani jsme všichni došli do jedné místnosti, kde byly v krabičkách nachystané nejrůznější ingredience na sandwich - obrovský výběr. Každý si tam tedy připravil sandwich na oběd.
Celé dopoledne bylo na programu školení k první pomoci - měli pozvaného člověka, který právě učí lidi jak poskytovat první pomoc, a ve skupinkách jsme na konkrétních příkladech různých událostí trénovali a diskutovali o nehodách a o poskytování první pomoci. Zúčastnili se toho jak učitelé, tak i ostatní zaměstnanci (kuchaři, uklizečky).
Co mne překvapilo, tak všichni uměli dát bez sebemenšího zaváhání postiženého do stabilizované polohy. To by myslím u nás nebylo takovou samozřejmostí. A zjistila jsem, že se jejich poskytování první pomoci - nebo lépe řečeno - zjišťování stavu člověka v bezvědomí trošku liší. Mají to prostě preciznější. Ve volné chvilce popíšu přesný postup.
....
Odpoledne jsem pak nafotila pár fotek a pak až za deště, po té, co jsem pomohla nachystat barák na pondělní příjezd univerzity na dvoudenní kurz, šla na kratičký objevný výlet, ze kterého jsou fotky také.

První den v Malham Tarnu

Manchester mne přivítal vytrvalým deštěm. Po asi hodině jízdy jsme s Robynne, sympatickou holkou, v jejím Berlingu dojeli - po levé straně silnice! Do kamenné vesničky Settle. Cesta do této vesnice byla lemována stovkami bezpečnostních značek, upozornění, osvětlenou dálnicí apod. U semaforu stála i cedule, kde bylo napsáno, že pokud svítí červená, musíš stát! Takže jsme na semaforu uposlechly, a poslušně si počkaly na zelenou. To jsme usoudily, že už můžeme jet, i když to tam nebylo napsané. Z vesničky Settlu jsme jeli ještě asi 11 km po uzounké silničce mezi zídkami do prudkého kopce. Projely jsme několikery bránami, než jsme narazily na pár kamenných domků, v jednom z nich budu pak bydlet, až spraví topení, a dorazily úzkým úvozem do střediska Malham Tarn. Přijely jsme po půlnoci a potkaly ještě pár jedinců na hromadné zaměstnanecké párty, která se koná jednou do roka. Prázdné Prazdroje a Pilsner Urquelly stály na stole. Pozdravila jsem se se všemi, a pak šla spát. Mám docela hezký pokoj s vlastními sociálkami.
Spala jsem jako dudek.

Let s krachující leteckou společností SkyEurope

Letenku jsem si koupila v červenci 2008. Stála mne v přepočtu 349 Kč. Vzhledem k padajícímu systému při nakupování jsem si letenky koupila hned dvě, takže mne cesta vyšla na dvojnásobek.
Týden před odletem, plánovaným na 15. ledna 2009 jsem se dozvěděla, že společnost SKYEurope za posledních 9 měsíců prodělala 45 mil. eur, takže je značně v mínusu, takže se musela vzdát některých svých letadel.
Podle toho vypadal i odjezd. Můj let do Manchesteru byl zrušen. Měla jsem letět v 16:50. Proto nás posadili do letadla do Londýna, které mělo letět v 17:40. Do letadla společnosti Slovenské aerolinie jsem nastoupila až v 18:40, letadlo vzlétlo až před sedmou. V Londýně jsme se zdrželi hodinu, takže jsem do Manchesteru přiletěla až kolem 22. hodiny. Robynne tam na mne čekala přes 6 hodin :(
Ještě jsem díky dvěma letenkám naložila 2 zavazadla, přičemž jsem pak po celou dobu letu trnula, jestli jsem náhodou neztratila peněženku s kreditkama a hlavně, jestli mi nerozmlátí notebook. Naštěstí to dobře dopadlo.