Právě sedím na letišti v Bostonu (Massachuchets) a čekám na letadlo do Minnesoty. Vracím se za svým princem po 12 týdnech velmi intenzivní a jedinečné práce. Od 20. března do 15. června, 12 a půl týdne jsem pracovala pro Ferry Beach Ecology School, byla jsem jednou z 16 učitelů učících ekologii v neuvěřitelně překrásném prostředí. Těchto dvanáct týdnů bylo ve znamení komunitního života, žili jsme v domech přímo v práci a pět dní v týdnu pracovali přes 12 hodin denně s menšími přestávkami, učili 3 dvouhodinové programy denně a snažili se vychovávat a vzdělávat děti od první třídy (výjimečně) po osmáky. Programy byly převážně pro páťáky až osmáky, výjimečně denní programy pro nižší stupně. Práce zde byla neuvěřitelně přínosným vzdělávacím procesem, kdy jsem se za 12 týdnů naučila tolik, jako ve škole za několik let. Těchto dvanáct týdnů mi také umožnilo zjistit jak úžasný a přínosný a jedinečný je komunitní život. Těchto dvanáct týdnů mi umožnilo také bydlet skoro přímo na pláži a pociťovat chvění se budovy při přílivu a pozorovat východy slunce v mém okně. Těchto dvanáct týdnů mne naučilo jak zvládat puberťáky a páťáky, jak hrát divadlo, jak mluvit před více než 200 lidmi a mít moc je všechny "ovládat" v týdnu, kdy jsem byla koordinátorem jídelny.
Také jsem zjistila, jaké to je si zdřímnout při každé možné příležitosti a být nesmírně moc unavená.
Poznala jsem zde několik jedinečných lidí a doufám, že se s nimi ještě někdy setkám.
Nyní sedím na letišti a jen vzpomínám na to, jaké to bylo žít na pláži, chodit plavat při východu slunce a při úplňku do moře, žít se svými spolupracovníky v úzkém spojení....
čtvrtek 16. června 2011
neděle 14. února 2010
Jak mi je před státnicemi?
Jdu se trochu odrelaxovat: v úterý mne čekají státnice z učitelství biologie.. během mé přípravy, která začala dosti z předstihu (ale nevím, jestli to k něčemu bylo), plus intenzivních posledních 14 dní...jsem zjistila toto:
1) je tolik zajímavých věcí, které jsem doteď nechápala, a teď konečně jsem pochopila, o co šlo
2) ale bohužel je 100x víc věcí, kterým stále nerozumím a nechápu, a mrzí mne, že jsem je lépe neprostudovala
3) dále si vyčítám, že jsem neodebírala nějaké časopisy, abych byla in.... tak už mám objednanou Živu, tak aspoň něco. Ale vzhledem k tomu, že jsem to objednala až v posledním ročníku, tak mám co dohánět. (Ale naštěstí jsem se nenudila, a byla pořád něčím zaměstnaná..., bohužel si to uvědomuji až teď, až když nejsem zaměstnaná, a mám celý rok jen a jen a jen na školu... ale že je co dohánět).
4) Myslím, že rozhodnutí studovat biologii bylo správné, a rozhodně bych nebrala zpět.
5) Musím víc číst a číst a číst.... a hlavně, cestovat a cestovat..
6) I love Natural History
7) I love English
8) Mám opravdu pozitivní přístup, ovšem jeden velký handikap.. někdy mi to moc logicky nemyslí, a hlavně si toho moc nepamatuju, což je v biologii velký problém, neb biologie je hodně o telefonních seznamech a pamatování.. nebo spíš asociacích.
9) Často si nakonec vzpomenu, ale třeba až po půl hodině, což v případě úterních státnic je hooooodně pozdě.
10) Tak uvidíme, předpokládám, že mne nevyhodí, ale vzhledem k tomu, že potřebuju co nejlepší známku, abych neplatila poplatky, tak se musím hooodně snažit...
no nic, tak jdu zas na to.
1) je tolik zajímavých věcí, které jsem doteď nechápala, a teď konečně jsem pochopila, o co šlo
2) ale bohužel je 100x víc věcí, kterým stále nerozumím a nechápu, a mrzí mne, že jsem je lépe neprostudovala
3) dále si vyčítám, že jsem neodebírala nějaké časopisy, abych byla in.... tak už mám objednanou Živu, tak aspoň něco. Ale vzhledem k tomu, že jsem to objednala až v posledním ročníku, tak mám co dohánět. (Ale naštěstí jsem se nenudila, a byla pořád něčím zaměstnaná..., bohužel si to uvědomuji až teď, až když nejsem zaměstnaná, a mám celý rok jen a jen a jen na školu... ale že je co dohánět).
4) Myslím, že rozhodnutí studovat biologii bylo správné, a rozhodně bych nebrala zpět.
5) Musím víc číst a číst a číst.... a hlavně, cestovat a cestovat..
6) I love Natural History
7) I love English
8) Mám opravdu pozitivní přístup, ovšem jeden velký handikap.. někdy mi to moc logicky nemyslí, a hlavně si toho moc nepamatuju, což je v biologii velký problém, neb biologie je hodně o telefonních seznamech a pamatování.. nebo spíš asociacích.
9) Často si nakonec vzpomenu, ale třeba až po půl hodině, což v případě úterních státnic je hooooodně pozdě.
10) Tak uvidíme, předpokládám, že mne nevyhodí, ale vzhledem k tomu, že potřebuju co nejlepší známku, abych neplatila poplatky, tak se musím hooodně snažit...
no nic, tak jdu zas na to.
čtvrtek 11. února 2010
CHKO a NP v ČR
Ha, tak jsem právě zjistila, že jsem navštívila z našich 24 CHKOček 21, chybí mi pouze: Blanský les, Český les a Slavkovský les... takže až bude ten čas, tak hurá na výlety :)
středa 10. února 2010
Smysl života
Našla jsem smysl svýho života, a mám se hóóóódně na co těšit... :) Teď jen, abych hlavně zvládla dokončit školu, a prosím, prosím, ať mi vyjde to USA....
pátek 15. ledna 2010
Přesně rok od odletu do UK
Dnes je to přesně rok od doby, kdy jsem opouštěla republiku a odlétala do UK do neznáma. Všechno to moc uteklo, ani jsem se nenadála, a už slavím první výročí. Zbytek roku proběhl asi takto. V létě jsem jela s Kvíčalama na pravidelné letní kosení ke Sloupu, pak jsme vyrazili do Rumunska, pak mne čekalo šnekaření i za pomoci některých holek z Kvíčaly, pak krátký výlet do Linze v září s Janou a Jindřichem na výstavu Ars Electronica, potom do Třeboně za babičkou, no a pak snad už jen Kvíčalí podzimky v Moravském krasu a Vánoce, pak Kvíčalí silvestr na Šumavě no a teď zkouškový... Po zbytek doby, co tu není napsané jsem dělala do školy, šneky, učila se, chodila do školy, a ještě pracovala na jednom super projektu, který uvidíme, jestli vyjde.
Teď žiju zkouškovým, přípravou na státnice, a hlavně podáváním žádostí na možnou půlroční stáž v USA, kam bych - pokud by to všechno dobře vyšlo a vybrali mne - bych odletěla v červnu, nebo na konci května po Piplině svatbě. A pak 6 měsíců v USA, a pak snad co nejvíce měsíců cestování, a pak v červnu 2011 státnice. No uvidíme.
Teď žiju zkouškovým, přípravou na státnice, a hlavně podáváním žádostí na možnou půlroční stáž v USA, kam bych - pokud by to všechno dobře vyšlo a vybrali mne - bych odletěla v červnu, nebo na konci května po Piplině svatbě. A pak 6 měsíců v USA, a pak snad co nejvíce měsíců cestování, a pak v červnu 2011 státnice. No uvidíme.
pátek 24. července 2009
Předposlední záznam
Chtěla jsem zde ještě něco napsat. Co se událo v posledních dnech, a srovnat moje pocity po příjezdu do ČR a domů. K tomu dojde, ale asi až později. Přece jenom, časy nejsou lehké, naopak velmi smutné.
http://www.kvicala.lipka.cz/island/
Více odpovědí je na uvedené adrese.
http://www.kvicala.lipka.cz/island/
Více odpovědí je na uvedené adrese.
čtvrtek 9. července 2009
Kterak mi cestu zkřížila prasečí chřipka
Dnes jsem se ke svému velkému zklamání od Adriana (vedoucího střediska) dozvěděla, že v Castle Head, dalším středisku kam jsem měla zítra jet mají případ prasečí chřipky. Doporučil mi, nebo dokonce snad i poprosil, abych tam nejela a nedotáhla chřipku sem. Dost jsem o tom přemýšlela. Třeba bych tam strávila 4 úžasné dny a nic by se nestalo. Ale třeba ne. Třeba bych s sebou přivezla prasečí chřipku a nakazila ostatní, nedejbože se stala 10. případem nakažení prasečí chřipkou v České republice. Ať už by to bylo jakkoli, rozhodla jsem se zůstat doma. Ale co když je to také špatně? Cara - sousedka z vedlejšího pokoje, odkud se stále line nasládlý zápach špíny a odpadků je nemocná. Kašle, je jí blbě..třeba také má chřipku a já tu zůstávám s ní, místo toho, abych jela na Castle Head, kde je osoba s chřipkou izolovaná v pokoji.
Ale kuš, vždyť je to jen normální chřipka. Ach jo. Trápí mne pochybnosti, dost jsem se těšila, už jsem měla vše naplánované, sestra mi poslala noty na klavír... už jsem si málem vytiskla mapy na stopování.
Ještě jedna okolnost k rozhodnutí zde zůstat přispěla. Kolegové z práce začali organizovat rozloučení (celkem během prázdnin odchází 5 lidí). Takové Barbeque. A jediný termín byl možný v neděli, ale to jsem tu neměla být. Proto jsem jim řekla, že přijedu už v neděli, abych to zbytečně nekomplikovala.. asi hodinu na to mi Adrian řekl o té chřipce.
Myslíte si, že to bylo správné rozhodnutí nejet na Castle Head? Přivezu domů prasečí chřipku? V UK je už 8914 potvrzených případů a 5 úmrtí. Ale žije tu celkem 60 miliónů lidí, a určitě řada dalších jako já je zde navíc.... Kdo ví jak to všechno bude.
Ale kuš, vždyť je to jen normální chřipka. Ach jo. Trápí mne pochybnosti, dost jsem se těšila, už jsem měla vše naplánované, sestra mi poslala noty na klavír... už jsem si málem vytiskla mapy na stopování.
Ještě jedna okolnost k rozhodnutí zde zůstat přispěla. Kolegové z práce začali organizovat rozloučení (celkem během prázdnin odchází 5 lidí). Takové Barbeque. A jediný termín byl možný v neděli, ale to jsem tu neměla být. Proto jsem jim řekla, že přijedu už v neděli, abych to zbytečně nekomplikovala.. asi hodinu na to mi Adrian řekl o té chřipce.
Myslíte si, že to bylo správné rozhodnutí nejet na Castle Head? Přivezu domů prasečí chřipku? V UK je už 8914 potvrzených případů a 5 úmrtí. Ale žije tu celkem 60 miliónů lidí, a určitě řada dalších jako já je zde navíc.... Kdo ví jak to všechno bude.
středa 8. července 2009
Už zbývá jen pár dní
Odjela mi sestřička, to bylo tehdá 1. července. Tři dny v práci, mezitím jedno odpoledne koupání v řece a opět na 4. července den volna, kdy pro mne přijel Terry Crowford z Yorku a jeli jsme do Kettlewellu na přírodovědecké setkání
(FOTKY). Bylo to moc krásné, zpočátku jsem se přidala ke skupince můrařů, kteří vypouštěli můry z asi 6 Robinsonových pastí. A nakonec skončila u šnečkařů..ale trochu jsem jim utekla, protože botanička Judith Allison se zmínila o jedné kytce, že prý roste na místech znečištěných železem..tak jsem šla nahoru proti proudu říčky abych objevila starý důl..ano, něco takového tam opravdu bylo. O půl paté odpoledne pak bylo setkání v místní základní škole, kde se řeklo co kdo objevil a pak za deště se jelo domů. Ale protože jsem u Terryho nechala v autě svoje věci, musel mi je pak donést v úterý. Ale ještě než přišlo úterý, domluvila jsem si na pondělí návštěvu jednoho lomu. Moc ráda jsem se připojila ke kurzu a fotky jsou zde: FOTKY. Terry přijel v úterý večer se svojí ženou Marií. Uvařila jsem jim proto výbornou babiččinu polévku (kteréžto děkuji (i dědečkovi) za poslání receptu). Polévka se povedla a budu ji dělat i příští středu pro všechny zaměstnance na rozloučenou. Protože příští čtvrtek už hurá domů.
No a dnes mne přišel navštívit opět Brian a vzal si s sebou foťák aby si mne na památku vyfotil. Jak milé.
(FOTKY). Bylo to moc krásné, zpočátku jsem se přidala ke skupince můrařů, kteří vypouštěli můry z asi 6 Robinsonových pastí. A nakonec skončila u šnečkařů..ale trochu jsem jim utekla, protože botanička Judith Allison se zmínila o jedné kytce, že prý roste na místech znečištěných železem..tak jsem šla nahoru proti proudu říčky abych objevila starý důl..ano, něco takového tam opravdu bylo. O půl paté odpoledne pak bylo setkání v místní základní škole, kde se řeklo co kdo objevil a pak za deště se jelo domů. Ale protože jsem u Terryho nechala v autě svoje věci, musel mi je pak donést v úterý. Ale ještě než přišlo úterý, domluvila jsem si na pondělí návštěvu jednoho lomu. Moc ráda jsem se připojila ke kurzu a fotky jsou zde: FOTKY. Terry přijel v úterý večer se svojí ženou Marií. Uvařila jsem jim proto výbornou babiččinu polévku (kteréžto děkuji (i dědečkovi) za poslání receptu). Polévka se povedla a budu ji dělat i příští středu pro všechny zaměstnance na rozloučenou. Protože příští čtvrtek už hurá domů.No a dnes mne přišel navštívit opět Brian a vzal si s sebou foťák aby si mne na památku vyfotil. Jak milé.
čtvrtek 2. července 2009
Sestřička
17. června jsem se vrátila z Lake District, v Settlu vyzvedla kamarádku Petru z Nottingham univerzity (Pískle, holka ze slavného oddílu Jestřábníci), a v pátek 19. šla opět do Settlu vyzvednout moji milovanou sestřičku a jejího kluka Pepu. Spolu jsme pak strávili krásných 13. dní.
Sobota - celé odpoledne jsem strávila v jeskyni. Té stejné úžasné jeskyni jako tehdá v březnu. Nejprve tam šla s malými dětmi, neboť naši učitelé nemají rádi lození do jeskyní. Já jsem si to však patřičně užívala. Stejně pak několik hodin na to s českou delegací a s Ianem.
Další dny bylo na programu:
Neděle - Langliff, koupání ve vodopádech a stará obrovská vápenka.
Pondělí - Malham Cove, Janets Foss, Gordale Scar - největší místní špeky
Úterý - český večer
Středa - Cesta do Lake District do Keswicku, odkud 4 dny v horách až do neděle, kdy jsme přejeli zpět do národního parku Yorkshire Dales, do údolí Swaledale, kde jsem kdysi v březnu už jednou s Ianem byla. Tam jsme si prolezli nějaké staré doly, zažili teror muchniček, které v některých z nás vyvolávaly panické stavy, a opravdu to vypadalo, že budeme sežráni. Zpoceni v malých stanech, bez možnosti vyjít ven jsme z tohoto hrůzostrašného místa museli uprchnout mlhou až na kopec, kde jsme doufali, že bude trošku foukat vítr, který ty malé potvory zažene.
Téměř každý den nás čekalo nějaké koupání, celou dobu jsme cestovali stopem - nejlepší, nejrychlejší a nejlevnější dopravní prostředek. Asi bych zde už jinak necestovala. Někde byl dost malý provoz, ale vzhledem k absenci veřejné dopravy nebylo jiné cesty.
Bylo to krásné, poslední den jsme se ještě projeli po jezeře na lodi a 1. července ráno mi všichni odletěli domů.
Fotogalerie - jen 216 fotek!!! Opravdu jsem to na míň nezvládla, a naopak jich tam dala tolik kvůli lidem, kteří tam se mnou byli. Je to tedy spíše pro ně - ty fotky než tak pro ostatní. Proto při prohlížení doporučuji zvětšit náhledy a vybrat fotky, které něčím zaujmou.
Sobota - celé odpoledne jsem strávila v jeskyni. Té stejné úžasné jeskyni jako tehdá v březnu. Nejprve tam šla s malými dětmi, neboť naši učitelé nemají rádi lození do jeskyní. Já jsem si to však patřičně užívala. Stejně pak několik hodin na to s českou delegací a s Ianem.
Další dny bylo na programu:
Neděle - Langliff, koupání ve vodopádech a stará obrovská vápenka.
Pondělí - Malham Cove, Janets Foss, Gordale Scar - největší místní špeky
Úterý - český večer
Středa - Cesta do Lake District do Keswicku, odkud 4 dny v horách až do neděle, kdy jsme přejeli zpět do národního parku Yorkshire Dales, do údolí Swaledale, kde jsem kdysi v březnu už jednou s Ianem byla. Tam jsme si prolezli nějaké staré doly, zažili teror muchniček, které v některých z nás vyvolávaly panické stavy, a opravdu to vypadalo, že budeme sežráni. Zpoceni v malých stanech, bez možnosti vyjít ven jsme z tohoto hrůzostrašného místa museli uprchnout mlhou až na kopec, kde jsme doufali, že bude trošku foukat vítr, který ty malé potvory zažene.
Téměř každý den nás čekalo nějaké koupání, celou dobu jsme cestovali stopem - nejlepší, nejrychlejší a nejlevnější dopravní prostředek. Asi bych zde už jinak necestovala. Někde byl dost malý provoz, ale vzhledem k absenci veřejné dopravy nebylo jiné cesty.
Bylo to krásné, poslední den jsme se ještě projeli po jezeře na lodi a 1. července ráno mi všichni odletěli domů.
Fotogalerie - jen 216 fotek!!! Opravdu jsem to na míň nezvládla, a naopak jich tam dala tolik kvůli lidem, kteří tam se mnou byli. Je to tedy spíše pro ně - ty fotky než tak pro ostatní. Proto při prohlížení doporučuji zvětšit náhledy a vybrat fotky, které něčím zaujmou.
pátek 19. června 2009
Biologie a toulání v Lake District
Pátek až pondělí (12. - 15. června) jsem měla být na Blenkathře v Lake District, podívat se na jeden biologický kurz. Cestování v této divné zemi je nelehké, vzhledem k absenci některých spojů. Vlastně tu místní doprava říká. "Kupte si auto, budete to tak mít rychlejší, lepší a levnější".
Dostat se z díry, kde bydlím se dá jedině stopem, nebo dvě hodiny pěšky. Vyrazila jsem ráno v 8 a paní v nablýskaném autě s koženými sedačkami a dřevěnou palubní deskou mne vzala až do Claphamu. Takže moje představa, že pojedu v 10:44 vlakem padá. Jásám. Pohodovým stopem jsem už v 10 hodin v Lake District v krásném městečku Windermere. Procházka krásnými zahradami, podél jezera byla v překrásném počasí nádherná.. Přes další městečka, s vyzkoušením 5 minut jízdy autobusem za 2.8 liber jsem se dostala až na Blenkathru, kde začala moje "stáž".
Biologický kurz pro maturanty
Z nabídky střediska jsem si vybrala 4 denní kurz biologie. V sobotu jsme dělali Vodní bezobratlé, tedy spíše srovnávali podmínky abiotické i biotické stojaté a tekoucí vody, v neděli naopak pozorovali sukcesi na vřesovišti a v pondělí se zabývali obhospodařovaným lesem a výmladkovým lesem..
Více napoví fotky, pokusím se jich vybrat jen 30. (Asi 80 fotek je zde:)
V pondělí odpoledne jsem už měla volno a vydala jsem se na místní vrchol zvaný Blenkathra, nebo také Horské sedlo. A v úterý v 5 hodin ráno vyrazila na cestu kolem jezera. Původně to měla být cesta za úžasným koupáním ve vodopádu a skákáním do hluboké tůně....ale díky náhodám a nečekaným událostem jsem obešla celé jezero.
Kterak náhoda vedla mé kroky.
Náhoda č. 1 - neměla jsem mapu..teda měla, ale jen ve foťáku a hrozně moc nekvalitně vyfocenou, takže se stala takřka nečitelnou.
Náhoda č. 2 - nechtěla jsem jít po silnici, tak jsem se prodírala křovím, rákosím a brodila potokem a jezerem, až jsem se musela vzdát a vrátit. Díky tomu jsem potkala vysloužilého letce RAF, který řekl, že se jde plavit po jezeře plachetnicí, a jestli nechci taky.. tak jsem se 1,5 hodiny plavila po jezeře.
Náhoda č. 3 - až jsem si večer od někoho ofotila mapu, zjistila jsem, že jsem tak 500 metrů daleko od místa, kde jsem ráno seděla a koukala se na kachny. Prostě jsem obešla celé jezero. A tak jsem věděla, že je tam hned kousíček divadlo. Tak jsem večer strávila v divadle. (Fotky)
Celou středu propršelo, tak jsem nic nevyfotila, ani můj přístřešek.. domů jsem se dostala co to šlo busem, byl opravdu hrozný liják, a pak až to trošku polevilo jsem se dostopovala.. stejně tam nic nejezdilo.
A promoklá jsem se kolem 16. hodiny sektala na nádraží s Pískletem - mojí kamarádkou studující chemii v Nottinghamu..
Dostat se z díry, kde bydlím se dá jedině stopem, nebo dvě hodiny pěšky. Vyrazila jsem ráno v 8 a paní v nablýskaném autě s koženými sedačkami a dřevěnou palubní deskou mne vzala až do Claphamu. Takže moje představa, že pojedu v 10:44 vlakem padá. Jásám. Pohodovým stopem jsem už v 10 hodin v Lake District v krásném městečku Windermere. Procházka krásnými zahradami, podél jezera byla v překrásném počasí nádherná.. Přes další městečka, s vyzkoušením 5 minut jízdy autobusem za 2.8 liber jsem se dostala až na Blenkathru, kde začala moje "stáž".
Biologický kurz pro maturanty
Z nabídky střediska jsem si vybrala 4 denní kurz biologie. V sobotu jsme dělali Vodní bezobratlé, tedy spíše srovnávali podmínky abiotické i biotické stojaté a tekoucí vody, v neděli naopak pozorovali sukcesi na vřesovišti a v pondělí se zabývali obhospodařovaným lesem a výmladkovým lesem..
Více napoví fotky, pokusím se jich vybrat jen 30. (Asi 80 fotek je zde:)
V pondělí odpoledne jsem už měla volno a vydala jsem se na místní vrchol zvaný Blenkathra, nebo také Horské sedlo. A v úterý v 5 hodin ráno vyrazila na cestu kolem jezera. Původně to měla být cesta za úžasným koupáním ve vodopádu a skákáním do hluboké tůně....ale díky náhodám a nečekaným událostem jsem obešla celé jezero.
Kterak náhoda vedla mé kroky.
Náhoda č. 1 - neměla jsem mapu..teda měla, ale jen ve foťáku a hrozně moc nekvalitně vyfocenou, takže se stala takřka nečitelnou.
Náhoda č. 2 - nechtěla jsem jít po silnici, tak jsem se prodírala křovím, rákosím a brodila potokem a jezerem, až jsem se musela vzdát a vrátit. Díky tomu jsem potkala vysloužilého letce RAF, který řekl, že se jde plavit po jezeře plachetnicí, a jestli nechci taky.. tak jsem se 1,5 hodiny plavila po jezeře.
Náhoda č. 3 - až jsem si večer od někoho ofotila mapu, zjistila jsem, že jsem tak 500 metrů daleko od místa, kde jsem ráno seděla a koukala se na kachny. Prostě jsem obešla celé jezero. A tak jsem věděla, že je tam hned kousíček divadlo. Tak jsem večer strávila v divadle. (Fotky)
Celou středu propršelo, tak jsem nic nevyfotila, ani můj přístřešek.. domů jsem se dostala co to šlo busem, byl opravdu hrozný liják, a pak až to trošku polevilo jsem se dostopovala.. stejně tam nic nejezdilo.
A promoklá jsem se kolem 16. hodiny sektala na nádraží s Pískletem - mojí kamarádkou studující chemii v Nottinghamu..
sobota 13. června 2009
Info z Blencathra FSC
Jen hlasim ze tak krasne hory jsem uz dlouho nevidela, pocasi preje a porizuju primo kycovite fotky. Uz se tesim na pondeli, az se vydam na 3 dny kempovat a lozit po horach.. Snad vydrzi pocasi i do prijezdu Pipluchy a dalsich z ceske delegace.
čtvrtek 11. června 2009
Leighton Moss Nature Reserve
Jeden z nejkrásnějších dní zde byl právě dnes. Brian s Elizabeth mne vzali do Leighton Moss přírodní rezervace. Bylo to překrásné, sice spousta lidí, ale o víkendu to prý bývá horší. Spousta fotek je zde:
Today I have been to Leighton Moss Nature Reserve with Brian and his wife Elizabeth. It was a real paradise for birds and birdwatchers. Beautiful wetlands, lakes, amazing habitats for Dragonflies, Demseflies, Birds, Amphibians, flowers etc.
One of the most wonderful days it was. Thank you Brian and Elizabeth! 64 pictures from this day are here: Picasa
Today I have been to Leighton Moss Nature Reserve with Brian and his wife Elizabeth. It was a real paradise for birds and birdwatchers. Beautiful wetlands, lakes, amazing habitats for Dragonflies, Demseflies, Birds, Amphibians, flowers etc.
One of the most wonderful days it was. Thank you Brian and Elizabeth! 64 pictures from this day are here: Picasa
středa 10. června 2009
Drobničky z ostrova
Z událostí posledních dní bych zmínila jen toto: v sobotu v poledne jsme už měli proud a už mohli normálně fungovat. Čas utíkal dál a v pondělí jsem byla znovu na službě, zase se to neobešlo bez problémů, o půl osmé ráno nás čekal Fire alarm. Paní učitelka se jen lehounce nasprejovala. Lyska, která o víkendu seděla na vajíčkách o všechno přišla díky vráně která to sežrala. Nebo kdyby aspoň sežrala. Vajíčko - rozbité leželo na silnici asi 50 metrů od hnízda. Hnízdo, které se dalo krásně z bird hide pozorovat je prázdné. Jaká škoda. Aspoň, že kosice, která hnízdí hned vedle jedné učebny v keři už svá mláďata vyseděla - je tam 5 maličkých holých stvoření. Snad její reprodukce bude úspěšnější. Včera (úterý 9. června) se mi podařilo po dvou měsících pátrání objevit šnečka, kterého tu hledám. Našla jsem 
rovnou 4 kusy. Šneček je tak 1 mm velký ale překrásný. A včera večer mne Judith - botanička, která zde měla dva kurzy - kytek a ostřic mne vzala večer do Settlu do hotelu,kde bylo setkání lidiček s hudebními nástroji a hrálo se a hrálo. Byl to krásný večer, příště jdu zas.
Fotky jsou zde:
Photo by Judith Allison
rovnou 4 kusy. Šneček je tak 1 mm velký ale překrásný. A včera večer mne Judith - botanička, která zde měla dva kurzy - kytek a ostřic mne vzala večer do Settlu do hotelu,kde bylo setkání lidiček s hudebními nástroji a hrálo se a hrálo. Byl to krásný večer, příště jdu zas. Fotky jsou zde:
Photo by Judith Allison
sobota 6. června 2009
At the end of the world
The last article is about powercut at the centre, about jobs and bird chicks and a small rabit.
Kterak přišel konec světa
Pátek 5. června. Velmi chladný den, už z rána zamračený. Všichni jsme čekali déšť, ale déšťá stále nepřicházel. Ráno na cestě do práce jsem zničeho nic v prostřílené skále objevila další hnízdo střízlíků. To, které bylo po levé straně je už asi 3 dny opuštěné - a jednalo se o takový důlek, jakoby noru v mechu, takže když se zespodu podívalo dovnitř, bylo možné vidět dva žluté zobáčky. Tak tito jsou už několik dní pryč, ale včera jsem objevila další hnízdo,jen pár metrů vedle. Dva krásní ptáčci sedící a blbě koukající.. honem jsem to ukázala mým mladším kolegyním z centra. Rachael se rozplývala a byla nadšená, Jolie také, jen to tak neprožívala. Za dvě hodiny už bylo hnízdo prázdné a opuštěné.
Odpoledne začalo pršet, pořádný anglický déšť. Bylo hodně práce. Střídaly se čtyři kurzy. Dva odjížděly, moji přátelé z Kytkového kurzu se se mnou loučili a byli vděční, že jsem se k nim připojila, já byla také vděčná. Kurz fotografie také odjížděl a přijížděla univerzita z Leedsu s batmanem a batženou, které už také znám z dřívějška. Bylo pěkné je vidět znovu. A ještě přijížděl další kurz pro dospělé - Determinace savců. Knihovna je tak pěkně zaplněná knihami, vylisovanými savci, lebkami savců a savčími hovínky. Kurz bude mít na programu kromě determinace, pitvu, poznávání savčích stop, hlasů a zvuků i nějaké odchyty.
Odpoledne se v práci dost zdržím, protože je hodně práce.. kurzy se střídají. Dojdu domů a chvíli odpočívám. Nic nedělám. Po chvíli se rozhodnu, že bych měla jít zase nazpět do centra..v šest mi začíná služba - mám zas nastarosti přes noc centrum. Dojdu tam před šestou a potkám u akvárek Crayfishmena..povídáme si. Když tu najednou, pár minut před šestou zablikají světa a je tma. Rozsvítí se pouze nouzová světla. Po chvíli zjišťujeme, že je to všude v naší oblasti, všechny budovy, i naše chaty, ve kterých bydlíme. Služba mi začíná. Ještě Elizabeth volá společnosti a hlásí, že máme výpadek. Já chystám baterky. Lidé ubytovaní v horní budově budou do rána bez vody. Jsou závislí na pumpě. Výpadek by měl být tak do 9. hodin. Naštěstí večeře už byla uvařená. Čas ubíhá, devátá, desátá, lidé přichází, řeším problémy, že je jim zima, že potřebují nějaké mastičky, holínky, voděodolné oblečení, baterky. Před jedenáctou jdu nahoru přes les do horního ubytování High Stables, kde je otevřený bar. Jsem zároveň na cestě kdy musím jako služba vše skontrolovat a pozamykat. V baru docela dost lidí i moji mladší kolegové z Nového Zélandu a mí nepořádní spolubydlící. Bavíme se s ubytovanými..vzpomínají na české pivo, které v sedmdesátých letech chutnalo 100x lépe než dnes. V ruce třímáme Budějovický Budvar a upíjíme. Jolie ještě donesla zmrzlinu, jakoby nebyla zima dost. Po chvíli debatující skupinu opouštím a jdu vyřídit všechny povinnosti. Po cestě zpět do centra vidím něco malého na silnici.. Okamžitě reaguji a lovím to. Ve svitu baterky vidím malého, maličkého králíčka, tak akorát do mé dlaně. Moc se mu to zpočátku nelíbí, ale pak se uklidní. Nesu ho ukázat lidem v baru. Rachael se z toho tak rozplývá. Udělá mi to radost. Králíčka jí na chvilku pučím. A pak ho beru zase zpět a vypouštím do přírody. Snad se příště poučí a bude opatrnější. Jdu spát..ale každé dvě hodiny mám nařízený budík a chodím doplňovat kyslík rybičkám, které máme v akvárku. Už dostaly všechen led, který jsem našla v mražáku, ale teplota i nadále stoupá..ale podařilo se mi to opozdit tak o pár hodin.. Ráno mne budí telefon a Mark se ptá co a jak.. říkám mu, že v noci volali a říkali, že ve 3 ráno by to mělo být OK..ale stále nic. Omlouváme se ubytovaným a servírujeme na snídani jen cereálie, chleba a jogurty. Celé středisko jakoby paralyzované. Rhys nainstaloval elektrické generátory, takže nakonec se spustí kotel s topením a teplou vodou. Druhý generátor dodává elektřinu Savčímu kurzu, takže mohou fungovat a pouštět si prezentaci. Po chvíli mám vše hotové. Více nemůžu dělat..luxovat nemůžu, počítač používat, v knihovně jsou samí savčí lidé, takže ani opravovat knihy.. Když mne napadne donést z baru slánku, kterou by se mi lépe dodával kyslík do akvárka, elektřina najednou funguje. Je 11:30 ráno. Bez proudu jsme tak byli 15 hodin a 30 minut.
Odpoledne začalo pršet, pořádný anglický déšť. Bylo hodně práce. Střídaly se čtyři kurzy. Dva odjížděly, moji přátelé z Kytkového kurzu se se mnou loučili a byli vděční, že jsem se k nim připojila, já byla také vděčná. Kurz fotografie také odjížděl a přijížděla univerzita z Leedsu s batmanem a batženou, které už také znám z dřívějška. Bylo pěkné je vidět znovu. A ještě přijížděl další kurz pro dospělé - Determinace savců. Knihovna je tak pěkně zaplněná knihami, vylisovanými savci, lebkami savců a savčími hovínky. Kurz bude mít na programu kromě determinace, pitvu, poznávání savčích stop, hlasů a zvuků i nějaké odchyty.
Odpoledne se v práci dost zdržím, protože je hodně práce.. kurzy se střídají. Dojdu domů a chvíli odpočívám. Nic nedělám. Po chvíli se rozhodnu, že bych měla jít zase nazpět do centra..v šest mi začíná služba - mám zas nastarosti přes noc centrum. Dojdu tam před šestou a potkám u akvárek Crayfishmena..povídáme si. Když tu najednou, pár minut před šestou zablikají světa a je tma. Rozsvítí se pouze nouzová světla. Po chvíli zjišťujeme, že je to všude v naší oblasti, všechny budovy, i naše chaty, ve kterých bydlíme. Služba mi začíná. Ještě Elizabeth volá společnosti a hlásí, že máme výpadek. Já chystám baterky. Lidé ubytovaní v horní budově budou do rána bez vody. Jsou závislí na pumpě. Výpadek by měl být tak do 9. hodin. Naštěstí večeře už byla uvařená. Čas ubíhá, devátá, desátá, lidé přichází, řeším problémy, že je jim zima, že potřebují nějaké mastičky, holínky, voděodolné oblečení, baterky. Před jedenáctou jdu nahoru přes les do horního ubytování High Stables, kde je otevřený bar. Jsem zároveň na cestě kdy musím jako služba vše skontrolovat a pozamykat. V baru docela dost lidí i moji mladší kolegové z Nového Zélandu a mí nepořádní spolubydlící. Bavíme se s ubytovanými..vzpomínají na české pivo, které v sedmdesátých letech chutnalo 100x lépe než dnes. V ruce třímáme Budějovický Budvar a upíjíme. Jolie ještě donesla zmrzlinu, jakoby nebyla zima dost. Po chvíli debatující skupinu opouštím a jdu vyřídit všechny povinnosti. Po cestě zpět do centra vidím něco malého na silnici.. Okamžitě reaguji a lovím to. Ve svitu baterky vidím malého, maličkého králíčka, tak akorát do mé dlaně. Moc se mu to zpočátku nelíbí, ale pak se uklidní. Nesu ho ukázat lidem v baru. Rachael se z toho tak rozplývá. Udělá mi to radost. Králíčka jí na chvilku pučím. A pak ho beru zase zpět a vypouštím do přírody. Snad se příště poučí a bude opatrnější. Jdu spát..ale každé dvě hodiny mám nařízený budík a chodím doplňovat kyslík rybičkám, které máme v akvárku. Už dostaly všechen led, který jsem našla v mražáku, ale teplota i nadále stoupá..ale podařilo se mi to opozdit tak o pár hodin.. Ráno mne budí telefon a Mark se ptá co a jak.. říkám mu, že v noci volali a říkali, že ve 3 ráno by to mělo být OK..ale stále nic. Omlouváme se ubytovaným a servírujeme na snídani jen cereálie, chleba a jogurty. Celé středisko jakoby paralyzované. Rhys nainstaloval elektrické generátory, takže nakonec se spustí kotel s topením a teplou vodou. Druhý generátor dodává elektřinu Savčímu kurzu, takže mohou fungovat a pouštět si prezentaci. Po chvíli mám vše hotové. Více nemůžu dělat..luxovat nemůžu, počítač používat, v knihovně jsou samí savčí lidé, takže ani opravovat knihy.. Když mne napadne donést z baru slánku, kterou by se mi lépe dodával kyslík do akvárka, elektřina najednou funguje. Je 11:30 ráno. Bez proudu jsme tak byli 15 hodin a 30 minut.
čtvrtek 4. června 2009
Tak jde čas
Už je to poměrně dlouhá doba, co jsem naposledy napsala. Od té doby tu čas klidně plyne a občas se stane něco zajímavého. Tak například když jsem měla minulé pondělí (25.5.) a úterý (26.5.) volno, udály se tyto věci.
V pondělí byl zároveň „Bank Holiday“ – den pracovního volna, takže všude spousta lidí a krásné počasí – jsem vytáhla Jolie na výlet do mé oblíbené vesničky Arncliff (zde jsme byli kdysi s Ianem běhat a viděli spoustu mladých jehňátek). Za pět hodin jsme to znavené a utahané zvládly. Pospíchaly jsme, protože jsme očekávaly odpoledne déšť, který pak přišel jen v podobě pár kapek. Fotky z výletu jsou zde:
V úterý jsem tak částečně relaxovala, učila se a odpoledne vyrazila do Langlciffu, kde jsme byli s Ianem prozměnu pár dní před tím také běhat. Tam jsem navštívila místní kostel, nakoupila pár knih a očekávajíce průtrž mračen, která opět nepřišla došla do Settlu, kde jsem chvíli nakupovala a pak pozvala Iana na večeři do India restaurace. Večer jsme završili naším oblíbeným Ping-pongem…ale s plným břichem se moc dobře nehrálo. Fotky jsou zde:
Pak čas nějak plynul dál, v práci jsem ještě vylepšila prostoru mezi učebnami – jsou tam teď kromě nástěnky o ČR i další obrazy trav a hub. Ale fotku jsem ještě ani nepořídila.
No a pak jsem se v pátek až sobotu (29.-30. Května)zúčastnila geografického kurzu. Počasí nám přálo.. v sukýnce a sandálkách jsem si užívala sluníčka a fotila o 106.
Více napoví opět fotky:
A aby toho nebylo málo, hned v pondělí (1. června) jsem se přidala k jednomu kurzu pro dospělé. Flower Course for Beginners. Moc hezký kurz, který začal dosti adrenalínově pro některé starší lidi..šplháním na útes nad střediskem.. první den skončila „výuka“ až po desáté. Více je opět na fotkách zde:
No, a ve středu o svém dalším volném dnu jsem se vydala do Snowdonie navštívit další středisko. Využila jsem laskavosti Elizabeth a Susan z kanceláře, které mne vzaly na svojí služební cestě s sebou. Spousta fotek, hraní na klavír, koupání se v řece a pohlazení jehňátek..je jen malý výčet toho, jaké to bylo. Kromě 6 hodin strávených na cestě v autě to bylo úplně super. Fotky jsou zde:
Vím, že je toho najednou zase moc, ale nějak nebyl čas ani chuť to dělat postupně.
V pondělí byl zároveň „Bank Holiday“ – den pracovního volna, takže všude spousta lidí a krásné počasí – jsem vytáhla Jolie na výlet do mé oblíbené vesničky Arncliff (zde jsme byli kdysi s Ianem běhat a viděli spoustu mladých jehňátek). Za pět hodin jsme to znavené a utahané zvládly. Pospíchaly jsme, protože jsme očekávaly odpoledne déšť, který pak přišel jen v podobě pár kapek. Fotky z výletu jsou zde:
V úterý jsem tak částečně relaxovala, učila se a odpoledne vyrazila do Langlciffu, kde jsme byli s Ianem prozměnu pár dní před tím také běhat. Tam jsem navštívila místní kostel, nakoupila pár knih a očekávajíce průtrž mračen, která opět nepřišla došla do Settlu, kde jsem chvíli nakupovala a pak pozvala Iana na večeři do India restaurace. Večer jsme završili naším oblíbeným Ping-pongem…ale s plným břichem se moc dobře nehrálo. Fotky jsou zde:
Pak čas nějak plynul dál, v práci jsem ještě vylepšila prostoru mezi učebnami – jsou tam teď kromě nástěnky o ČR i další obrazy trav a hub. Ale fotku jsem ještě ani nepořídila.
No a pak jsem se v pátek až sobotu (29.-30. Května)zúčastnila geografického kurzu. Počasí nám přálo.. v sukýnce a sandálkách jsem si užívala sluníčka a fotila o 106.
Více napoví opět fotky: A aby toho nebylo málo, hned v pondělí (1. června) jsem se přidala k jednomu kurzu pro dospělé. Flower Course for Beginners. Moc hezký kurz, který začal dosti adrenalínově pro některé starší lidi..šplháním na útes nad střediskem.. první den skončila „výuka“ až po desáté. Více je opět na fotkách zde:
No, a ve středu o svém dalším volném dnu jsem se vydala do Snowdonie navštívit další středisko. Využila jsem laskavosti Elizabeth a Susan z kanceláře, které mne vzaly na svojí služební cestě s sebou. Spousta fotek, hraní na klavír, koupání se v řece a pohlazení jehňátek..je jen malý výčet toho, jaké to bylo. Kromě 6 hodin strávených na cestě v autě to bylo úplně super. Fotky jsou zde:
Vím, že je toho najednou zase moc, ale nějak nebyl čas ani chuť to dělat postupně.
pátek 22. května 2009
Zajímavosti 8
Při umývání nádobí hledíte z okna - velmi častá věc, na kterou mne upozornila maminka. Ano, prakticky ve všech domech, kde jsem byla, i v zaměstnaneckých chatách, prostě všude je dřez umístěn pod oknem. Je to pak mnohem příjemější a krásnější umývat nádobí a hledět při tom z okna. Viděla jsem to i na prospektech, kde byly domy na prodej. Dřez pod oknem.
V Yorku na univerzitě nemají informační systém - další věc, která mne překvapila byla, že tu některé univezity nemají IS. Ale jak mne sestra ujistila, u nich se to na Karlovce také moc nevede, tak asi to záleží od školy. Nedovedla bych si představit studium bez Isu. A pokud jsem se nezmínila, tak za studium na univerzitě se zde i na Novém Zélandě platí. Většinou třeba tak 90 tisíc ročně.. ale cena záleží od školy a typu studia.
Chodci mohou chodit na červenou - nejvíce šokujícím zjištěním pro mne bylo, že zde můžeme chodit na červenou, že to není zakázané. Je to prostě na naši zodpovědnost, jestli půjdeme na červenou, nebo ne. Žádný strážník vás za přecházení na červenou stíhat nebude. To mi vysvětluje to, proč tu všichni chodí na červenou a nerespektují zelenou. Sama jsem si toho už v Edinburgu všimla.
V Yorku na univerzitě nemají informační systém - další věc, která mne překvapila byla, že tu některé univezity nemají IS. Ale jak mne sestra ujistila, u nich se to na Karlovce také moc nevede, tak asi to záleží od školy. Nedovedla bych si představit studium bez Isu. A pokud jsem se nezmínila, tak za studium na univerzitě se zde i na Novém Zélandě platí. Většinou třeba tak 90 tisíc ročně.. ale cena záleží od školy a typu studia.
Chodci mohou chodit na červenou - nejvíce šokujícím zjištěním pro mne bylo, že zde můžeme chodit na červenou, že to není zakázané. Je to prostě na naši zodpovědnost, jestli půjdeme na červenou, nebo ne. Žádný strážník vás za přecházení na červenou stíhat nebude. To mi vysvětluje to, proč tu všichni chodí na červenou a nerespektují zelenou. Sama jsem si toho už v Edinburgu všimla.
čtvrtek 21. května 2009
Maminka si odvezla to děsné počasí
Alespoň po zbytek dne si maminka vzala s sebou déšť, a celé odpoledne zde bylo krásně. Po zpracování fotek jsem se šla na chvíli projít. Měla jsem to štěstí a potkala Briana ornitologa s jeho ženou na procházce.
Odpoledne jsme pak byli s Ianem pouštět velkého draka. Byla to opravdu zabíračka.
Fotky
Odpoledne jsme pak byli s Ianem pouštět velkého draka. Byla to opravdu zabíračka.
Fotky
Maminka
Tak jsem dnes maminku posadila na letadlo a poslala zpět tatínkovi. Doufám, že tatínek zásilku vpořádku přijme. Opouštěla jsem ji v hustém dešti, jakoby ani nevyslechla mé přání, aby si to hrozné počasí vzala zpět s sebou, domů.
Loučení nebylo srdcervoucí. Vždyť se uvidíme za necelý 1 a půl měsíc! Už se to tu opravdu rychle krátí. Jsem moc ráda za těch 10 krásných dní s maminkou. Bylo to nádherné a zároveň zvláštní, a určitě na to budeme obě hodně vzpomínat. Škoda jen, že neměla tak krásné počasí, na jaké jsem doposud měla štěstí já.
Maminčin program byl takový spíše odpočinkový.
Pondělí 11/5 - příjezd - Ian ji vyzvedl na letišti.
Úterý 12/5 - výlet s Ianem na Ingleborough, Ping-Pong
Středa 13/5 - procházky po okolí, sběr šnečků se mnou
Čtvrtek 14/5 - samostatný výlet do Malham a největších místních špeků
Pátek 15/5 - samostatný promoklý výlet do Arncliff
Sobota 16/5 - výlet s Ianem do Settlu, kde byly farmářské slavnosti, výlet do okolí
Neděle-pondělí 17-18/5 - výlet se mnou a kemování
Úterý 19/5 - relax po okolí, ping-pong
Středa 20/5 - pěkný okruh po místním okolí, kde ještě maminka nebyla
Čtvrtek 21/5 - odlet v 10:55 z Leeds
Fotky
středa 20. května 2009
Efektivita práce?
Často zde poslouchám rádio - stanici BBC Radio 4, kde se jen a jen povídá a povídá. Takže se dozvídám řadu zajímavých věcí a trénuju si tak angličtinu. Jednou jsem zde slyšela něco, co mne opravdu zaujalo. Asi to nebude úplně přesné, už je to nějaký ten den a přesně jsem to nevnímala, ale šlo asi o toto:
Některé společnosti řešily problém s tím, že jejich zaměstnanci během pracovní doby jsou na Skype, kde komunikují s přáteli, chodí na Facebook, Myspace, vyřizují soukromou poštu atd. Tím, že pravidelně tyto stránky sledují, i třeba jen minutu, dvě, ale několikrát denně, firma tím přichází až o 1 celý pracovní den týdně. Kdyby zaměstnanec nebyl připojen na internet, pracoval by o den déle. Co proti tomu? Peťa - brácha, na svém služebním notebooku od Izraelské firmy nemohl komunikátory jako SKYPE, ICQ atd. vůbec nainstalovat. Ale co Facebook a sledování internetu, čtení zpráv aneb. Novinky.cz apod.? Snadné řešení. Ve vašem počítači bude něco, co každých 10 sekund vyfotí vaší plochu, někam uloží, a pověřená osoba bude kontrolovat, čím se zaměstnanci v pracovní době zabývají. Jak snadné. Sledování odeslané a přijaté pošty je snadné, a pravděpodobně se to už i v mnoha firmách praktikuje..
A co z toho plyne za poučení? Ten hroznej internet, Skype, Icq, Facebook, i tento blog - to všechno žere tolik času. A chci-li něco udělat, třeba jako napsat diplomku - všechno vypnout, vypnout WiFinu anebo, pokud to nebude fungovat, odjet na chatu, kde internet není. Ale když internet potřebujeme? Všechno vypnout (ICQ apod.) a držet se zuby nechty, a být OFFLINE!
Některé společnosti řešily problém s tím, že jejich zaměstnanci během pracovní doby jsou na Skype, kde komunikují s přáteli, chodí na Facebook, Myspace, vyřizují soukromou poštu atd. Tím, že pravidelně tyto stránky sledují, i třeba jen minutu, dvě, ale několikrát denně, firma tím přichází až o 1 celý pracovní den týdně. Kdyby zaměstnanec nebyl připojen na internet, pracoval by o den déle. Co proti tomu? Peťa - brácha, na svém služebním notebooku od Izraelské firmy nemohl komunikátory jako SKYPE, ICQ atd. vůbec nainstalovat. Ale co Facebook a sledování internetu, čtení zpráv aneb. Novinky.cz apod.? Snadné řešení. Ve vašem počítači bude něco, co každých 10 sekund vyfotí vaší plochu, někam uloží, a pověřená osoba bude kontrolovat, čím se zaměstnanci v pracovní době zabývají. Jak snadné. Sledování odeslané a přijaté pošty je snadné, a pravděpodobně se to už i v mnoha firmách praktikuje..
A co z toho plyne za poučení? Ten hroznej internet, Skype, Icq, Facebook, i tento blog - to všechno žere tolik času. A chci-li něco udělat, třeba jako napsat diplomku - všechno vypnout, vypnout WiFinu anebo, pokud to nebude fungovat, odjet na chatu, kde internet není. Ale když internet potřebujeme? Všechno vypnout (ICQ apod.) a držet se zuby nechty, a být OFFLINE!
úterý 19. května 2009
Do Anglie na návštěvu Evky?
Do Anglie na návštěvu Evky? Proč, ani 30 let staré vzpomínky na Leeds mne nelákaly k návštěvě Yorskhiru. I když jsem si s sebou dovezla typicky anglické počasí, odvážím si nejen spoustu dojmů, ale hlavně, už vím, o čem píše E. Bronteová ve svém románu o životě na větrném návrší. Vítr déšť, ovce, skály, pastviny zbrázděné nekonečnými kilometry šedých kamenných zídek, postarší usměvaví turisté neustále se k vám hlásící svým Hi nebo Hello nebo aspoň vstřícným úsměvem.Tak to je Yorskhire, Anglie, kde pravidla národního parku umožňují vstup na soukromé pozemky a toulání se jakoby územím nikoho – jen dobytka, ovcí, zídek, oblých vrcholů vysočiny a nečekaných nádherných vápencových výchozů, které mně připomněly krajinu Balkánu a maličko i našeho Moravského krasu. Navíc jsem si užila své Evky, která se o mne starala s opravdu „dcerovskou“láskou.
maminka, Alena Svobodová
maminka, Alena Svobodová
čtvrtek 14. května 2009
Tehdá v Yorku
Jak už jsem bez diakritiky naznačila, o víkendu jsem byla v Yorku. Terryho jsem potkala 7. dubna na šnečím dnu, kdy jsme s Adrianem - místním specialistou celý den sbírali šnečky. Tehdy jsem byla informována o této akci, a Terry se nabídl, že pro mne přijede, a že mne ubytuje. Také se tak stalo. Stříbrné BMW, krásná cesta se spoustou povídání a zajímavostí, výtečná večeře - drahé ryby a jako dezert ovocný salát s drahým ovocem - jahody, líči, mango a další jsem ani nepoznala.. prostě luxus jak se patří. V obrovském domě jsem byla málem ztracena, ale všechno bylo vpohodě. V sobotu jsme s 12 dalšími lidičky objížděli lokality a dělali mapování. Bylo to tzv. kvadrátové mapování - měli jsme za úkol prohledat jeden kvadrát na mapě VB - 1 km2.
Unavení jsme se po náročném dni, kdy jsme našli 46 druhů vrátili zpět. Okamžitě po nastoupení do auta se rozpršelo, takže jsme opět měli štěstí na počasí.
Terry na večeři pozval i další studenty, takže byla opět taková moc pěkná rodinná večeře. A v neděli jsem 1,5 hodinu strávila okukováním Yorku, a pak to stejné okukováním univerzity. Byl to takový krásný kampus, malé městečko, které si žije svým životem spolu s kačenami, husami a dalšími ptáky a živočichy. Nádhera. A to super vybavení na oddělení biologie..paráda.
V neděli okamžitě po svém příjezdu jsem se vrhla na velký úklid, který zahrnoval i umytí oken. Po dvou a půl hodinách jsem byla hotova..ale v pondělí po práci jsem některé věci mohla uklízet znovu, ale mamince, která v pondělí přijela to nevadilo.. zvlášť, když včera (ve středu), nakoukla k našim sousedům do pokoje - Caře a Chrisovi.. nemohla pochopit..jen stála s otevřenou pusou. Prostě, vypadá to tam jako v brlohu bezdomovců, bordel, bordel, hnijící jídlo, stohy talířů, oblečení, odpadky, vše v totálním chaosu, smrad..
Fotky
Unavení jsme se po náročném dni, kdy jsme našli 46 druhů vrátili zpět. Okamžitě po nastoupení do auta se rozpršelo, takže jsme opět měli štěstí na počasí.
Terry na večeři pozval i další studenty, takže byla opět taková moc pěkná rodinná večeře. A v neděli jsem 1,5 hodinu strávila okukováním Yorku, a pak to stejné okukováním univerzity. Byl to takový krásný kampus, malé městečko, které si žije svým životem spolu s kačenami, husami a dalšími ptáky a živočichy. Nádhera. A to super vybavení na oddělení biologie..paráda.
V neděli okamžitě po svém příjezdu jsem se vrhla na velký úklid, který zahrnoval i umytí oken. Po dvou a půl hodinách jsem byla hotova..ale v pondělí po práci jsem některé věci mohla uklízet znovu, ale mamince, která v pondělí přijela to nevadilo.. zvlášť, když včera (ve středu), nakoukla k našim sousedům do pokoje - Caře a Chrisovi.. nemohla pochopit..jen stála s otevřenou pusou. Prostě, vypadá to tam jako v brlohu bezdomovců, bordel, bordel, hnijící jídlo, stohy talířů, oblečení, odpadky, vše v totálním chaosu, smrad..
Fotky
neděle 10. května 2009
Svátek maminek
Ach jo, já zapomněla, že dnes je svátek matek. Asi je už pozdě, ale pro všechny kteří to zapomněli, třeba je ještě zítra šance to napravit zpětně..
A na Novém Zélandě dnes také mají svátek matek. Zkusím ještě zjistit, co tady v této divné zemi zvané Velká Británie atd..
A na Novém Zélandě dnes také mají svátek matek. Zkusím ještě zjistit, co tady v této divné zemi zvané Velká Británie atd..
sobota 9. května 2009
Na sneckach v Yorku
Pisu z Yorku, z jedne obrovske rodinne vilky, kde jsem hostem Terryho, ucitele genetiky na univerzite v Yorku a Leedsu, momentalne na castecny uvazek, nebot je v duchodu. Cely den jsme s bandou asi 12 lidi jezdili v okoli Bridlingtonu a sbirali sneky. Celkem jsme jich nasli 46. A nasla jsem pro mne nekolik novych druhu, o ktere rozsirim svoji sbirku, ktera uz cita asi 70 druhu.
Zitra mne Terry vezme do centra, podivam se na katedralu a pak na univerzitu do oddeleni biologie. A pak pofrcime Porschem pro dva lidi domu.
Zitra mne Terry vezme do centra, podivam se na katedralu a pak na univerzitu do oddeleni biologie. A pak pofrcime Porschem pro dva lidi domu.
středa 6. května 2009
Tak různě
Vertigo genesii
Tak jsem začala dělat pořádnou práci opravdu v oboru. Hned jak jsem přijela ze Skotska, poprosila jsem Iana, a vyrobili jsme spolu pastičky na šneky. (Dřevěné desky 30x12cm).
A jakmile jsem našla majitele luk a zeptala se ho, jestli tam můžu chytat šneky, vyrazila jsem na lokalitu a pastičky položila. A každý týden se tam znovu vydám, a budu se snažit najít šnečka Vertigo genesii.
Už jsem tam byla jednou, ale zatím jsem ho nenašla. Samozřejmě všechny dřevěné desky zanáším do GPS, a pečlivě zaznamenávám všechny druhy, a počet jedinců, které jsem tam zašla. Ale z celkem 24 desek to zatím dělalo jen 12 kusů šnečků.
A co se stalo, někdo se zajímal o to co dělám! Byl to Adrian, viděl u mne mikroskop a to ho zaujalo. Dali jsme se do řeči, vysvětlila jsem mu, co dělám atd., a hned druhý den (dnes), za mnou přišel, a poprosil mne, jestli bych se mu nepodívala na nějaké fosilie a nezjistila, jestli tu ti šnečci ještě jsou. Pět ze šesti se zde stále ještě vyskytovalo, tak jsem pak odpoledne vyrazila na lov. Lovit budu i zítra a pozítří a budu se snažit je najít, aby je pak mohl Adrian použít ve výuce.. Tak to je práce dle mého gusta.
Truhlík
Potom jsem v neděli začala drobnou rebelii. Kolem centra bylo pár zelených dřevěných truhlíků na kytky, které byly ponechané ladem. Začala jsem do nich přesazovat různé místní rostliny z okolí. Jahodníky, kakosty, pryskyřníky, kapradiny.. No, a ejhle, včera to někdo všechno uklidil – vyprázdnil, a ejhle, Kate byla dnes ráno ve městě a koupila rozkvetlé macešky v květináčích!!! A to jsem na středisku ekologické výchovy (anebo co to znamená Bringing Environmental uUnderstanding to All.. když to tu prakticky nikdo neaplikuje, jen o tom káže?)
..achich ach, už se těším domů.
Zelená anebo modrá?
Někteří lidé si zde hlavu umývají jednou, dokonce i dvakrát denně (každý den). Někteří lidé tu pouští topení na maximum a otevírají okno dokořán. Některým lidem se stále musí vysvětlovat, na co je tříděný odpad. Někteří lidé jezdí do práce autem místo toho, aby pět minut šli krásnou lesní cestou.
Ostatní
Na středisko začíná doléhat prasečí chřipka – anebo krizová opatření, budu se muset naučit vařit pro 80 lidí, pro případ, že kuchař a tedy i celá skupina kuchařů touto nemocí onemocní.
Po 2 a půl měsících se konečně sundává lešení z baráku – opravovala se zde střecha.
Na naše centrum přibyla dvě akvárka. Ještě že jsou na nich cedulky. Na jednom je napsáno Crayfish – a někde mezi kameny se skrývá rak. Je vidět, pokud se na něj posvítí baterkou, ale to se nesmí. A ve druhém s nápisem Trout bývalo asi 300 malých pstruhů.. ale ejhle, po měsíci jsou tam už jen tři. Byli to takoví pokusní králíci, někdo zkouší projekt – Pstruh do tříd. Ale asi se o to neumíme starat. Jeden víkend jsem jich pár zachránila, co přestalo fungovat ochlazování. Kdybych v sobotu poslechla Rhyse, který řekl – nech to na pondělí, tak by se asi všichni uvařili.. Ale zavolala jsem autorovi projektu, který je přijel zachránit. Konečně mám argument, až zas někdo řekne. "Rhys said… Rhys said…" Některé ženy si zde asi myslí, že je Rhys svatý, a odmítají brát za svá jednáni odpovědnost. Ale Rhys myslí neuvěřitelně rychle a jedná neuvěřitelně rychle ale někdy naprosto blbě, neefektivně. Ale na otázku - Proč? Často slyším odpověď. "Rhys said"...
Už se fakt těším domů. Ale naštěstí tu mám pořád co dělat, takže to rychle uteče, ani se nenamanu a pak budu litovat, že to bylo tak kratičké.
Teď o víkendu pro mne přijede Terry, a pojedeme na "výlet". Přes hezké scenérie dojedeme k němu domů, a v sobotu se setkáme s ostatními blázny do šnečků a budeme celý den sbírat a sbírat. A v neděli možná bude ten výlet? Nevím, jak to bude, ale je mi to jedno. Potkám studenty šnečkaře, uvidím zase Adriana Norrise a Terryho..a bude to šnečkařská sranda. A kam jedu? Na východní pobřeží blízko k Bridlingtonu.
A v pondělí mi přijíždí maminka, která tu se mnou bude 10 dní.
A pak mám v plánu strávit 2 týdny na dalších střediscích, no a pak přijede sestra s Pepou na konci června a pak už je červenec…
Tak jsem začala dělat pořádnou práci opravdu v oboru. Hned jak jsem přijela ze Skotska, poprosila jsem Iana, a vyrobili jsme spolu pastičky na šneky. (Dřevěné desky 30x12cm).
A jakmile jsem našla majitele luk a zeptala se ho, jestli tam můžu chytat šneky, vyrazila jsem na lokalitu a pastičky položila. A každý týden se tam znovu vydám, a budu se snažit najít šnečka Vertigo genesii.
Už jsem tam byla jednou, ale zatím jsem ho nenašla. Samozřejmě všechny dřevěné desky zanáším do GPS, a pečlivě zaznamenávám všechny druhy, a počet jedinců, které jsem tam zašla. Ale z celkem 24 desek to zatím dělalo jen 12 kusů šnečků.
A co se stalo, někdo se zajímal o to co dělám! Byl to Adrian, viděl u mne mikroskop a to ho zaujalo. Dali jsme se do řeči, vysvětlila jsem mu, co dělám atd., a hned druhý den (dnes), za mnou přišel, a poprosil mne, jestli bych se mu nepodívala na nějaké fosilie a nezjistila, jestli tu ti šnečci ještě jsou. Pět ze šesti se zde stále ještě vyskytovalo, tak jsem pak odpoledne vyrazila na lov. Lovit budu i zítra a pozítří a budu se snažit je najít, aby je pak mohl Adrian použít ve výuce.. Tak to je práce dle mého gusta.
Truhlík
Potom jsem v neděli začala drobnou rebelii. Kolem centra bylo pár zelených dřevěných truhlíků na kytky, které byly ponechané ladem. Začala jsem do nich přesazovat různé místní rostliny z okolí. Jahodníky, kakosty, pryskyřníky, kapradiny.. No, a ejhle, včera to někdo všechno uklidil – vyprázdnil, a ejhle, Kate byla dnes ráno ve městě a koupila rozkvetlé macešky v květináčích!!! A to jsem na středisku ekologické výchovy (anebo co to znamená Bringing Environmental uUnderstanding to All.. když to tu prakticky nikdo neaplikuje, jen o tom káže?)
..achich ach, už se těším domů.
Zelená anebo modrá?
Někteří lidé si zde hlavu umývají jednou, dokonce i dvakrát denně (každý den). Někteří lidé tu pouští topení na maximum a otevírají okno dokořán. Některým lidem se stále musí vysvětlovat, na co je tříděný odpad. Někteří lidé jezdí do práce autem místo toho, aby pět minut šli krásnou lesní cestou.
Ostatní
Na středisko začíná doléhat prasečí chřipka – anebo krizová opatření, budu se muset naučit vařit pro 80 lidí, pro případ, že kuchař a tedy i celá skupina kuchařů touto nemocí onemocní.
Po 2 a půl měsících se konečně sundává lešení z baráku – opravovala se zde střecha.
Na naše centrum přibyla dvě akvárka. Ještě že jsou na nich cedulky. Na jednom je napsáno Crayfish – a někde mezi kameny se skrývá rak. Je vidět, pokud se na něj posvítí baterkou, ale to se nesmí. A ve druhém s nápisem Trout bývalo asi 300 malých pstruhů.. ale ejhle, po měsíci jsou tam už jen tři. Byli to takoví pokusní králíci, někdo zkouší projekt – Pstruh do tříd. Ale asi se o to neumíme starat. Jeden víkend jsem jich pár zachránila, co přestalo fungovat ochlazování. Kdybych v sobotu poslechla Rhyse, který řekl – nech to na pondělí, tak by se asi všichni uvařili.. Ale zavolala jsem autorovi projektu, který je přijel zachránit. Konečně mám argument, až zas někdo řekne. "Rhys said… Rhys said…" Některé ženy si zde asi myslí, že je Rhys svatý, a odmítají brát za svá jednáni odpovědnost. Ale Rhys myslí neuvěřitelně rychle a jedná neuvěřitelně rychle ale někdy naprosto blbě, neefektivně. Ale na otázku - Proč? Často slyším odpověď. "Rhys said"...
Už se fakt těším domů. Ale naštěstí tu mám pořád co dělat, takže to rychle uteče, ani se nenamanu a pak budu litovat, že to bylo tak kratičké.
Teď o víkendu pro mne přijede Terry, a pojedeme na "výlet". Přes hezké scenérie dojedeme k němu domů, a v sobotu se setkáme s ostatními blázny do šnečků a budeme celý den sbírat a sbírat. A v neděli možná bude ten výlet? Nevím, jak to bude, ale je mi to jedno. Potkám studenty šnečkaře, uvidím zase Adriana Norrise a Terryho..a bude to šnečkařská sranda. A kam jedu? Na východní pobřeží blízko k Bridlingtonu.
A v pondělí mi přijíždí maminka, která tu se mnou bude 10 dní.
A pak mám v plánu strávit 2 týdny na dalších střediscích, no a pak přijede sestra s Pepou na konci června a pak už je červenec…
pondělí 4. května 2009
Edinburgh a Beltane
Neuplynul ani týden, a po výletě ze Skotska jsem zase vyrážela do Skotska. Tentokrát do hlavního města - Edinburgh. Důvodem, proč jsem tam jela byl keltský festival Beltane (Beltain), který se zde koná každoročně v noci z 30. dubna na 1. května. Festival byl úžasný, bylo tam okolo 12 000 lidí, a neuvěřitelnou náhodou se mi podařilo vychytat moc pěkná místa. Spíše to bylo takové divadlo - mělo to děj, a procházelo se určitou trasou se zastaveními. Mezi každými zastaveními následoval úprk a boj o nejlepší místa hned vedle kruhů. Více na Fotogalerii
A po zbytek doby jsem cestovala po Edinburgu - procházela centrum, a díky denní jízdence jezdila městem křížem a krážem, kam mne náhoda zavedla. Fotogalerie
Ale protože jsem si zapomněla nabít baterky do foťáku, moc fotek nemám.. naštěstí, že?
A po zbytek doby jsem cestovala po Edinburgu - procházela centrum, a díky denní jízdence jezdila městem křížem a krážem, kam mne náhoda zavedla. Fotogalerie
Ale protože jsem si zapomněla nabít baterky do foťáku, moc fotek nemám.. naštěstí, že?
sobota 2. května 2009
Cyklovýlet po práci
V neděli po práci (26. dubna) jsem hned, jak jsem přišla domů, vyrazila na cyklovýlet. Cílem bylo římské pole, na kterém nebylo nic vidět, tak jsem si zvolila obhlédnutí jedné rezervace. Ale cesta mne zavedla trochu jinam, částečně ztracena v ráji jehňátek a malých telátek jsem unešene natáčela videa a fotila o 106. Byla to paráda. 2,5 hodinový výlet, který stál opravdu za to. Je hezké, když jsou tu dny dlouhé. Ještě v 9 hodin je zde světlo - už šero, ale stále ještě světlo. /Fotky/
sobota 25. dubna 2009
Skotsko - pokračování
Ve středu až pátek jsem strávila na Hebridech, přesněji ve městečku Stornoway na ostrově Lewis. Protože jsem prahla po nějakých mořských plodech, hledala jsem nějakou restauraci. Ale nikde nic, tak jsem se vydala do India restaurace. Nápad to byl blbý, protože tam bylo děsně draho, a zažila jsem tam neuvěřitelné nedorozumění, protože jsem Indům opravdu nerozuměla.. Značně v podhroušeném stavu díky Cideru - jablečnému jakoby pivu, kterým jsem zapíjela pálivé indické jídlo jsem se vrátila na pokoj.
Čtvrtek - cestování po ostrově
Ráno jsem autobusem vyrazila nejdříve na Stojící kameny, pak na Broch, pak do vesnice Blackhouses, a pak se vydala na několikahodinovou cestu podél pobřeží.. V šest hodin zase na stopu, jsem se dostopovala až na samotný sever ostrova, kde jsem navštívila jeden prastarý kostelík. A pak zpět..ale protože nic zase nejezdilo, zachránil mne autobus.
Pátek - přejezd na Ullapool
V pátek jsem strávila procházením po městě, a několikahodinovou návštěvou místního muzea, které bylo opravdu moc zajímavé. A pak ve dvě hodiny mi jel trajekt, 3,5 hodiny. Cestou jsem marně vyhlížela velryby a delfíny. A dostala se až do Ullapoolu. Odkud jsem se dostopovala až do hor, jihovýchodně od Ullapoolu.
(Fotky z Hebridů)
Sobota - hory
Přespala jsem na břehu krásného jezera, a ráno se vydala na cestu. Bylo překrásně, a vlastně až do pozdního odpoledne jsem nikoho nepotkala. Protože jsem si ale v noci četla knížku o Skotsku, a dočetla se o jedné botanické zahradě, která je nedaleko, rozhodla jsem se neriskovat přechod hor mimo cesty, ale navštívit tuto zahradu. Takže pozdě večer jsem se dostala zpět na hlavní silnici a těžko se dostopovala do vesničky Poolewe, kde jsem zakempila v kempu.
Neděle - 7 mil v horách, návštěvnické středisko, a botanická zahrada
V neděli jsem brzy ráno zašla na hodinku do místní chaloupky pro pozorování všeho živého, tzv. Wildlife hide, a pak vyrazila na výlet. Trasa, kterou jsem zvolila se neukázala být moc atraktivní, ale nakonec byla také zajímavá. Po "úžasných" Viktoriiných vodopádech jsem se dostopovala zase asi 20 mil do jednoho krásného návštěvnického střediska. V pozdní odpoledne jsem se dostala zpět a navštívila botanickou zahradu.
(Fotky z této oblasti)
Východ Skotska s Juliet
A v pondělí jsem v 1 hodinu měla sraz s Juliet v Inverness. Asi největším městě severu Skotska. Navštívily jsme spolu Findhorn komunitu - ekologickou vesnici a duchovní komunitu v jednom, pak přes národní park Cairngorms dojely do Inverurie.
V úterý jsme si vyšláply na místní krásnou horu Bennachie, jely se podívat na Pictisch stones, stojící kameny, a odpoledne navštívily Archeocentrum.
Ve středu mi Juliet domluvila návštěvu místní střední školy - kde jsem byla na dvou hodinách výuky, a mezinárodní školu v Aberdeenu. Všechno to byla opravdu bomba. A večer mi Juliet nachystala Skotský večer..
Ve čtvtek před odjezdem jsme ještě navštívily jedno panství a pak jsem už jela domů. Cesta trvala 6 hodin, a stála 57 liber...ach jo!
(Fotky z výletu s Juliet)
Čtvrtek - cestování po ostrově
Ráno jsem autobusem vyrazila nejdříve na Stojící kameny, pak na Broch, pak do vesnice Blackhouses, a pak se vydala na několikahodinovou cestu podél pobřeží.. V šest hodin zase na stopu, jsem se dostopovala až na samotný sever ostrova, kde jsem navštívila jeden prastarý kostelík. A pak zpět..ale protože nic zase nejezdilo, zachránil mne autobus.
Pátek - přejezd na Ullapool
V pátek jsem strávila procházením po městě, a několikahodinovou návštěvou místního muzea, které bylo opravdu moc zajímavé. A pak ve dvě hodiny mi jel trajekt, 3,5 hodiny. Cestou jsem marně vyhlížela velryby a delfíny. A dostala se až do Ullapoolu. Odkud jsem se dostopovala až do hor, jihovýchodně od Ullapoolu.
(Fotky z Hebridů)
Sobota - hory
Přespala jsem na břehu krásného jezera, a ráno se vydala na cestu. Bylo překrásně, a vlastně až do pozdního odpoledne jsem nikoho nepotkala. Protože jsem si ale v noci četla knížku o Skotsku, a dočetla se o jedné botanické zahradě, která je nedaleko, rozhodla jsem se neriskovat přechod hor mimo cesty, ale navštívit tuto zahradu. Takže pozdě večer jsem se dostala zpět na hlavní silnici a těžko se dostopovala do vesničky Poolewe, kde jsem zakempila v kempu.
Neděle - 7 mil v horách, návštěvnické středisko, a botanická zahrada
V neděli jsem brzy ráno zašla na hodinku do místní chaloupky pro pozorování všeho živého, tzv. Wildlife hide, a pak vyrazila na výlet. Trasa, kterou jsem zvolila se neukázala být moc atraktivní, ale nakonec byla také zajímavá. Po "úžasných" Viktoriiných vodopádech jsem se dostopovala zase asi 20 mil do jednoho krásného návštěvnického střediska. V pozdní odpoledne jsem se dostala zpět a navštívila botanickou zahradu.
(Fotky z této oblasti)
Východ Skotska s Juliet
A v pondělí jsem v 1 hodinu měla sraz s Juliet v Inverness. Asi největším městě severu Skotska. Navštívily jsme spolu Findhorn komunitu - ekologickou vesnici a duchovní komunitu v jednom, pak přes národní park Cairngorms dojely do Inverurie.
V úterý jsme si vyšláply na místní krásnou horu Bennachie, jely se podívat na Pictisch stones, stojící kameny, a odpoledne navštívily Archeocentrum.
Ve středu mi Juliet domluvila návštěvu místní střední školy - kde jsem byla na dvou hodinách výuky, a mezinárodní školu v Aberdeenu. Všechno to byla opravdu bomba. A večer mi Juliet nachystala Skotský večer..
Ve čtvtek před odjezdem jsme ještě navštívily jedno panství a pak jsem už jela domů. Cesta trvala 6 hodin, a stála 57 liber...ach jo!
(Fotky z výletu s Juliet)
pátek 24. dubna 2009
Skotsko 10. - 23. dubna
Hurá, vypravila jsem se na trošku delší výlet do Skotska.
Pokusím se nepsat romány, ale vystihnout to nejpodstatnější a nejzajímavější.
Pátek až pondělí - ostrov MULL
V pátek mne čekala předrahá cesta do Glasgow, kde jsem přespala v hostýlku - 14 lidiček na pokoji, ale bylo to vpohodě, a hned ráno pokračovala dál na sever až do vesničky Oban, kde jsem se moc dlouho nezdržela a hned vstoupila do ultramoderního terminálu, a koupila si lístek na trajekt. Po 90 minutách jsem stanula na ostrově Mull. Než jsem se rozkoukala, všechny autobusy ujely, a zůstala jsem tam úplně sama, v osadě s pár domky. Dostopovala jsem do kousek za vesnici Salen a vydala se do smrkového lesa, kterým jsem prošla až k jezeru Fris. Tam jsem narazila na Eagle hide, kde se dala do řeči s místními ochranáři. Jeden z nich mi pak nabídl odvoz, spojený s projížďkou po pobřeží. Nabídku jsem přijala, stejně tak i přespání v jeho rodinném domě. Jmenoval se Chris (62), a v neděli mne vzal na projížďku po celém ostrově. Vzali jsme to přes Calgary, zříceninu Tostarie, úžasné pláže, až úplně na jihozápad k ostrovu Iona. Celičký den až do úplné tmy jsme cestovali. V pondělí mne pak vzal do Torbemory na trajekt, kde potkal známou a poprosil ji, jestli by mne nesvezla. Jela na ostrov Skye.
(Fotky z ostrova Mull)
Pondělí až středa - ostrov SKYE
Na Skye jsem dorazila až večer a vydala se mimo cesty do hor. Brodila jsem se vřesem a bahnem a marně hledala místo na přespání. Až betonový kryt na vodu se mi stal útočištěm.
Přečkala jsem první noc a vyrazila do země nikoho. První lidi jsem potkala až po poledni. Jak jsem dorazila na pobřeží, objevila jsem v jedné opuštěné vesnici rozbitý stan, jak kdyby z něj někdo musel rychle utéct. Tak byl zanechán. Velké velrybí obratle pět metrů daleko mi moc kuráže nepřidaly. Signál tam také nebyl, tak jsem začala myslet na nejhorší. Ale byly tam jen ovce..
Ostrov se ukázal být větším, než jsem myslela, a dostat se z jednoho místa na druhé trvalo dlouho. Proto jsem změnila svůj plán, který by mne byl asi nutil zůstat na Skye o den déle, a vyrazila zpět na hlavní silnici, kam jsem se dostala až v 7 večer. Stopem jsem se dostala do hlavního městečka Porteree, kde jsem přespala v kempu.
Ve středu jsem měla v plánu dostat se do Uigu a pak do Stornoway na ostrově Lewis (Hebridy). To se mi také podařilo, ale trvalo to celý den, takže jsem kromě stopování, několikahodinové jízdy trajektem a krátké procházky po městě a vesnicích, kde jsem byla, moc neušla.
(Fotky z ostrova SKYE tady)
Středa až pátek - HEBRIDY - ostrov LEWIS
V hlavním městečku - jediném městě na západních ostrovech, jsem si zabookovala hostel, kde jsem zůstala dvě noci.
Protože ještě nemám zpracované fotky, a jsem zrovna na službě, a musím jít zamčít celý dům (středisko), pokračování příště.
Pokusím se nepsat romány, ale vystihnout to nejpodstatnější a nejzajímavější.
Pátek až pondělí - ostrov MULL
V pátek mne čekala předrahá cesta do Glasgow, kde jsem přespala v hostýlku - 14 lidiček na pokoji, ale bylo to vpohodě, a hned ráno pokračovala dál na sever až do vesničky Oban, kde jsem se moc dlouho nezdržela a hned vstoupila do ultramoderního terminálu, a koupila si lístek na trajekt. Po 90 minutách jsem stanula na ostrově Mull. Než jsem se rozkoukala, všechny autobusy ujely, a zůstala jsem tam úplně sama, v osadě s pár domky. Dostopovala jsem do kousek za vesnici Salen a vydala se do smrkového lesa, kterým jsem prošla až k jezeru Fris. Tam jsem narazila na Eagle hide, kde se dala do řeči s místními ochranáři. Jeden z nich mi pak nabídl odvoz, spojený s projížďkou po pobřeží. Nabídku jsem přijala, stejně tak i přespání v jeho rodinném domě. Jmenoval se Chris (62), a v neděli mne vzal na projížďku po celém ostrově. Vzali jsme to přes Calgary, zříceninu Tostarie, úžasné pláže, až úplně na jihozápad k ostrovu Iona. Celičký den až do úplné tmy jsme cestovali. V pondělí mne pak vzal do Torbemory na trajekt, kde potkal známou a poprosil ji, jestli by mne nesvezla. Jela na ostrov Skye.
(Fotky z ostrova Mull)
Pondělí až středa - ostrov SKYE
Na Skye jsem dorazila až večer a vydala se mimo cesty do hor. Brodila jsem se vřesem a bahnem a marně hledala místo na přespání. Až betonový kryt na vodu se mi stal útočištěm.
Přečkala jsem první noc a vyrazila do země nikoho. První lidi jsem potkala až po poledni. Jak jsem dorazila na pobřeží, objevila jsem v jedné opuštěné vesnici rozbitý stan, jak kdyby z něj někdo musel rychle utéct. Tak byl zanechán. Velké velrybí obratle pět metrů daleko mi moc kuráže nepřidaly. Signál tam také nebyl, tak jsem začala myslet na nejhorší. Ale byly tam jen ovce..
Ostrov se ukázal být větším, než jsem myslela, a dostat se z jednoho místa na druhé trvalo dlouho. Proto jsem změnila svůj plán, který by mne byl asi nutil zůstat na Skye o den déle, a vyrazila zpět na hlavní silnici, kam jsem se dostala až v 7 večer. Stopem jsem se dostala do hlavního městečka Porteree, kde jsem přespala v kempu.
Ve středu jsem měla v plánu dostat se do Uigu a pak do Stornoway na ostrově Lewis (Hebridy). To se mi také podařilo, ale trvalo to celý den, takže jsem kromě stopování, několikahodinové jízdy trajektem a krátké procházky po městě a vesnicích, kde jsem byla, moc neušla.
(Fotky z ostrova SKYE tady)
Středa až pátek - HEBRIDY - ostrov LEWIS
V hlavním městečku - jediném městě na západních ostrovech, jsem si zabookovala hostel, kde jsem zůstala dvě noci.
Protože ještě nemám zpracované fotky, a jsem zrovna na službě, a musím jít zamčít celý dům (středisko), pokračování příště.
úterý 21. dubna 2009
Vychod Skotska s Juliet
V patek jsem z Hebridu prejela 3.5 hodiny trajektem zpet na hlavni pevninu. Marne jsem vyhlizela delfiny a velryby. V Ullapoolu jsem stopem dorazila nekolik mil do hor, kde jsem prespala u krasneho jezera a pak cely den {sobotu} slapala a slapala po horach. Bohuzel taham milion nepotrebnych blbosti, jako treba Collins Bird guide 800g apod. spoustu map, nabijecek, nefunkcni solarni panel atd.atd. proste hruza.. a protoze nevedou zkrz hory zadne poradne cesty, jen tak akorat pro lidi co si udelaji okruh autem, tak jsem se pozde na vecer dostala zpet na silnici a tezko horko dostopovala do Poolewe do kempu. Tam jsem zustala pres dve noci, a v nedeli krasne na lehko procestovala dalsi cast pevniny, hory, navstevnicke stredisko, prirodni rezervace, bomba botanickou zahradu.
V pondeli jsem prejela do Inverness - brana k Lochnesske prisere, kde jsem teda skoncila v nekterych obchodacich a trochu nakupovala, a poprve navstivila Mark and Spencera. Nechala jsem tam 6 liber - ve snaze koupit levne a pro mne exoticke jidlo. Ale nakonec to nic moc extra nebylo. A v 1 hodinu jsem mela sraz s Juliet, se kterou jsme jely navstivit jednu vesnicku - vlastne ekologickou komunitu citajici nekolik stovek lidi zijicich neuveritelne zelene. /Juliet jsem poprve potkala pred 6 lety, kdy jsme se s Piplou a Tadem starali jeden den o Joeho a podruhe loni na podzim/ A pak jsme pres hory jely k ni domu. Kde mne cekal Joe, Julietin syn a Ewan, jeji manzel s veceri.
V utery jsme si vyslaply na mistni horu - stezky krasne upravene a kameny a piskem vyskladane, a zase jsem navstivila dalsi navstevnicke stredisko, videla Pictisch stones, a dalsi kruh stojicich kamenu. Po obede jsme jeste navstivili jedno hodne dobre archeologicke centrum.
Ted jdu nafotit bohate mestecko, ktere je bohate diky ropnym spolecnostem..tzv. Oil company town.
Vice podrobnosti a fotky az prijedu domu. Coz bude ve ctvrtek.
V pondeli jsem prejela do Inverness - brana k Lochnesske prisere, kde jsem teda skoncila v nekterych obchodacich a trochu nakupovala, a poprve navstivila Mark and Spencera. Nechala jsem tam 6 liber - ve snaze koupit levne a pro mne exoticke jidlo. Ale nakonec to nic moc extra nebylo. A v 1 hodinu jsem mela sraz s Juliet, se kterou jsme jely navstivit jednu vesnicku - vlastne ekologickou komunitu citajici nekolik stovek lidi zijicich neuveritelne zelene. /Juliet jsem poprve potkala pred 6 lety, kdy jsme se s Piplou a Tadem starali jeden den o Joeho a podruhe loni na podzim/ A pak jsme pres hory jely k ni domu. Kde mne cekal Joe, Julietin syn a Ewan, jeji manzel s veceri.
V utery jsme si vyslaply na mistni horu - stezky krasne upravene a kameny a piskem vyskladane, a zase jsem navstivila dalsi navstevnicke stredisko, videla Pictisch stones, a dalsi kruh stojicich kamenu. Po obede jsme jeste navstivili jedno hodne dobre archeologicke centrum.
Ted jdu nafotit bohate mestecko, ktere je bohate diky ropnym spolecnostem..tzv. Oil company town.
Vice podrobnosti a fotky az prijedu domu. Coz bude ve ctvrtek.
středa 15. dubna 2009
Skye a Hebridy
tak jsem 2 noci stravila na ostrove Skye. Jednou nadivoko,podruhe v kampu. Dnes spim v Stornoway na ostrove Lewis (Hebridy),kde budu 2-3 noci. Pocasi skvele,krajina pekna, a jsou tu mega racci.
neděle 12. dubna 2009
sobota 11. dubna 2009
Mull
Hlasim se kratce z ostrova Mull. Po noci v hostelu v Glasgow a krasne ceste vlakem za 47 liber a jizde trajektem jsem na prekrasnem ostrove. Dnes spim u mistnich. pocasi kupodivu hezkė.
čtvrtek 9. dubna 2009
Nezvyklý týden
Tento týden byl o mnoho pestřejší a zajímavější, co se týče práce.
V úterý jsem měla domluvené setkání s místním specialistou na šneky. A opravdu, dělá tu soustavně průzkum už po desítky let a každý rok objevuje nové a nové druhy. Nemohla bych zde mít k ruce nikoho lepšího. Pomůže mi s letákem pro Robina a zároveň pro něj budu dělat výzkum, hledat vzácného šneka Vertigo geyeri. Přijel také kamarád z Yorku - ještě stále na částečný úvazek učící důchodce - vedoucí katedry biologie - genetik. Ale také milovník šnečků - po asi 50 letech se k nim konečně vrátil - neb je důchodce a má více času. Takže taková pěkná trojka jsme chodili po okolí, a různě objížděli lokality a sbírali šnečky. Bylo to moc hezké a milé. Také jsem pozvaná na další akce, kterých se účastní, takže mám o program opravdu postaráno. (FOTKY)
Ve středu jsme byli někteří na kurzu první pomoci. Bylo to celý den, a myslím, že jsem si docela dobře zafixovala postupy první pomoci a snad trochu nabyla sebevědomí. Bylo to formou neustálého cvičení a zkoušení, různých situací, takže naprosto prima.
Dnes jsem potom konečně dokončila nástěnku o České Republice, jejížto fotku jsem ale ještě nepořídila.
A zítra odjíždím na 13 dní na sever do Skotska. Čeká mne putování, jízda trajektem, spousta větru, asi i deště, krásné západní pobřeží, ostrov Mull, Skye a sever Skotska. Posledních pár dní strávím u Juliet, kteroužto jsem už dvakrát potkala díky Michalovi v ČR, naposledy letos na podzim. A naštívím místní školy.
Takže do 23. dubna budu asi offline. Možná se mi ale někde podaří připojit k internetu, takže něco málo napíšu.
Veselé Velikonoce!
V úterý jsem měla domluvené setkání s místním specialistou na šneky. A opravdu, dělá tu soustavně průzkum už po desítky let a každý rok objevuje nové a nové druhy. Nemohla bych zde mít k ruce nikoho lepšího. Pomůže mi s letákem pro Robina a zároveň pro něj budu dělat výzkum, hledat vzácného šneka Vertigo geyeri. Přijel také kamarád z Yorku - ještě stále na částečný úvazek učící důchodce - vedoucí katedry biologie - genetik. Ale také milovník šnečků - po asi 50 letech se k nim konečně vrátil - neb je důchodce a má více času. Takže taková pěkná trojka jsme chodili po okolí, a různě objížděli lokality a sbírali šnečky. Bylo to moc hezké a milé. Také jsem pozvaná na další akce, kterých se účastní, takže mám o program opravdu postaráno. (FOTKY)
Ve středu jsme byli někteří na kurzu první pomoci. Bylo to celý den, a myslím, že jsem si docela dobře zafixovala postupy první pomoci a snad trochu nabyla sebevědomí. Bylo to formou neustálého cvičení a zkoušení, různých situací, takže naprosto prima.
Dnes jsem potom konečně dokončila nástěnku o České Republice, jejížto fotku jsem ale ještě nepořídila.
A zítra odjíždím na 13 dní na sever do Skotska. Čeká mne putování, jízda trajektem, spousta větru, asi i deště, krásné západní pobřeží, ostrov Mull, Skye a sever Skotska. Posledních pár dní strávím u Juliet, kteroužto jsem už dvakrát potkala díky Michalovi v ČR, naposledy letos na podzim. A naštívím místní školy.
Takže do 23. dubna budu asi offline. Možná se mi ale někde podaří připojit k internetu, takže něco málo napíšu.
Veselé Velikonoce!
pondělí 6. dubna 2009
Pořady v televizi
V našem domečku nemáme vlastně žádný stůl. V kuchyni je jeden, ale je složený, protože je kuchyně stále "in progress".. většina věcí je zde stále v procesu - kuchyně se spravuje od začátku mého pobytu, a na obyvák, který je podle mne velmi ošklivý - pozůstatek z výměny centrálního topení - na ten se ještě ani nesáhlo. Nové skříňky do kuchyně v centru, které tam jsou už 14 dní byly po týdnu natřeny jednou základní barvou, ale stále chybí další nátěry, takže se nemohou používat.. existuje zde řada seznamů věcí, které je potřeba udělat..ale stále ne a ne je udělat.
Ups.. takže k tomu stolu, protože nemáme stůl, jí se u nás v obyváku na gaučích za pár korun (nejlevnější a polorozbité, co byly na trhu) a u toho se dívá na televizi. Takže se občas na něco dívám. Máme zde 5 kanálů, BBC 1-5, a chtěla-li bych Ian má i setobox. Většina pořadů v televizi jsou nějaké dokumentární pořady, zábavní pořady, a zajímavosti o lidech. Například - Výjimeční lidé - pořad o lidech s nějakými nemocmi. Viděla jsem tak příběh o člověku z Indonézie. Říkalo se mu Tree man - a byl to člověk, ze kterého začal růst strom. Nebyl to strom, ale vypadalo to tak. Měl asi 8 kg těžké ruce, ze kterých visely pahýly - jakoby nádory až několik desítek cm dlouhé, nádory - jakoby pupeny stromů měl v obličeji, všude. Pak třeba o siamských dvojčatech apod. No, tak vidím, že je zbytečné to popisovat, obrázek je hned na googlu. Jakpak by ne, však kolem něj byla spousta novinářů - když ho hospitalizovali.
Pak další seriály jsou o tom, jak si lidé vybírají nový dům, buď v Anglii, krásný na venkově, anebo někde v zámoří, kde je hezké počasí. Počasí je asi největší metla Anglie.
Pak nejrůznější diskusní pořady, nebo bizardní soutěže - skládání aut ze šrotišť, anebo Hitech stezka, kterou musí absolvovat, přes mega balóny, bahno, otáčející se desky...asi to nejde popsat.
Pak Animal Rescue - lidé, kteří se věnují zachraňování zvířat.
Pak pořad o krajině Anglie - holka, která chodí po zajímavých místech a přibližuje je lidem - docela dost zajímavé.
Pořad o lidech, kteří se snaží žít přesně tak jako před 100 lety (přibližně).
A pak, co jsem se náhodou dívala včera kolem půlnoci byl pořad o postižených lidech, kterak absolvovali 3 týdny v Africe. Lidé bez nohou, rukou, hluší, dispraktici, s obrnou - neuvěřitelné příběhy lidí při cestě a po tom, co se vrátili. Vidět vozík, který tahá neslyšící a bezruký - na nevyhaslou sopku.. pády do bahna.. neuvěřitelné, ale pro postižené lidi nesmírně významné.
Tož tak.. zatím
Ups.. takže k tomu stolu, protože nemáme stůl, jí se u nás v obyváku na gaučích za pár korun (nejlevnější a polorozbité, co byly na trhu) a u toho se dívá na televizi. Takže se občas na něco dívám. Máme zde 5 kanálů, BBC 1-5, a chtěla-li bych Ian má i setobox. Většina pořadů v televizi jsou nějaké dokumentární pořady, zábavní pořady, a zajímavosti o lidech. Například - Výjimeční lidé - pořad o lidech s nějakými nemocmi. Viděla jsem tak příběh o člověku z Indonézie. Říkalo se mu Tree man - a byl to člověk, ze kterého začal růst strom. Nebyl to strom, ale vypadalo to tak. Měl asi 8 kg těžké ruce, ze kterých visely pahýly - jakoby nádory až několik desítek cm dlouhé, nádory - jakoby pupeny stromů měl v obličeji, všude. Pak třeba o siamských dvojčatech apod. No, tak vidím, že je zbytečné to popisovat, obrázek je hned na googlu. Jakpak by ne, však kolem něj byla spousta novinářů - když ho hospitalizovali.
Pak další seriály jsou o tom, jak si lidé vybírají nový dům, buď v Anglii, krásný na venkově, anebo někde v zámoří, kde je hezké počasí. Počasí je asi největší metla Anglie.
Pak nejrůznější diskusní pořady, nebo bizardní soutěže - skládání aut ze šrotišť, anebo Hitech stezka, kterou musí absolvovat, přes mega balóny, bahno, otáčející se desky...asi to nejde popsat.
Pak Animal Rescue - lidé, kteří se věnují zachraňování zvířat.
Pak pořad o krajině Anglie - holka, která chodí po zajímavých místech a přibližuje je lidem - docela dost zajímavé.
Pořad o lidech, kteří se snaží žít přesně tak jako před 100 lety (přibližně).
A pak, co jsem se náhodou dívala včera kolem půlnoci byl pořad o postižených lidech, kterak absolvovali 3 týdny v Africe. Lidé bez nohou, rukou, hluší, dispraktici, s obrnou - neuvěřitelné příběhy lidí při cestě a po tom, co se vrátili. Vidět vozík, který tahá neslyšící a bezruký - na nevyhaslou sopku.. pády do bahna.. neuvěřitelné, ale pro postižené lidi nesmírně významné.
Tož tak.. zatím
pátek 3. dubna 2009
Plavba po jezeře
Včera večer jsme si půjčili lodičku a chvilku prozkoumávali jezero a jeho okolí. Více je na Picase.
čtvrtek 2. dubna 2009
Filmové večery
Občas se zde koukáme s Ianem na filmy. Včera jsem však pozvala Jolie, Bena, Rachel, Caru a Chrise, že se budeme dívat spolu. Ian bohužel nakonec nemohl, tak to byl takový Movie evening nás mladých. (Ianovi je už 44, a tak jej považuji za starého ;-)
A kdo je to Jolie? Jolie je nová holka, je jí 18 let, právě po střední škole. Pochází z Nového Zélandu a je tu jako dobrovolnice stejně jako já. Jen s tím rozdílem, že neplatí ubytování a jídlo a dostává kapesné 15 liber týdně. Já platím 45 liber týdně..Ale pravda, jsem tu v trošičku (nepatrně) jiné pozici. Aspoň si tak mohu víc vymýšlet co chci a nechci dělat. Už jsem odmítla umývání minibusů a umývání recyklačního městečka. Včera jsem ale pomohla s naložením recyklátů do dodávky.
K těm filmům.
Zatím jsem zde viděla:
Ironman - hrůůůůza, nedoporučuji, takovou blbost jsem už dlouho neviděla:)
Harsh Times Aneb Drsné časy - dalo se to, ale když to tak vezmu, tak to ve mne moc nezanechalo. Takže spíše nedoporučuju.
Hledání Země Nezemě - to bylo moc hezké. Takový romantický film. Ale hezký.
Pak také pěkný film od bratří Coenů: No Country for Old Man - hodně dobrý nečekaný neobvyklý a jedinečný film.
A teď dva naprosto nádherné a skvělé filmy, které mne opravdu oslovily. Ten první byl Into the Wild - dlouhý a jedinečný film s pro mne nečekaným závěrem do poslední minuty. Bohužel CSFD nějak pořád padá, tak už nepřidávám odkazy na povídání o těchto filmech.
A poslední žhavý film ze včerejška, na který jsem pozvala více lidiček - nás mladé a hezké - byl Slumdog Milionare - Milionář z chatrče (nemožný český název).
Film od autora, který natočil Trainspoting - už strašně moc starý film z roku 1994! Slumdog byl překrásný hudbou protkaný film. Okamžitě jsem si dnes také koupila soundtrack.
Tož tak, poslední dva filmy všem vřele doporučuju.
A kdo je to Jolie? Jolie je nová holka, je jí 18 let, právě po střední škole. Pochází z Nového Zélandu a je tu jako dobrovolnice stejně jako já. Jen s tím rozdílem, že neplatí ubytování a jídlo a dostává kapesné 15 liber týdně. Já platím 45 liber týdně..Ale pravda, jsem tu v trošičku (nepatrně) jiné pozici. Aspoň si tak mohu víc vymýšlet co chci a nechci dělat. Už jsem odmítla umývání minibusů a umývání recyklačního městečka. Včera jsem ale pomohla s naložením recyklátů do dodávky.
K těm filmům.
Zatím jsem zde viděla:
Ironman - hrůůůůza, nedoporučuji, takovou blbost jsem už dlouho neviděla:)
Harsh Times Aneb Drsné časy - dalo se to, ale když to tak vezmu, tak to ve mne moc nezanechalo. Takže spíše nedoporučuju.
Hledání Země Nezemě - to bylo moc hezké. Takový romantický film. Ale hezký.
Pak také pěkný film od bratří Coenů: No Country for Old Man - hodně dobrý nečekaný neobvyklý a jedinečný film.
A teď dva naprosto nádherné a skvělé filmy, které mne opravdu oslovily. Ten první byl Into the Wild - dlouhý a jedinečný film s pro mne nečekaným závěrem do poslední minuty. Bohužel CSFD nějak pořád padá, tak už nepřidávám odkazy na povídání o těchto filmech.
A poslední žhavý film ze včerejška, na který jsem pozvala více lidiček - nás mladé a hezké - byl Slumdog Milionare - Milionář z chatrče (nemožný český název).
Film od autora, který natočil Trainspoting - už strašně moc starý film z roku 1994! Slumdog byl překrásný hudbou protkaný film. Okamžitě jsem si dnes také koupila soundtrack.
Tož tak, poslední dva filmy všem vřele doporučuju.
pátek 27. března 2009
První dovolená
Svoji první dovolenou jsem spojila s Michalovou návštěvou místních středisek. Pronajali jsme si auto, takže doprava po UK byla jednodušší. O řízení nalevo by mohl vyjít samostatný článek. Ve zkratce - bylo to dobrodružné, místy adrenalínové a
takové nepřirozené až do konce. Někde jsem řídila i já, ale obecně jsem byla moc ráda, že řídil Michal. Asi bych to nezvládla tak dobře, jako on.
V pátek ráno jsme měli naplánované setkání s Adrianem. Domluvili jsme s ním spolupráci do budoucna - což se mu líbilo a rychle upalovali za Davidem Taylerem.
Pozval nás na akci,kterou organizoval - Tree planting. Takže jsme si zasázeli pár jasanů, cesmín, vrb a dalších dřevin. Jasanům jsem se ale vyhýbala a radši sázela jiné druhy :). Po obědě s Davidem jsme společně vyráželi do Lake District. Tam jsme strávili celkem 2 dny. Více na fotkách.
V pondělí jsme stávali brzy ráno a vyráželi na objížďku středisek. Blencathra, Brockhole a Castle Head. Myslím, že je zbytečné cokoli psát, více informací je na fotkách.
V sekci pro kluky jsou pak fotky zvířátek, která jsme po cestě potakli. Je tam i galerie spousty kachen a kachniček. Zvířátka (Odkaz začíná první fotkou nových zvířátek).
Úterý jsme pak strávili na jednom kurzu - opět - odchyt bezobratlých. Ale zpáteční cestu jsme si trošku zpestřili výletem přes Gordale Beck a přes Janets Foss.
A ve středu jsem Michalovi ukázala některé místní zajímavosti - Malham Cove a pak jsme zajeli do Arncliffu na jehňátka - to místo, které jsem popisovala, jak jsme byli běhat. Jehňátka tam stále byla a tak jsme fotili a fotili. Teda Michal. Speciální galerie jehňátek je zde.
Galerie z úterý a středy je zde.
Ve středu večer jsme pak přejeli do Peak District - oblasti blízko Sheffieldu, kde máme přátele z univerzity, kteří každý rok jezdí se svými studenty na Rychtu. Dostali jsme krásné pohoštění a ubytování.
Poslední den jsme navštívili místní jeskyni, zámek - patřící nejbohatším lidem v UK, a pak už jeli domů. Fotky zde.
takové nepřirozené až do konce. Někde jsem řídila i já, ale obecně jsem byla moc ráda, že řídil Michal. Asi bych to nezvládla tak dobře, jako on. V pátek ráno jsme měli naplánované setkání s Adrianem. Domluvili jsme s ním spolupráci do budoucna - což se mu líbilo a rychle upalovali za Davidem Taylerem.
Pozval nás na akci,kterou organizoval - Tree planting. Takže jsme si zasázeli pár jasanů, cesmín, vrb a dalších dřevin. Jasanům jsem se ale vyhýbala a radši sázela jiné druhy :). Po obědě s Davidem jsme společně vyráželi do Lake District. Tam jsme strávili celkem 2 dny. Více na fotkách.
V pondělí jsme stávali brzy ráno a vyráželi na objížďku středisek. Blencathra, Brockhole a Castle Head. Myslím, že je zbytečné cokoli psát, více informací je na fotkách.
V sekci pro kluky jsou pak fotky zvířátek, která jsme po cestě potakli. Je tam i galerie spousty kachen a kachniček. Zvířátka (Odkaz začíná první fotkou nových zvířátek).
Úterý jsme pak strávili na jednom kurzu - opět - odchyt bezobratlých. Ale zpáteční cestu jsme si trošku zpestřili výletem přes Gordale Beck a přes Janets Foss.
A ve středu jsem Michalovi ukázala některé místní zajímavosti - Malham Cove a pak jsme zajeli do Arncliffu na jehňátka - to místo, které jsem popisovala, jak jsme byli běhat. Jehňátka tam stále byla a tak jsme fotili a fotili. Teda Michal. Speciální galerie jehňátek je zde.
Galerie z úterý a středy je zde.
Ve středu večer jsme pak přejeli do Peak District - oblasti blízko Sheffieldu, kde máme přátele z univerzity, kteří každý rok jezdí se svými studenty na Rychtu. Dostali jsme krásné pohoštění a ubytování.
Poslední den jsme navštívili místní jeskyni, zámek - patřící nejbohatším lidem v UK, a pak už jeli domů. Fotky zde.
čtvrtek 19. března 2009
Jak jsme si odběhli do safari
Posledních několik dní, je zde parádní počasí. Modrá obloha, sluníčko, teplo, jaro je konečně tady. Včera jsme s Ianem skončili v práci o trochu dřív, a hned využili tohoto krásného počasí a jeli běhat. Autem jsme dojeli do vesničky Arncliff. A protože běhání je naprosto na lehko, bez foťáku, pokusím se stručně popsat vše, co jsem nemohla vyfotit.
Proběhli jsme kamennou historickou vesničkou podél kostela k řece. Čekala nás jedna kamenná zeď, za kterou se rozprostíralo několik krásně zelených luk, oddělených postupně zídkami. Naše cesta vedla podél řeky skrz tyto louky. Zelenou krásu však narušovaly stovky, možná tisícovka bílých oveček - počmáraných sprejem, a kolem pobíhající jehňátka. Jehňátek tam bylo tolik, že jsem se úplně rozplývala nad každým z nich. Většinou se nás ani nebáli, takže nebyl problém běžet 2 metry od ovečky, u jejíchž cecíků klečela dvě malá jehňátka a zuřivě pila a pila. Proběhli jsme jednu, druhou zídku, třetí, všude ovečky a jehňátka. Když jsme doběhli k místu, kde se řeka pořádně zakousla do louky a vytvořila tam obrovský zářez, už to nebyly louky jenom s ovečkami, už se mezi nimi objevili úplně parádní ptáci – zvaní Oystercatcher – Haematopus ostralegus – černobílý pták s mohutným červeným zobákem a růžovýma nohama. Byly jich tam také desítky, pěkně pořvávali, a všude kolem běhali.
Loukama plných oveček, jehňátek a ojstrkečrů jsme doběhli k lávce přes řeku. Tady jsme se zastavili a Ian ukazoval kamsi do kopců, že až budeme dostatečně silní, že tam můžeme běžet. Ale že je to docela daleko.
Rozhodli jsme se, že to nebudeme odkládat a běželi jsme už teď. Vběhli jsme do malé osady, která už vypadala naprosto jarně. Narcisy, krokusy, petrklíče a spousta dalších jarních kytek.
Naše cesta však vedla skrz osadu nahoru do kopce. Do prudkého kopce jsme však neběželi, jen šli. Cestou jsme míjeli všudypřítomné mrtvolky králíků, ptáků a myší – je jich tu všude požehnaně. A samozřejmě živé hopkající králíky pelášící před námi do prudkého kopce. Občas zahalekali tetřívci. Postupně jsme se blížili k vrcholu. Tam na nás pohlíželo asi 8 černobíle pruhovaných krav. Slunce bylo právě těsně nad kopci – krásně červené, jemně obalené v oparu. Přehoupli jsme se přes vrchol a sbíhali dolů do druhého údolí. Bylo to krásné, malebné, měkká tráva pod nohama. Pak jsme se opět museli dostat nahoru přes kopec, cestou jsme ještě zkoušeli vyplašit nějaké tetřívky, kteří na nás pořád pokřikovali, ale byli hodně trpěliví, takže se nenechali vylákat. Ještě jsme nahoře viděli nějaké podviné ptáky, o kterých jsem vůbec neměla tucha, co jsou zač. Ještě podruhé, když jsme se vraceli do prvního údolí, kde na nás čekalo auto (snad, Ian schoval klíče kousíček od auta do zídky), tak jsem stála na předělující zdi – táhnoucí se po hřebenu a poslouchala. Neslyšela jsem nic, jen naprosté ticho, a občas nějaké ptactvo. A nad hlavou letící letadlo.
Sluníčko bylo už skoro dávno zapadlé a my sbíhali dolů podmáčenými mechovými koberci skrz vřesoviště. Bylo to krásné. Úplný závěr vedl skrz pěkný les, kde jsme zase chvilku pozorovali poletující malé netopýry. Skoro za tmy jsme doběhli k autu, které tam stále ještě bylo. Přesně dvě hodiny, skoro 12 kilometrů. Paráda.
Proběhli jsme kamennou historickou vesničkou podél kostela k řece. Čekala nás jedna kamenná zeď, za kterou se rozprostíralo několik krásně zelených luk, oddělených postupně zídkami. Naše cesta vedla podél řeky skrz tyto louky. Zelenou krásu však narušovaly stovky, možná tisícovka bílých oveček - počmáraných sprejem, a kolem pobíhající jehňátka. Jehňátek tam bylo tolik, že jsem se úplně rozplývala nad každým z nich. Většinou se nás ani nebáli, takže nebyl problém běžet 2 metry od ovečky, u jejíchž cecíků klečela dvě malá jehňátka a zuřivě pila a pila. Proběhli jsme jednu, druhou zídku, třetí, všude ovečky a jehňátka. Když jsme doběhli k místu, kde se řeka pořádně zakousla do louky a vytvořila tam obrovský zářez, už to nebyly louky jenom s ovečkami, už se mezi nimi objevili úplně parádní ptáci – zvaní Oystercatcher – Haematopus ostralegus – černobílý pták s mohutným červeným zobákem a růžovýma nohama. Byly jich tam také desítky, pěkně pořvávali, a všude kolem běhali.
Loukama plných oveček, jehňátek a ojstrkečrů jsme doběhli k lávce přes řeku. Tady jsme se zastavili a Ian ukazoval kamsi do kopců, že až budeme dostatečně silní, že tam můžeme běžet. Ale že je to docela daleko.
Rozhodli jsme se, že to nebudeme odkládat a běželi jsme už teď. Vběhli jsme do malé osady, která už vypadala naprosto jarně. Narcisy, krokusy, petrklíče a spousta dalších jarních kytek.
Naše cesta však vedla skrz osadu nahoru do kopce. Do prudkého kopce jsme však neběželi, jen šli. Cestou jsme míjeli všudypřítomné mrtvolky králíků, ptáků a myší – je jich tu všude požehnaně. A samozřejmě živé hopkající králíky pelášící před námi do prudkého kopce. Občas zahalekali tetřívci. Postupně jsme se blížili k vrcholu. Tam na nás pohlíželo asi 8 černobíle pruhovaných krav. Slunce bylo právě těsně nad kopci – krásně červené, jemně obalené v oparu. Přehoupli jsme se přes vrchol a sbíhali dolů do druhého údolí. Bylo to krásné, malebné, měkká tráva pod nohama. Pak jsme se opět museli dostat nahoru přes kopec, cestou jsme ještě zkoušeli vyplašit nějaké tetřívky, kteří na nás pořád pokřikovali, ale byli hodně trpěliví, takže se nenechali vylákat. Ještě jsme nahoře viděli nějaké podviné ptáky, o kterých jsem vůbec neměla tucha, co jsou zač. Ještě podruhé, když jsme se vraceli do prvního údolí, kde na nás čekalo auto (snad, Ian schoval klíče kousíček od auta do zídky), tak jsem stála na předělující zdi – táhnoucí se po hřebenu a poslouchala. Neslyšela jsem nic, jen naprosté ticho, a občas nějaké ptactvo. A nad hlavou letící letadlo.
Sluníčko bylo už skoro dávno zapadlé a my sbíhali dolů podmáčenými mechovými koberci skrz vřesoviště. Bylo to krásné. Úplný závěr vedl skrz pěkný les, kde jsme zase chvilku pozorovali poletující malé netopýry. Skoro za tmy jsme doběhli k autu, které tam stále ještě bylo. Přesně dvě hodiny, skoro 12 kilometrů. Paráda.
neděle 15. března 2009
Yorkshire Dales
Nejsem v Anglii. Jsem v Yorkshire Dales
Je to krajina králíků
Je to krajina ovcí
Je to krajina nekonečného trávníku
krajina plná emocí
Jezero
Na jezeře spousta velkých poláků
Na jezeře desítky lysek
Na jezeře stovky racků
a poláků chocholaček
Vítr si pohrává s vlnami
Vlny si pohrávají s kachnami
Kachny si pohrávají s kachnami
Už aby tu byly mladý
Les
Prastarý a vrásčitý les
Mechová kůže a lišejník místo vlasů
Místo jako za dávných časů
Ráj hmyzu zde bude dnes
Pastviny
Carex zde vládne nadmíru
Ovce a krávy, králíci
Cítit vítr na líci
Půl rok zde je pod míru!
Je to krajina králíků
Je to krajina ovcí
Je to krajina nekonečného trávníku
krajina plná emocí
Jezero
Na jezeře spousta velkých poláků
Na jezeře desítky lysek
Na jezeře stovky racků
a poláků chocholaček
Vítr si pohrává s vlnami
Vlny si pohrávají s kachnami
Kachny si pohrávají s kachnami
Už aby tu byly mladý
Les
Prastarý a vrásčitý les
Mechová kůže a lišejník místo vlasů
Místo jako za dávných časů
Ráj hmyzu zde bude dnes
Pastviny
Carex zde vládne nadmíru
Ovce a krávy, králíci
Cítit vítr na líci
Půl rok zde je pod míru!
sobota 14. března 2009
Zajímavosti 7
V restauracích se zde nesmí kouřit - v žádných :)
Na večeři bez kouře, žádné nasmrádlé šaty. Pohoda.
Kyselá jídla - děsně moc se tu jí strašně kyselá a pálivá jídla. Nemluvě o čipsech v octu. Ble
V úterý jsem si poprvé zařídila - sice jen chvilku, ale trochu jo, a příští úterý snad odřídím celou cestu na ping-pong!
Na večeři bez kouře, žádné nasmrádlé šaty. Pohoda.
Kyselá jídla - děsně moc se tu jí strašně kyselá a pálivá jídla. Nemluvě o čipsech v octu. Ble
V úterý jsem si poprvé zařídila - sice jen chvilku, ale trochu jo, a příští úterý snad odřídím celou cestu na ping-pong!
úterý 10. března 2009
Swaledale (Camping & trip)
V sobotu jsem byla v práci, a neděli a pondělí měla volno. Ian měl volno pondělí a úterý. Takže jsme to skloubili a vyrazili v neděli večer na výlet. V plánu jsme měli jedno údolíčko Swaledale a tzv. "Carcamping", a večeři v nějaké hospodě. Vlezli jsme do první restaurace, která se v jedné maličké vesničce nacházela a objednali si. Já lososa, a Ian nějaké maso, které ve výsledku vypadalo jako hovězí guláš. Nebudu to natahovat, ale asi jsem v životě v tak krásné a luxusní restauraci nebyla. Byl to eror - nikdo z nás netušil, že to bude takový luxus, když jsme tam vešli, tak to nebylo poznat, ale až nás zavedli, po té, co jsme seděli v salónku, do restaurace, tak nám došlo, že jsme asi špatně. Oblečením jsme se tam moc nehodili. Ale moc dobře jsme si popovídali s ostatními lidmi - důchodci u ostatních stolů. Když padla řeč na cestování, tak zkusím jen namátkou vybrat země, ve kterých byl jeden pár: celá Evropa, Peru, Etiopie, Ghana, Thajsko, NZ, Austrálie, Indie, Laponsko, Kanada, Mexiko atd... vyjmenovala asi 25 zemí. Všichni byli paf z toho, že jdeme tábořit. Venku chumelilo a byla hrozná zima, ale my jsme šli tábořit. Nebylo se však čeho obávat. Ian nabalil peřiny, polštáře, deky.. měla jsem se opravdu jako princezna na hrášku, ve svém superteplém spacáku. Celou noc foukal děsný vítr a pršelo. Stejně tak jako ráno, ale to svítilo slunce a do toho pršelo. A celý výlet byl ve znamení Aprílového počasí - Slunce, déšť, kroupy, slunce, kroupy... ale bylo krásně. Více z výletu na fotkách. Které budu muset ještě vybrat. Celkem je jich 306. Ale teď jdu na ping-pong!
FOTKY (84 fotek)
FOTKY (84 fotek)
sobota 7. března 2009
Znáte tři RE?
Každý z čtenářů tohoto blogu by měl znát tři Re. Reduce, Reuse, Recycle. Poučky, kterými by se měl řídit. Nejlépe nekupovat věci a neprodukovat odpady, potom je dyžtak, když už je koupíme, znovu použít, a nakonec recyklovat. Žádné -
do popelnice - tam však není.
Ale dnes jsem objevila jednu knihu:
REthink
REfuse
REpair
REduce
REuse
REcycle....
Znovu promysli
Odmítni
Oprav
a pak staré známe 3xRE.
Kniha vyšla v edici FSC a najdete ji zde
do popelnice - tam však není. Ale dnes jsem objevila jednu knihu:
REthink
REfuse
REpair
REduce
REuse
REcycle....
Znovu promysli
Odmítni
Oprav
a pak staré známe 3xRE.
Kniha vyšla v edici FSC a najdete ji zde
Zajímavosti 6
Anglie je opravdu v mnoha věcech nekompatabilní.
Na co dále jsem přišla, tak to jsou žárovky, neboli - jejich přichycení ke spotřebičům/lampám.
Celá šťastná jsem si z akce na úspory energií odnesla 4 Philips zářivky, a ejhle, po nějaké době zjistím, že jsou doma nepoužitelné. Více obrázek.
Na co dále jsem přišla, tak to jsou žárovky, neboli - jejich přichycení ke spotřebičům/lampám.
Celá šťastná jsem si z akce na úspory energií odnesla 4 Philips zářivky, a ejhle, po nějaké době zjistím, že jsou doma nepoužitelné. Více obrázek.
pátek 6. března 2009
První březnový týden
Týden uběhl jako voda.
V úterý jsem kromě tradičního počasí uklidila Pen-Y-Ghent, a pomohla Averil zprovoznit starou tiskárnu. Takže ty krásné nové knihy, které byly koupeny do knihovny dostaly konečně svá čísla. Protože byly konečně koupeny i speciální samolepky na knížky. Pak jsem se rozhodla, že vyperuv většinu totálně zaprasených kalhot, které se děckám za dvě libry půjčují...teda dostat takové hnusné kalhoty a zaplatit dvě libry..bych se asi dost cukala. Tak jsem je nechala na speciální program vyprat. A večer byl opět ping-pong! ("Ping-pong evening")
Ve středu jsem navíc uklízela kancelář, protože měla ve čtrtek přijít inspekce. Večer jsme si pak s Ianem naplánovali "Cinema evening"...ale dvě hodiny jsem rozjížděla počítač..zničeho nic tam nebyla grafická karta, takže jsem nemohla rozjet dataprojektor. Naštěstí s pomocí mých přátel se mi to pak podařilo. Tak jsme se podívali na super film - Telefonní budka.
Ve čtvrtek jsem se zúčastnila části kurzu netopýrářů. Bylo to moc zajímavé, dozvěděla jsem se, jak poznat, jestli tam netopýři jsou, nebo nejsou..takže mám tipy na to, kde je najít. (Na budovách).
A dneska jsem zprovoznila jednu učebnu, která se doposud nepoužívala (ne sama, ale hlavní část jsem udělala já). Pak uklidila jednu učebnu, zašila další rozbitou záclonu a pár kalhot, věnovala se nástěnce a vybalila 20 nových baterek, které sem došly. Jsou to baterky na ruční páku - takže se musí točit, aby to svítilo, a když točíte dostatečně, tak to vydrží hodně dlouho svítit bez točení. Prý za 4 libry.
Pár dalších fotek je zde: FOTKY
V úterý jsem kromě tradičního počasí uklidila Pen-Y-Ghent, a pomohla Averil zprovoznit starou tiskárnu. Takže ty krásné nové knihy, které byly koupeny do knihovny dostaly konečně svá čísla. Protože byly konečně koupeny i speciální samolepky na knížky. Pak jsem se rozhodla, že vyperuv většinu totálně zaprasených kalhot, které se děckám za dvě libry půjčují...teda dostat takové hnusné kalhoty a zaplatit dvě libry..bych se asi dost cukala. Tak jsem je nechala na speciální program vyprat. A večer byl opět ping-pong! ("Ping-pong evening")
Ve středu jsem navíc uklízela kancelář, protože měla ve čtrtek přijít inspekce. Večer jsme si pak s Ianem naplánovali "Cinema evening"...ale dvě hodiny jsem rozjížděla počítač..zničeho nic tam nebyla grafická karta, takže jsem nemohla rozjet dataprojektor. Naštěstí s pomocí mých přátel se mi to pak podařilo. Tak jsme se podívali na super film - Telefonní budka.
Ve čtvrtek jsem se zúčastnila části kurzu netopýrářů. Bylo to moc zajímavé, dozvěděla jsem se, jak poznat, jestli tam netopýři jsou, nebo nejsou..takže mám tipy na to, kde je najít. (Na budovách).
A dneska jsem zprovoznila jednu učebnu, která se doposud nepoužívala (ne sama, ale hlavní část jsem udělala já). Pak uklidila jednu učebnu, zašila další rozbitou záclonu a pár kalhot, věnovala se nástěnce a vybalila 20 nových baterek, které sem došly. Jsou to baterky na ruční páku - takže se musí točit, aby to svítilo, a když točíte dostatečně, tak to vydrží hodně dlouho svítit bez točení. Prý za 4 libry.
Pár dalších fotek je zde: FOTKY
pondělí 2. března 2009
Víkend únor/březen
O víkendu jsem měla v plánu se zúčastnit geografického kurzu. V sobotu bylo téma zalednění - jelo se minibusy na místa, kde jsou geomorfologické pozůstatky a důkazy zalednění. Podrobněji ve fotogalerii.
V neděli mělo být téma - vápencové jevy - procházka po okolí, to jsem se ale rozhodla, že zůstanu doma. Celé dopoledne jsem prakticky dělala angličtinu a odpoledne se nechala svézt s Ianem do Settlu. (Fotogalerie). On jel pouštět letadýlka a vrtulníky, a já si koupit něco jako Z-kartu. Za 24 Eur na rok, sleva 1/3 na všechny jízdenky. Původně jsem chtěla propašovat sestřinu pasovou fotku, ale kvalita tisku byla mizerná, neměla jsem to čas pořádně vytisknout, tak jsem si musela udělat nové pasové foto. A něco málo jsem nakoupila. A večer udělala šopský salát s pravým řeckým sýrem. Ian ale sýry nejí, tak to nebyl takový hit, a asi dostal porci zeleniny na celý týden.
Dnes v práci? Začala jsem jej půjčením oblečení a holínek dětem, pak meteostanicí, pak mne Rhys zaučil jak a co dělat s pastí na můry (mega lampa, která je přesně načasovaná na období kdy má svítit, a každý den se musí vyměnit lapací nádoba, chudáky hmyzáky strčit do malé krabičky, a až je krabička s krabičkami naplněná - musí se odeslat na jednu adresu, kde si to vezmou a pošlou prázdné zpět. Všechno nafotím a podrobněji zdokumentuju).
Pak jsem uklízela dvě učebny, a pak si opět pracovala až do pozdních večerních hodin na tvorbě nástěnky.. za chvilku by to už mohlo být hotové.
V neděli mělo být téma - vápencové jevy - procházka po okolí, to jsem se ale rozhodla, že zůstanu doma. Celé dopoledne jsem prakticky dělala angličtinu a odpoledne se nechala svézt s Ianem do Settlu. (Fotogalerie). On jel pouštět letadýlka a vrtulníky, a já si koupit něco jako Z-kartu. Za 24 Eur na rok, sleva 1/3 na všechny jízdenky. Původně jsem chtěla propašovat sestřinu pasovou fotku, ale kvalita tisku byla mizerná, neměla jsem to čas pořádně vytisknout, tak jsem si musela udělat nové pasové foto. A něco málo jsem nakoupila. A večer udělala šopský salát s pravým řeckým sýrem. Ian ale sýry nejí, tak to nebyl takový hit, a asi dostal porci zeleniny na celý týden.
Dnes v práci? Začala jsem jej půjčením oblečení a holínek dětem, pak meteostanicí, pak mne Rhys zaučil jak a co dělat s pastí na můry (mega lampa, která je přesně načasovaná na období kdy má svítit, a každý den se musí vyměnit lapací nádoba, chudáky hmyzáky strčit do malé krabičky, a až je krabička s krabičkami naplněná - musí se odeslat na jednu adresu, kde si to vezmou a pošlou prázdné zpět. Všechno nafotím a podrobněji zdokumentuju).
Pak jsem uklízela dvě učebny, a pak si opět pracovala až do pozdních večerních hodin na tvorbě nástěnky.. za chvilku by to už mohlo být hotové.
pátek 27. února 2009
Zajímavosti 5
Kulaté kliky - většina místností má místo kliku kouli. Podle mne docela nepraktické, protože většinou, když máte plné ruce, jste schopni otevřít dveře s klikou, ale s koulí je to bez šance.
Vypínače na provázek - v mnoha místnostech visí ze stropu provázek - což je ve skutečnosti vypínač. Už se mi podařilo jeden utrhnout. Nevím, jestli je to tipické pro Anglii, ale mám to doma a je to i na centru.
Jízda vlevo - pro ty, co to netuší, tak v Anglii se jezdí vlevo! Ale auto je úplně stejné, jediné, co se liší, tak je řadící páka. Ta je na levé straně, ale jinak je všechno všecičko stejné. Už se těším, až mne Ian nechá řídit.
Transport rota - spousta energie a pracovní síly se spotřebuje pro tzv. transport rotu. Všechny geografické kurzy potřebují minibusy - většinou dva - na program, takže to máte dva zabité lidi, kteří vám ten minibus musí řídit. Z geografů má týden hotový kurz Sarah, ostatní učitelé geografie řídit minibusy nemohou. Takže někteří lidé stráví celý den řízením minibusu a několikahodinovým čekáním v minibusech. Toto mi přijde jako slabá stránka minibusů. Ale zase je to vhodné pro více kurzů - mít více minibusů, než jeden normální autobus.
Vypínače na provázek - v mnoha místnostech visí ze stropu provázek - což je ve skutečnosti vypínač. Už se mi podařilo jeden utrhnout. Nevím, jestli je to tipické pro Anglii, ale mám to doma a je to i na centru.
Jízda vlevo - pro ty, co to netuší, tak v Anglii se jezdí vlevo! Ale auto je úplně stejné, jediné, co se liší, tak je řadící páka. Ta je na levé straně, ale jinak je všechno všecičko stejné. Už se těším, až mne Ian nechá řídit.
Transport rota - spousta energie a pracovní síly se spotřebuje pro tzv. transport rotu. Všechny geografické kurzy potřebují minibusy - většinou dva - na program, takže to máte dva zabité lidi, kteří vám ten minibus musí řídit. Z geografů má týden hotový kurz Sarah, ostatní učitelé geografie řídit minibusy nemohou. Takže někteří lidé stráví celý den řízením minibusu a několikahodinovým čekáním v minibusech. Toto mi přijde jako slabá stránka minibusů. Ale zase je to vhodné pro více kurzů - mít více minibusů, než jeden normální autobus.
středa 25. února 2009
Úspory energie a Kniha ptáků
Úspory energie: V pondělí jsem ještě večer jela na akci, která se konala ve škole nejbližší vesnice Malham. Šlo o představení možností energetických úspor. Byly tam tedy stánky se solárními panely, zářivkami, zateplením, kotly, peletkami atd. A v jedné třídě se konala přednáška na téma - možnosti úspor v této oblasti. Bohužel fotky uvízly na mé kartě, která se pokazila. Takže je nemohu publikovat. Ale škola to byla opravdu nádherná.
Kniha ptáků: Když jsem dnes věšela záclony, tedy vyskytovala se nahoře v kanceláři, ne dole v bunkru (ve sklepě) v kanceláři učitelů, vidím za oknem Briana Shorrocka. Ráda, že ho opět vidím (již po čtvrté) jsem všeho nechala a vyšla mu naproti. A ejhle! V ruce nesl knihu A Field Guide to the Birds of Britain and Europe. Pro mne. Dal mi ji, a odešel. Kniha je sice z roku 1974, ale úplně nová. Udělalo mi to obrovskou radost.
(S Brianem jsem byla tehdy na ornitologické exkurzi, a pak dvakrát se s ním setkala tady, když šel na obhlídku. Samozřejmě jsem se k němu připojila. Jednou bez bundy, protože mi Ian řekl: "Brian je tady, šel k jezeru". Tak jsem vystřelila a utíkala za ním, a pak podruhé jsme se potkali právě, když jsem šla od meteostanice. A to měl v ruce stativ a pořádný dalekohled :)
Kniha ptáků: Když jsem dnes věšela záclony, tedy vyskytovala se nahoře v kanceláři, ne dole v bunkru (ve sklepě) v kanceláři učitelů, vidím za oknem Briana Shorrocka. Ráda, že ho opět vidím (již po čtvrté) jsem všeho nechala a vyšla mu naproti. A ejhle! V ruce nesl knihu A Field Guide to the Birds of Britain and Europe. Pro mne. Dal mi ji, a odešel. Kniha je sice z roku 1974, ale úplně nová. Udělalo mi to obrovskou radost.
(S Brianem jsem byla tehdy na ornitologické exkurzi, a pak dvakrát se s ním setkala tady, když šel na obhlídku. Samozřejmě jsem se k němu připojila. Jednou bez bundy, protože mi Ian řekl: "Brian je tady, šel k jezeru". Tak jsem vystřelila a utíkala za ním, a pak podruhé jsme se potkali právě, když jsem šla od meteostanice. A to měl v ruce stativ a pořádný dalekohled :)
úterý 24. února 2009
Dny volna a Grassington
Protože jsem byla o víkendu v práci, mám v pondělí a úterý volno.
Původně jsem chtěla být doma a něco vyrábět na počítači, ale selhal mi software, takže jsem "měla volno". To jsem samozřejmě využila ranním běháním, učením se angličtiny. Už jsem měla v ruce spoustu učebnic angličtiny, ale jedna mi přijde nejlepší. Jmenuje se English Grammar in Use - od Cambridge, a je to opravdu jedna z nejlepších cest, jak si opakovat a ucelovat angličtinu. A pak odpoledne, protože měl Ian půl dne taky Off - díky práci o víkendu na stolech, přišel, a že jestli nepůjdem běhat. Tak jsme šli. Teda jeli - autem asi 15 minut k hoře Pen-Y-Ghent - podle které se jmenuje jedna z učeben. Byl to nádherný výlet, ovšem bez foťáku. I když byla hora ponořená v mraku, bylo krásně, naprostý klid, nikde nikdo, jen králíci, kavky a tetřevi.
Večer jsem pak Iana namasírovala. Zasloužil si to, za to všechno, co pro mne dělá. A byl z toho trochu paf, protože v životě ještě masáž neměl. Utvrdila jsem se v tom, že udělat si ten kurz byla výborná volba. Ale, kdo namasíruje mne?
Dnes jsem totiž v 11:30 vyrazila na "krátký výlet". Výlet je na fotkách. Po první hodině jsem byla mrtvá a odvařená. Horské kolo mi nějak nikdy nesedne a terén byl také hodně náročný. Výlet byl celkem asi 50 km, a venku jsem byla přes 5 hodin. Poslední část jsem ale skoro celou šla pěšky, protože vůbec necítím svůj zadek. Ale na něčem sedím, tak ho asi ještě pořád mám.
Za 30 minut jdu na večeři a v 8 večer nám začíná ping-pong!
Původně jsem chtěla být doma a něco vyrábět na počítači, ale selhal mi software, takže jsem "měla volno". To jsem samozřejmě využila ranním běháním, učením se angličtiny. Už jsem měla v ruce spoustu učebnic angličtiny, ale jedna mi přijde nejlepší. Jmenuje se English Grammar in Use - od Cambridge, a je to opravdu jedna z nejlepších cest, jak si opakovat a ucelovat angličtinu. A pak odpoledne, protože měl Ian půl dne taky Off - díky práci o víkendu na stolech, přišel, a že jestli nepůjdem běhat. Tak jsme šli. Teda jeli - autem asi 15 minut k hoře Pen-Y-Ghent - podle které se jmenuje jedna z učeben. Byl to nádherný výlet, ovšem bez foťáku. I když byla hora ponořená v mraku, bylo krásně, naprostý klid, nikde nikdo, jen králíci, kavky a tetřevi.
Večer jsem pak Iana namasírovala. Zasloužil si to, za to všechno, co pro mne dělá. A byl z toho trochu paf, protože v životě ještě masáž neměl. Utvrdila jsem se v tom, že udělat si ten kurz byla výborná volba. Ale, kdo namasíruje mne?
Dnes jsem totiž v 11:30 vyrazila na "krátký výlet". Výlet je na fotkách. Po první hodině jsem byla mrtvá a odvařená. Horské kolo mi nějak nikdy nesedne a terén byl také hodně náročný. Výlet byl celkem asi 50 km, a venku jsem byla přes 5 hodin. Poslední část jsem ale skoro celou šla pěšky, protože vůbec necítím svůj zadek. Ale na něčem sedím, tak ho asi ještě pořád mám.
Za 30 minut jdu na večeři a v 8 večer nám začíná ping-pong!
pondělí 23. února 2009
Informace o pracovních stážích
Do Anglie jsem vycestovala v rámci programu Erasmus (LLP). LLP znamená - program celoživotního učení.
Erasmus umožňuje následující dvě aktivity. Buď studijní pobyty na zahraničních univerzitách zapojených do tohoto programu, anebo pracovní stáže.
Termín pro podání žádosti je vždy na konci února, výjimečně i v září - ale to jen na příští pololetí.
Povinnostmi studenta bylo pouze vyplnění přihlášky, mít potvrzení o dojednání stáže, nebo nějaký dopis od organizace, kam chci jet pracovat. Mít potvrzený Plán stáže - jak od organizace kam jedu, tak od mé školy, tak od zahraničního oddělení, mít motivační dopis a potvrzení o jazykové vybavenosti - stačilo buď doklad o zkoušce na MU, nebo individuální posouzení. Dále mít referenci od někoho na mé škole, kdo se za mne zaručuje - tzv. garant praxe a nakonec výpis studijních výsledků.
Pracovní stáže se může zúčastnit kdokoli, kdo je studentem Bc., Mgr., nebo PhD. studia, nebo kdo je občanem státu zapojeného do LLP. (což nevím, co to přesně znamená).
Podmínky mé stáže jsou takové, že musím zůstat i nadále studentem - stáž mi musí být uznána a musím za ni získat nějaké kredity, dále se musí uskutečnit v nějakém podniku a musím tam pracovat na plný pracovní úvazek.
Pokud to všechno splním, obdržím stipendium. Jedná se o paušální částku rozdílnou podle zemí. Částka je stejná pro všechny studenty v ČR. Minimální délka stáže je 3 měsíce, maximální 12.
Přidělení finanční podpory
na pracovní stáže Erasmus
v akademickém roce 2008/2009
částka v EUR *
Belgie BE 570
Bulharsko BG 323
Dánsko DK 775
Estonsko EE 458
Finsko FI 671
Francie FR 678
Irsko IE 698
Island IS 794
Itálie IT 638
Kypr CY 524
Lichtenštejnsko 713
Litva LT 440
Lotyšsko LV 434
Lucembursko LU 570
Maďarsko HU 513
Malta MT 511
Německo DE 571
Nizozemí NL 625
Norsko NO 800
Polsko PL 464
Portugalsko PT 522
Rakousko AT 611
Rumunsko RO 363
Řecko GR 530
Slovensko SK 530
Slovinsko SI 473
Španělsko ES 577
Švédsko SE 641
Turecko TR 476
Velká Británie 819
* Paušální částka stipendia na 1 měsíc pobytu v zahraničí
Erasmus umožňuje následující dvě aktivity. Buď studijní pobyty na zahraničních univerzitách zapojených do tohoto programu, anebo pracovní stáže.
Termín pro podání žádosti je vždy na konci února, výjimečně i v září - ale to jen na příští pololetí.
Povinnostmi studenta bylo pouze vyplnění přihlášky, mít potvrzení o dojednání stáže, nebo nějaký dopis od organizace, kam chci jet pracovat. Mít potvrzený Plán stáže - jak od organizace kam jedu, tak od mé školy, tak od zahraničního oddělení, mít motivační dopis a potvrzení o jazykové vybavenosti - stačilo buď doklad o zkoušce na MU, nebo individuální posouzení. Dále mít referenci od někoho na mé škole, kdo se za mne zaručuje - tzv. garant praxe a nakonec výpis studijních výsledků.
Pracovní stáže se může zúčastnit kdokoli, kdo je studentem Bc., Mgr., nebo PhD. studia, nebo kdo je občanem státu zapojeného do LLP. (což nevím, co to přesně znamená).
Podmínky mé stáže jsou takové, že musím zůstat i nadále studentem - stáž mi musí být uznána a musím za ni získat nějaké kredity, dále se musí uskutečnit v nějakém podniku a musím tam pracovat na plný pracovní úvazek.
Pokud to všechno splním, obdržím stipendium. Jedná se o paušální částku rozdílnou podle zemí. Částka je stejná pro všechny studenty v ČR. Minimální délka stáže je 3 měsíce, maximální 12.
Přidělení finanční podpory
na pracovní stáže Erasmus
v akademickém roce 2008/2009
částka v EUR *
Belgie BE 570
Bulharsko BG 323
Dánsko DK 775
Estonsko EE 458
Finsko FI 671
Francie FR 678
Irsko IE 698
Island IS 794
Itálie IT 638
Kypr CY 524
Lichtenštejnsko 713
Litva LT 440
Lotyšsko LV 434
Lucembursko LU 570
Maďarsko HU 513
Malta MT 511
Německo DE 571
Nizozemí NL 625
Norsko NO 800
Polsko PL 464
Portugalsko PT 522
Rakousko AT 611
Rumunsko RO 363
Řecko GR 530
Slovensko SK 530
Slovinsko SI 473
Španělsko ES 577
Švédsko SE 641
Turecko TR 476
Velká Británie 819
* Paušální částka stipendia na 1 měsíc pobytu v zahraničí
sobota 21. února 2009
Zaheslovaná alba na mé galerii
Z bezpečnostních důvodů jsem zaheslovala některá alba na Picase. Jsou však dostupná pod těmito odkazy:
Zaheslované fotky:
Fotky prvního kurzu, na kterém jsem byla - dívky a Eco Challenge Course.
Skládačky na prodej
Publikace na prodej
Učebny
Kancelář učitelů
Interiér
Zaheslované fotky:
Fotky prvního kurzu, na kterém jsem byla - dívky a Eco Challenge Course.
Skládačky na prodej
Publikace na prodej
Učebny
Kancelář učitelů
Interiér
Týden pohybu a smradu
Děkuji čtenářkám za povzbudivé články, asi máte pravdu :)
Stručně a jasně, co se dělo tento týden.
Tento týden jsou v Anglii pololetní týdenní prázdniny, takže zde nepřijel žádný kurz. To ale neznamenalo, že si dáme nohy na stůl. Naopak. Využilo se situace a vrhlo se na spešl věci. Jednou z věcí byla kancelář, kterou jsme v úterý vymalovali, a v pátek se pak do ní pokládal krásný červený koberec a všechno jsme pak museli nastěhovat zpátky.
Mezitím také přijely nové krásné masivní stoly. Jsou z nádherného dřeva, z jasanu. Je to opravdu krásný kus nábytku, který tu snad vydrží po dalších 100 let.
Středa - jsem umývala dva minibusy. Práce hnusná, ale někdy je to opravdu potřeba. Děcka jsou všude stejný, ničeho si neváží, spousta věcí jim upadne od ruky a zůstává po nich hrozný nepořádek. Odpoledne jsem pak vytáhla Iana ven, a šli jsme běhat. Před 20 lety běhával závodně. A slíbili jsme si, že budeme chodit 3x týdně běhat. Jemu to určitě udělá taky dobře :)
Čtvrtek - jsem umývala minibusy z venku - takovou tou stříkací spešl pistolí. Docela sranda. Večer jsem vymyslela, že bychom si mohli udělat z knihovny kino - je tam dataprojektor, já mám noťas a nějaké filmy. Ian měl ale lepší nápad. Na půdě střediska jsou přece staré dataprojektory. Tak jsme si donesli daťák domů a udělali si kino doma. 1 metr vysoké reproduktory..paráda. Bohužel nám nešly spustit titulky u Pan´s Labyrinth, tak jsme se dívali na Ironmana.. Film přesně na míru pro Iana.
Pátek - Ráno jsem na úplně novém šicím stroji zkracovala naše záclony z obýváku, pak pomáhala stěhovat kancelář a odpoledne začala s natíráním těch krásných stolů. Natírali jsme je až do pozdního večera. Teda, skoro všechno to natírám sama, Ian mi, když má čas, pomáhá.
Večer jsem pak požádala Robynne, (bydlí s námi), aby mi zahrála něco na akordeon. Tak jsme si udělali minikoncertík. Bylo to moc pěkné.
Sobota - dnes jsem celý den prakticky natírala nové stoly - první nátěr (v pátek byla základní barva). Večer po večeři jdu na druhý nátěr - alespoň desek, nožky nechám na neděli. A v neděli třetí nátěr.
Fotky stolů a kanceláře.
Udělala jsem pro vás speciální galerii s okomentovanými fotkami mých spolupracovníků a lidí, se kterými se zde stýkám. Omluvte trochu infantilní komentáře ;)
Fotky Kdo je kdo?
Stručně a jasně, co se dělo tento týden.
Tento týden jsou v Anglii pololetní týdenní prázdniny, takže zde nepřijel žádný kurz. To ale neznamenalo, že si dáme nohy na stůl. Naopak. Využilo se situace a vrhlo se na spešl věci. Jednou z věcí byla kancelář, kterou jsme v úterý vymalovali, a v pátek se pak do ní pokládal krásný červený koberec a všechno jsme pak museli nastěhovat zpátky.
Mezitím také přijely nové krásné masivní stoly. Jsou z nádherného dřeva, z jasanu. Je to opravdu krásný kus nábytku, který tu snad vydrží po dalších 100 let.
Středa - jsem umývala dva minibusy. Práce hnusná, ale někdy je to opravdu potřeba. Děcka jsou všude stejný, ničeho si neváží, spousta věcí jim upadne od ruky a zůstává po nich hrozný nepořádek. Odpoledne jsem pak vytáhla Iana ven, a šli jsme běhat. Před 20 lety běhával závodně. A slíbili jsme si, že budeme chodit 3x týdně běhat. Jemu to určitě udělá taky dobře :)
Čtvrtek - jsem umývala minibusy z venku - takovou tou stříkací spešl pistolí. Docela sranda. Večer jsem vymyslela, že bychom si mohli udělat z knihovny kino - je tam dataprojektor, já mám noťas a nějaké filmy. Ian měl ale lepší nápad. Na půdě střediska jsou přece staré dataprojektory. Tak jsme si donesli daťák domů a udělali si kino doma. 1 metr vysoké reproduktory..paráda. Bohužel nám nešly spustit titulky u Pan´s Labyrinth, tak jsme se dívali na Ironmana.. Film přesně na míru pro Iana.
Pátek - Ráno jsem na úplně novém šicím stroji zkracovala naše záclony z obýváku, pak pomáhala stěhovat kancelář a odpoledne začala s natíráním těch krásných stolů. Natírali jsme je až do pozdního večera. Teda, skoro všechno to natírám sama, Ian mi, když má čas, pomáhá.
Večer jsem pak požádala Robynne, (bydlí s námi), aby mi zahrála něco na akordeon. Tak jsme si udělali minikoncertík. Bylo to moc pěkné.
Sobota - dnes jsem celý den prakticky natírala nové stoly - první nátěr (v pátek byla základní barva). Večer po večeři jdu na druhý nátěr - alespoň desek, nožky nechám na neděli. A v neděli třetí nátěr.
Fotky stolů a kanceláře.
Udělala jsem pro vás speciální galerii s okomentovanými fotkami mých spolupracovníků a lidí, se kterými se zde stýkám. Omluvte trochu infantilní komentáře ;)
Fotky Kdo je kdo?
pátek 20. února 2009
Tak jde čas
Ups, už je pátek, poslední záznam v úterý.
Má vůbec smysl ten blog vůbec psát? Začala jsem o tom dost pochybovat. Pochybovat o tom, jestli je dobré prozrazovat co tu vlastně dělám, že jsem začala běhat, co mám za trapnou práci, kde bydlím, co jsem dělala.. Má smysl tím vůbec někoho obtěžovat?
Já nevím.
Má vůbec smysl ten blog vůbec psát? Začala jsem o tom dost pochybovat. Pochybovat o tom, jestli je dobré prozrazovat co tu vlastně dělám, že jsem začala běhat, co mám za trapnou práci, kde bydlím, co jsem dělala.. Má smysl tím vůbec někoho obtěžovat?
Já nevím.
úterý 17. února 2009
Den pohybu
Dneska byl super den!
Začala jsem jej v 6:45 budíčkem. Ale ani jsem nemohla dospat, protože jsem si na ráno slíbila první jarní běhání. A tak jsem si dala tak jako každý den ledovou sprchu, rozvičila se a utíkala na 30 minut ven. Bylo nádherně. Východ Slunce, červánky, ptáci křičeli, vlny šplouchaly - dnes poprvé je jezero konečně rozmrzlé. Sněženky začínají vytvářet koberce a vane krásný svěží vítr.
Kromě běžných činností v práci - meteostanice, uklízení atd. jsem dnes pomáhala malovat kancelář. Práce to byla naprosto omamující - díky barvám, ale pěkná a smysluplná. Mezitím mi volá Ian ze supermarketu, jaký mám ráda sýr a ptá se, jestli jím rybí koláč. Jak jsem o půl paté přišla domů, Ian vařil večeři - rybu s mlíkem, bramborovou kaši, vajíčka, to zapečené se sýrem v troubě a vařenou zeleninu.. Ian mi pak "dal dárek", který pro mne koupil - pravý chleba a sýr. Já ale mezitím vyběhla ven - opět běhat. Po cestě jsem ale narazila na právě sraženého králíka. Tak jsem jej donesla domů - jakoby můj úlovek.. Snědli jsme večeři, i se zákuskem, a pak jeli na Ping-pong! Dvě hodiny jsem hrála s důchodci ping-pong. Bylo nás tam asi 10, ale bylo to parádní. Byla jsem z ženských nejlepší, ale z chlapů nejhorší, ale i tak to bylo super! No, a to už bylo 10 hodin, a to jsem se naprosto mrtvá vracela domů - půl hodiny autem. A úplně na závěr dne jsme si dali horkou FairTrade čokoládu..
Dobrou.
Fotky
Začala jsem jej v 6:45 budíčkem. Ale ani jsem nemohla dospat, protože jsem si na ráno slíbila první jarní běhání. A tak jsem si dala tak jako každý den ledovou sprchu, rozvičila se a utíkala na 30 minut ven. Bylo nádherně. Východ Slunce, červánky, ptáci křičeli, vlny šplouchaly - dnes poprvé je jezero konečně rozmrzlé. Sněženky začínají vytvářet koberce a vane krásný svěží vítr.
Kromě běžných činností v práci - meteostanice, uklízení atd. jsem dnes pomáhala malovat kancelář. Práce to byla naprosto omamující - díky barvám, ale pěkná a smysluplná. Mezitím mi volá Ian ze supermarketu, jaký mám ráda sýr a ptá se, jestli jím rybí koláč. Jak jsem o půl paté přišla domů, Ian vařil večeři - rybu s mlíkem, bramborovou kaši, vajíčka, to zapečené se sýrem v troubě a vařenou zeleninu.. Ian mi pak "dal dárek", který pro mne koupil - pravý chleba a sýr. Já ale mezitím vyběhla ven - opět běhat. Po cestě jsem ale narazila na právě sraženého králíka. Tak jsem jej donesla domů - jakoby můj úlovek.. Snědli jsme večeři, i se zákuskem, a pak jeli na Ping-pong! Dvě hodiny jsem hrála s důchodci ping-pong. Bylo nás tam asi 10, ale bylo to parádní. Byla jsem z ženských nejlepší, ale z chlapů nejhorší, ale i tak to bylo super! No, a to už bylo 10 hodin, a to jsem se naprosto mrtvá vracela domů - půl hodiny autem. A úplně na závěr dne jsme si dali horkou FairTrade čokoládu..
Dobrou.
Fotky
neděle 15. února 2009
Víkend na kurzu
Celý víkend jsem strávaila na kurzu biologie a geografie pro VŠ studenty učitelství přírodních věd.
Na kurzu se měli studenti seznámit s metodami terénní výuky v praxi. Na ukázku tedy viděli hydrobiologický odchyt, kvadrátové metody sběru dat a měření abiotických faktorů - rychlost větru, teplota, světelnost atd. To bylo asi z praxe vše. Pak ještě jen ukázku statistických metod - ale to bylo v učebně. (Co se dělo u geografů nevím). Dozvěděli se však spoustu teorie o zásadách bezpečnosti a teorii o globálním oteplování. Ale moc jsem nepochopila jak to používají při výuce se studenty (glob.oteplování) a proč Robin vybral zrovna toto téma. Potom ještě dal studentům na ukázku další pracovní listy z různých biologických cvičení, ale k těm jsme se nedostali.
Studenti si pak ve zpětných vazbách stěžovali na málo praxe a spoustu mluvení. Taky mi to tak přišlo. Ale tento kurz se konal poprvé - v takové koncepci - to budiž polehčující okolnost.
Jinak studenti byli prý hrozní, takže se Adrianovi a Robinovi blbě učilo. A protože měli večer otevřený bar, tak podle toho taky vypadali. (Jenom trochu, nechci to moc dramatizovat).
Tento týden žádný kurz nepřijede, jsou prý prázdniny. Takže se opravuje kancelář - nová elektřina, maluje se, nový koberec. O víkendu pak přijedou další univerzitní studenti.
Na kurzu se měli studenti seznámit s metodami terénní výuky v praxi. Na ukázku tedy viděli hydrobiologický odchyt, kvadrátové metody sběru dat a měření abiotických faktorů - rychlost větru, teplota, světelnost atd. To bylo asi z praxe vše. Pak ještě jen ukázku statistických metod - ale to bylo v učebně. (Co se dělo u geografů nevím). Dozvěděli se však spoustu teorie o zásadách bezpečnosti a teorii o globálním oteplování. Ale moc jsem nepochopila jak to používají při výuce se studenty (glob.oteplování) a proč Robin vybral zrovna toto téma. Potom ještě dal studentům na ukázku další pracovní listy z různých biologických cvičení, ale k těm jsme se nedostali.
Studenti si pak ve zpětných vazbách stěžovali na málo praxe a spoustu mluvení. Taky mi to tak přišlo. Ale tento kurz se konal poprvé - v takové koncepci - to budiž polehčující okolnost.
Jinak studenti byli prý hrozní, takže se Adrianovi a Robinovi blbě učilo. A protože měli večer otevřený bar, tak podle toho taky vypadali. (Jenom trochu, nechci to moc dramatizovat).
Tento týden žádný kurz nepřijede, jsou prý prázdniny. Takže se opravuje kancelář - nová elektřina, maluje se, nový koberec. O víkendu pak přijedou další univerzitní studenti.
pátek 13. února 2009
Co se děje
Jen krátce. Je to tu jak na běžícím páse, jeden kurz odjíždí, další dva přijíždí. Nedivím se, že zde mají tolik zaměstnanců, protože stíhat v raketové rychlosti měnit 80 postelí.. většinou tak 40 zaráz mezi kurzy, které se vymění během jednoho dne, stíhat vařit pro tolik lidí, uklízet všechny učebny je opravdu fuška. Já jsem se sama pasovala Classroom rotou - tedy mám nastarosti učebny, nebo spíš Kate to na mne nechala, takže to už dělám sama. Ale vůbec mi to nevadí, lepší mít nějakou smysluplnou práci, než nedělat nic, anebo něco méně důležitého. Uklizená učebna v tomto kolosu je docela důležitá věc. Dále jsem se pasovala "Knihovnicí" - takže ve volném čase spravuji knížky. Je to moje oblíbená práce, protože knihy opravdu miluju. A zvláště, když jsou některé přes 100 let staré! Dělám to speciálními drahými samolepkami a už jsem se poměrně vypracovala, že to spravuji rychle a hezky.
O víkendu mám v plánu se zúčastnit Biologického a Geografického kurzu pro univerzitu. Budou je učit Robin Sutton a Adrian Pickles - největší kapacity tady, tak se těším. Opět je na programu hydrobiologie, takže si zase zalovíme v potoce.
O víkendu mám v plánu se zúčastnit Biologického a Geografického kurzu pro univerzitu. Budou je učit Robin Sutton a Adrian Pickles - největší kapacity tady, tak se těším. Opět je na programu hydrobiologie, takže si zase zalovíme v potoce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
