Zajímavosti 8

Při umývání nádobí hledíte z okna - velmi častá věc, na kterou mne upozornila maminka. Ano, prakticky ve všech domech, kde jsem byla, i v zaměstnaneckých chatách, prostě všude je dřez umístěn pod oknem. Je to pak mnohem příjemější a krásnější umývat nádobí a hledět při tom z okna. Viděla jsem to i na prospektech, kde byly domy na prodej. Dřez pod oknem.
V Yorku na univerzitě nemají informační systém - další věc, která mne překvapila byla, že tu některé univezity nemají IS. Ale jak mne sestra ujistila, u nich se to na Karlovce také moc nevede, tak asi to záleží od školy. Nedovedla bych si představit studium bez Isu. A pokud jsem se nezmínila, tak za studium na univerzitě se zde i na Novém Zélandě platí. Většinou třeba tak 90 tisíc ročně.. ale cena záleží od školy a typu studia.
Chodci mohou chodit na červenou - nejvíce šokujícím zjištěním pro mne bylo, že zde můžeme chodit na červenou, že to není zakázané. Je to prostě na naši zodpovědnost, jestli půjdeme na červenou, nebo ne. Žádný strážník vás za přecházení na červenou stíhat nebude. To mi vysvětluje to, proč tu všichni chodí na červenou a nerespektují zelenou. Sama jsem si toho už v Edinburgu všimla.

Maminka si odvezla to děsné počasí

Alespoň po zbytek dne si maminka vzala s sebou déšť, a celé odpoledne zde bylo krásně. Po zpracování fotek jsem se šla na chvíli projít. Měla jsem to štěstí a potkala Briana ornitologa s jeho ženou na procházce.
Odpoledne jsme pak byli s Ianem pouštět velkého draka. Byla to opravdu zabíračka.
Fotky

Maminka

Tak jsem dnes maminku posadila na letadlo a poslala zpět tatínkovi. Doufám, že tatínek zásilku vpořádku přijme. Opouštěla jsem ji v hustém dešti, jakoby ani nevyslechla mé přání, aby si to hrozné počasí vzala zpět s sebou, domů.
Loučení nebylo srdcervoucí. Vždyť se uvidíme za necelý 1 a půl měsíc! Už se to tu opravdu rychle krátí. Jsem moc ráda za těch 10 krásných dní s maminkou. Bylo to nádherné a zároveň zvláštní, a určitě na to budeme obě hodně vzpomínat. Škoda jen, že neměla tak krásné počasí, na jaké jsem doposud měla štěstí já.

Maminčin program byl takový spíše odpočinkový.
Pondělí 11/5 - příjezd - Ian ji vyzvedl na letišti.
Úterý 12/5 - výlet s Ianem na Ingleborough, Ping-Pong
Středa 13/5 - procházky po okolí, sběr šnečků se mnou
Čtvrtek 14/5 - samostatný výlet do Malham a největších místních špeků
Pátek 15/5 - samostatný promoklý výlet do Arncliff
Sobota 16/5 - výlet s Ianem do Settlu, kde byly farmářské slavnosti, výlet do okolí
Neděle-pondělí 17-18/5 - výlet se mnou a kemování
Úterý 19/5 - relax po okolí, ping-pong
Středa 20/5 - pěkný okruh po místním okolí, kde ještě maminka nebyla
Čtvrtek 21/5 - odlet v 10:55 z Leeds

Fotky

Efektivita práce?

Často zde poslouchám rádio - stanici BBC Radio 4, kde se jen a jen povídá a povídá. Takže se dozvídám řadu zajímavých věcí a trénuju si tak angličtinu. Jednou jsem zde slyšela něco, co mne opravdu zaujalo. Asi to nebude úplně přesné, už je to nějaký ten den a přesně jsem to nevnímala, ale šlo asi o toto:
Některé společnosti řešily problém s tím, že jejich zaměstnanci během pracovní doby jsou na Skype, kde komunikují s přáteli, chodí na Facebook, Myspace, vyřizují soukromou poštu atd. Tím, že pravidelně tyto stránky sledují, i třeba jen minutu, dvě, ale několikrát denně, firma tím přichází až o 1 celý pracovní den týdně. Kdyby zaměstnanec nebyl připojen na internet, pracoval by o den déle. Co proti tomu? Peťa - brácha, na svém služebním notebooku od Izraelské firmy nemohl komunikátory jako SKYPE, ICQ atd. vůbec nainstalovat. Ale co Facebook a sledování internetu, čtení zpráv aneb. Novinky.cz apod.? Snadné řešení. Ve vašem počítači bude něco, co každých 10 sekund vyfotí vaší plochu, někam uloží, a pověřená osoba bude kontrolovat, čím se zaměstnanci v pracovní době zabývají. Jak snadné. Sledování odeslané a přijaté pošty je snadné, a pravděpodobně se to už i v mnoha firmách praktikuje..
A co z toho plyne za poučení? Ten hroznej internet, Skype, Icq, Facebook, i tento blog - to všechno žere tolik času. A chci-li něco udělat, třeba jako napsat diplomku - všechno vypnout, vypnout WiFinu anebo, pokud to nebude fungovat, odjet na chatu, kde internet není. Ale když internet potřebujeme? Všechno vypnout (ICQ apod.) a držet se zuby nechty, a být OFFLINE!

Do Anglie na návštěvu Evky?

Do Anglie na návštěvu Evky? Proč, ani 30 let staré vzpomínky na Leeds mne nelákaly k návštěvě Yorskhiru. I když jsem si s sebou dovezla typicky anglické počasí, odvážím si nejen spoustu dojmů, ale hlavně, už vím, o čem píše E. Bronteová ve svém románu o životě na větrném návrší. Vítr déšť, ovce, skály, pastviny zbrázděné nekonečnými kilometry šedých kamenných zídek, postarší usměvaví turisté neustále se k vám hlásící svým Hi nebo Hello nebo aspoň vstřícným úsměvem.Tak to je Yorskhire, Anglie, kde pravidla národního parku umožňují vstup na soukromé pozemky a toulání se jakoby územím nikoho – jen dobytka, ovcí, zídek, oblých vrcholů vysočiny a nečekaných nádherných vápencových výchozů, které mně připomněly krajinu Balkánu a maličko i našeho Moravského krasu. Navíc jsem si užila své Evky, která se o mne starala s opravdu „dcerovskou“láskou.

maminka, Alena Svobodová

Tehdá v Yorku

Jak už jsem bez diakritiky naznačila, o víkendu jsem byla v Yorku. Terryho jsem potkala 7. dubna na šnečím dnu, kdy jsme s Adrianem - místním specialistou celý den sbírali šnečky. Tehdy jsem byla informována o této akci, a Terry se nabídl, že pro mne přijede, a že mne ubytuje. Také se tak stalo. Stříbrné BMW, krásná cesta se spoustou povídání a zajímavostí, výtečná večeře - drahé ryby a jako dezert ovocný salát s drahým ovocem - jahody, líči, mango a další jsem ani nepoznala.. prostě luxus jak se patří. V obrovském domě jsem byla málem ztracena, ale všechno bylo vpohodě. V sobotu jsme s 12 dalšími lidičky objížděli lokality a dělali mapování. Bylo to tzv. kvadrátové mapování - měli jsme za úkol prohledat jeden kvadrát na mapě VB - 1 km2.
Unavení jsme se po náročném dni, kdy jsme našli 46 druhů vrátili zpět. Okamžitě po nastoupení do auta se rozpršelo, takže jsme opět měli štěstí na počasí.
Terry na večeři pozval i další studenty, takže byla opět taková moc pěkná rodinná večeře. A v neděli jsem 1,5 hodinu strávila okukováním Yorku, a pak to stejné okukováním univerzity. Byl to takový krásný kampus, malé městečko, které si žije svým životem spolu s kačenami, husami a dalšími ptáky a živočichy. Nádhera. A to super vybavení na oddělení biologie..paráda.

V neděli okamžitě po svém příjezdu jsem se vrhla na velký úklid, který zahrnoval i umytí oken. Po dvou a půl hodinách jsem byla hotova..ale v pondělí po práci jsem některé věci mohla uklízet znovu, ale mamince, která v pondělí přijela to nevadilo.. zvlášť, když včera (ve středu), nakoukla k našim sousedům do pokoje - Caře a Chrisovi.. nemohla pochopit..jen stála s otevřenou pusou. Prostě, vypadá to tam jako v brlohu bezdomovců, bordel, bordel, hnijící jídlo, stohy talířů, oblečení, odpadky, vše v totálním chaosu, smrad..

Fotky

Svátek maminek

Ach jo, já zapomněla, že dnes je svátek matek. Asi je už pozdě, ale pro všechny kteří to zapomněli, třeba je ještě zítra šance to napravit zpětně..
A na Novém Zélandě dnes také mají svátek matek. Zkusím ještě zjistit, co tady v této divné zemi zvané Velká Británie atd..

Na sneckach v Yorku

Pisu z Yorku, z jedne obrovske rodinne vilky, kde jsem hostem Terryho, ucitele genetiky na univerzite v Yorku a Leedsu, momentalne na castecny uvazek, nebot je v duchodu. Cely den jsme s bandou asi 12 lidi jezdili v okoli Bridlingtonu a sbirali sneky. Celkem jsme jich nasli 46. A nasla jsem pro mne nekolik novych druhu, o ktere rozsirim svoji sbirku, ktera uz cita asi 70 druhu.
Zitra mne Terry vezme do centra, podivam se na katedralu a pak na univerzitu do oddeleni biologie. A pak pofrcime Porschem pro dva lidi domu.

Tak různě

Vertigo genesii
Tak jsem začala dělat pořádnou práci opravdu v oboru. Hned jak jsem přijela ze Skotska, poprosila jsem Iana, a vyrobili jsme spolu pastičky na šneky. (Dřevěné desky 30x12cm).
A jakmile jsem našla majitele luk a zeptala se ho, jestli tam můžu chytat šneky, vyrazila jsem na lokalitu a pastičky položila. A každý týden se tam znovu vydám, a budu se snažit najít šnečka Vertigo genesii.
Už jsem tam byla jednou, ale zatím jsem ho nenašla. Samozřejmě všechny dřevěné desky zanáším do GPS, a pečlivě zaznamenávám všechny druhy, a počet jedinců, které jsem tam zašla. Ale z celkem 24 desek to zatím dělalo jen 12 kusů šnečků.

A co se stalo, někdo se zajímal o to co dělám! Byl to Adrian, viděl u mne mikroskop a to ho zaujalo. Dali jsme se do řeči, vysvětlila jsem mu, co dělám atd., a hned druhý den (dnes), za mnou přišel, a poprosil mne, jestli bych se mu nepodívala na nějaké fosilie a nezjistila, jestli tu ti šnečci ještě jsou. Pět ze šesti se zde stále ještě vyskytovalo, tak jsem pak odpoledne vyrazila na lov. Lovit budu i zítra a pozítří a budu se snažit je najít, aby je pak mohl Adrian použít ve výuce.. Tak to je práce dle mého gusta.

Truhlík
Potom jsem v neděli začala drobnou rebelii. Kolem centra bylo pár zelených dřevěných truhlíků na kytky, které byly ponechané ladem. Začala jsem do nich přesazovat různé místní rostliny z okolí. Jahodníky, kakosty, pryskyřníky, kapradiny.. No, a ejhle, včera to někdo všechno uklidil – vyprázdnil, a ejhle, Kate byla dnes ráno ve městě a koupila rozkvetlé macešky v květináčích!!! A to jsem na středisku ekologické výchovy (anebo co to znamená Bringing Environmental uUnderstanding to All.. když to tu prakticky nikdo neaplikuje, jen o tom káže?)
..achich ach, už se těším domů.

Zelená anebo modrá?
Někteří lidé si zde hlavu umývají jednou, dokonce i dvakrát denně (každý den). Někteří lidé tu pouští topení na maximum a otevírají okno dokořán. Některým lidem se stále musí vysvětlovat, na co je tříděný odpad. Někteří lidé jezdí do práce autem místo toho, aby pět minut šli krásnou lesní cestou.

Ostatní
Na středisko začíná doléhat prasečí chřipka – anebo krizová opatření, budu se muset naučit vařit pro 80 lidí, pro případ, že kuchař a tedy i celá skupina kuchařů touto nemocí onemocní.
Po 2 a půl měsících se konečně sundává lešení z baráku – opravovala se zde střecha.
Na naše centrum přibyla dvě akvárka. Ještě že jsou na nich cedulky. Na jednom je napsáno Crayfish – a někde mezi kameny se skrývá rak. Je vidět, pokud se na něj posvítí baterkou, ale to se nesmí. A ve druhém s nápisem Trout bývalo asi 300 malých pstruhů.. ale ejhle, po měsíci jsou tam už jen tři. Byli to takoví pokusní králíci, někdo zkouší projekt – Pstruh do tříd. Ale asi se o to neumíme starat. Jeden víkend jsem jich pár zachránila, co přestalo fungovat ochlazování. Kdybych v sobotu poslechla Rhyse, který řekl – nech to na pondělí, tak by se asi všichni uvařili.. Ale zavolala jsem autorovi projektu, který je přijel zachránit. Konečně mám argument, až zas někdo řekne. "Rhys said… Rhys said…" Některé ženy si zde asi myslí, že je Rhys svatý, a odmítají brát za svá jednáni odpovědnost. Ale Rhys myslí neuvěřitelně rychle a jedná neuvěřitelně rychle ale někdy naprosto blbě, neefektivně. Ale na otázku - Proč? Často slyším odpověď. "Rhys said"...

Už se fakt těším domů. Ale naštěstí tu mám pořád co dělat, takže to rychle uteče, ani se nenamanu a pak budu litovat, že to bylo tak kratičké.

Teď o víkendu pro mne přijede Terry, a pojedeme na "výlet". Přes hezké scenérie dojedeme k němu domů, a v sobotu se setkáme s ostatními blázny do šnečků a budeme celý den sbírat a sbírat. A v neděli možná bude ten výlet? Nevím, jak to bude, ale je mi to jedno. Potkám studenty šnečkaře, uvidím zase Adriana Norrise a Terryho..a bude to šnečkařská sranda. A kam jedu? Na východní pobřeží blízko k Bridlingtonu.

A v pondělí mi přijíždí maminka, která tu se mnou bude 10 dní.
A pak mám v plánu strávit 2 týdny na dalších střediscích, no a pak přijede sestra s Pepou na konci června a pak už je červenec…

Edinburgh a Beltane

Neuplynul ani týden, a po výletě ze Skotska jsem zase vyrážela do Skotska. Tentokrát do hlavního města - Edinburgh. Důvodem, proč jsem tam jela byl keltský festival Beltane (Beltain), který se zde koná každoročně v noci z 30. dubna na 1. května. Festival byl úžasný, bylo tam okolo 12 000 lidí, a neuvěřitelnou náhodou se mi podařilo vychytat moc pěkná místa. Spíše to bylo takové divadlo - mělo to děj, a procházelo se určitou trasou se zastaveními. Mezi každými zastaveními následoval úprk a boj o nejlepší místa hned vedle kruhů. Více na Fotogalerii

A po zbytek doby jsem cestovala po Edinburgu - procházela centrum, a díky denní jízdence jezdila městem křížem a krážem, kam mne náhoda zavedla. Fotogalerie
Ale protože jsem si zapomněla nabít baterky do foťáku, moc fotek nemám.. naštěstí, že?

Cyklovýlet po práci

V neděli po práci (26. dubna) jsem hned, jak jsem přišla domů, vyrazila na cyklovýlet. Cílem bylo římské pole, na kterém nebylo nic vidět, tak jsem si zvolila obhlédnutí jedné rezervace. Ale cesta mne zavedla trochu jinam, částečně ztracena v ráji jehňátek a malých telátek jsem unešene natáčela videa a fotila o 106. Byla to paráda. 2,5 hodinový výlet, který stál opravdu za to. Je hezké, když jsou tu dny dlouhé. Ještě v 9 hodin je zde světlo - už šero, ale stále ještě světlo. /Fotky/