Fotogalerie školy

Zde je fotogalerie z pondělí navštívené školy - na akci k úsporám energií.
ZDE

Zajímavosti 5

Kulaté kliky - většina místností má místo kliku kouli. Podle mne docela nepraktické, protože většinou, když máte plné ruce, jste schopni otevřít dveře s klikou, ale s koulí je to bez šance.
Vypínače na provázek - v mnoha místnostech visí ze stropu provázek - což je ve skutečnosti vypínač. Už se mi podařilo jeden utrhnout. Nevím, jestli je to tipické pro Anglii, ale mám to doma a je to i na centru.
Jízda vlevo - pro ty, co to netuší, tak v Anglii se jezdí vlevo! Ale auto je úplně stejné, jediné, co se liší, tak je řadící páka. Ta je na levé straně, ale jinak je všechno všecičko stejné. Už se těším, až mne Ian nechá řídit.
Transport rota - spousta energie a pracovní síly se spotřebuje pro tzv. transport rotu. Všechny geografické kurzy potřebují minibusy - většinou dva - na program, takže to máte dva zabité lidi, kteří vám ten minibus musí řídit. Z geografů má týden hotový kurz Sarah, ostatní učitelé geografie řídit minibusy nemohou. Takže někteří lidé stráví celý den řízením minibusu a několikahodinovým čekáním v minibusech. Toto mi přijde jako slabá stránka minibusů. Ale zase je to vhodné pro více kurzů - mít více minibusů, než jeden normální autobus.

Úspory energie a Kniha ptáků

Úspory energie: V pondělí jsem ještě večer jela na akci, která se konala ve škole nejbližší vesnice Malham. Šlo o představení možností energetických úspor. Byly tam tedy stánky se solárními panely, zářivkami, zateplením, kotly, peletkami atd. A v jedné třídě se konala přednáška na téma - možnosti úspor v této oblasti. Bohužel fotky uvízly na mé kartě, která se pokazila. Takže je nemohu publikovat. Ale škola to byla opravdu nádherná.
Kniha ptáků: Když jsem dnes věšela záclony, tedy vyskytovala se nahoře v kanceláři, ne dole v bunkru (ve sklepě) v kanceláři učitelů, vidím za oknem Briana Shorrocka. Ráda, že ho opět vidím (již po čtvrté) jsem všeho nechala a vyšla mu naproti. A ejhle! V ruce nesl knihu A Field Guide to the Birds of Britain and Europe. Pro mne. Dal mi ji, a odešel. Kniha je sice z roku 1974, ale úplně nová. Udělalo mi to obrovskou radost.
(S Brianem jsem byla tehdy na ornitologické exkurzi, a pak dvakrát se s ním setkala tady, když šel na obhlídku. Samozřejmě jsem se k němu připojila. Jednou bez bundy, protože mi Ian řekl: "Brian je tady, šel k jezeru". Tak jsem vystřelila a utíkala za ním, a pak podruhé jsme se potkali právě, když jsem šla od meteostanice. A to měl v ruce stativ a pořádný dalekohled :)

Dny volna a Grassington

Protože jsem byla o víkendu v práci, mám v pondělí a úterý volno.
Původně jsem chtěla být doma a něco vyrábět na počítači, ale selhal mi software, takže jsem "měla volno". To jsem samozřejmě využila ranním běháním, učením se angličtiny. Už jsem měla v ruce spoustu učebnic angličtiny, ale jedna mi přijde nejlepší. Jmenuje se English Grammar in Use - od Cambridge, a je to opravdu jedna z nejlepších cest, jak si opakovat a ucelovat angličtinu. A pak odpoledne, protože měl Ian půl dne taky Off - díky práci o víkendu na stolech, přišel, a že jestli nepůjdem běhat. Tak jsme šli. Teda jeli - autem asi 15 minut k hoře Pen-Y-Ghent - podle které se jmenuje jedna z učeben. Byl to nádherný výlet, ovšem bez foťáku. I když byla hora ponořená v mraku, bylo krásně, naprostý klid, nikde nikdo, jen králíci, kavky a tetřevi.
Večer jsem pak Iana namasírovala. Zasloužil si to, za to všechno, co pro mne dělá. A byl z toho trochu paf, protože v životě ještě masáž neměl. Utvrdila jsem se v tom, že udělat si ten kurz byla výborná volba. Ale, kdo namasíruje mne?
Dnes jsem totiž v 11:30 vyrazila na "krátký výlet". Výlet je na fotkách. Po první hodině jsem byla mrtvá a odvařená. Horské kolo mi nějak nikdy nesedne a terén byl také hodně náročný. Výlet byl celkem asi 50 km, a venku jsem byla přes 5 hodin. Poslední část jsem ale skoro celou šla pěšky, protože vůbec necítím svůj zadek. Ale na něčem sedím, tak ho asi ještě pořád mám.
Za 30 minut jdu na večeři a v 8 večer nám začíná ping-pong!

Informace o pracovních stážích

Do Anglie jsem vycestovala v rámci programu Erasmus (LLP). LLP znamená - program celoživotního učení.
Erasmus umožňuje následující dvě aktivity. Buď studijní pobyty na zahraničních univerzitách zapojených do tohoto programu, anebo pracovní stáže.
Termín pro podání žádosti je vždy na konci února, výjimečně i v září - ale to jen na příští pololetí.
Povinnostmi studenta bylo pouze vyplnění přihlášky, mít potvrzení o dojednání stáže, nebo nějaký dopis od organizace, kam chci jet pracovat. Mít potvrzený Plán stáže - jak od organizace kam jedu, tak od mé školy, tak od zahraničního oddělení, mít motivační dopis a potvrzení o jazykové vybavenosti - stačilo buď doklad o zkoušce na MU, nebo individuální posouzení. Dále mít referenci od někoho na mé škole, kdo se za mne zaručuje - tzv. garant praxe a nakonec výpis studijních výsledků.
Pracovní stáže se může zúčastnit kdokoli, kdo je studentem Bc., Mgr., nebo PhD. studia, nebo kdo je občanem státu zapojeného do LLP. (což nevím, co to přesně znamená).
Podmínky mé stáže jsou takové, že musím zůstat i nadále studentem - stáž mi musí být uznána a musím za ni získat nějaké kredity, dále se musí uskutečnit v nějakém podniku a musím tam pracovat na plný pracovní úvazek.

Pokud to všechno splním, obdržím stipendium. Jedná se o paušální částku rozdílnou podle zemí. Částka je stejná pro všechny studenty v ČR. Minimální délka stáže je 3 měsíce, maximální 12.

Přidělení finanční podpory
na pracovní stáže Erasmus
v akademickém roce 2008/2009
částka v EUR *
Belgie BE 570
Bulharsko BG 323
Dánsko DK 775
Estonsko EE 458
Finsko FI 671
Francie FR 678
Irsko IE 698
Island IS 794
Itálie IT 638
Kypr CY 524
Lichtenštejnsko 713
Litva LT 440
Lotyšsko LV 434
Lucembursko LU 570
Maďarsko HU 513
Malta MT 511
Německo DE 571
Nizozemí NL 625
Norsko NO 800
Polsko PL 464
Portugalsko PT 522
Rakousko AT 611
Rumunsko RO 363
Řecko GR 530
Slovensko SK 530
Slovinsko SI 473
Španělsko ES 577
Švédsko SE 641
Turecko TR 476
Velká Británie 819

* Paušální částka stipendia na 1 měsíc pobytu v zahraničí

Zaheslovaná alba na mé galerii

Z bezpečnostních důvodů jsem zaheslovala některá alba na Picase. Jsou však dostupná pod těmito odkazy:
Zaheslované fotky:
Fotky prvního kurzu, na kterém jsem byla - dívky a Eco Challenge Course.
Skládačky na prodej
Publikace na prodej
Učebny
Kancelář učitelů
Interiér

Týden pohybu a smradu

Děkuji čtenářkám za povzbudivé články, asi máte pravdu :)
Stručně a jasně, co se dělo tento týden.
Tento týden jsou v Anglii pololetní týdenní prázdniny, takže zde nepřijel žádný kurz. To ale neznamenalo, že si dáme nohy na stůl. Naopak. Využilo se situace a vrhlo se na spešl věci. Jednou z věcí byla kancelář, kterou jsme v úterý vymalovali, a v pátek se pak do ní pokládal krásný červený koberec a všechno jsme pak museli nastěhovat zpátky.
Mezitím také přijely nové krásné masivní stoly. Jsou z nádherného dřeva, z jasanu. Je to opravdu krásný kus nábytku, který tu snad vydrží po dalších 100 let.
Středa - jsem umývala dva minibusy. Práce hnusná, ale někdy je to opravdu potřeba. Děcka jsou všude stejný, ničeho si neváží, spousta věcí jim upadne od ruky a zůstává po nich hrozný nepořádek. Odpoledne jsem pak vytáhla Iana ven, a šli jsme běhat. Před 20 lety běhával závodně. A slíbili jsme si, že budeme chodit 3x týdně běhat. Jemu to určitě udělá taky dobře :)
Čtvrtek - jsem umývala minibusy z venku - takovou tou stříkací spešl pistolí. Docela sranda. Večer jsem vymyslela, že bychom si mohli udělat z knihovny kino - je tam dataprojektor, já mám noťas a nějaké filmy. Ian měl ale lepší nápad. Na půdě střediska jsou přece staré dataprojektory. Tak jsme si donesli daťák domů a udělali si kino doma. 1 metr vysoké reproduktory..paráda. Bohužel nám nešly spustit titulky u Pan´s Labyrinth, tak jsme se dívali na Ironmana.. Film přesně na míru pro Iana.
Pátek - Ráno jsem na úplně novém šicím stroji zkracovala naše záclony z obýváku, pak pomáhala stěhovat kancelář a odpoledne začala s natíráním těch krásných stolů. Natírali jsme je až do pozdního večera. Teda, skoro všechno to natírám sama, Ian mi, když má čas, pomáhá.
Večer jsem pak požádala Robynne, (bydlí s námi), aby mi zahrála něco na akordeon. Tak jsme si udělali minikoncertík. Bylo to moc pěkné.
Sobota - dnes jsem celý den prakticky natírala nové stoly - první nátěr (v pátek byla základní barva). Večer po večeři jdu na druhý nátěr - alespoň desek, nožky nechám na neděli. A v neděli třetí nátěr.

Fotky stolů a kanceláře.
Udělala jsem pro vás speciální galerii s okomentovanými fotkami mých spolupracovníků a lidí, se kterými se zde stýkám. Omluvte trochu infantilní komentáře ;)
Fotky Kdo je kdo?

Tak jde čas

Ups, už je pátek, poslední záznam v úterý.
Má vůbec smysl ten blog vůbec psát? Začala jsem o tom dost pochybovat. Pochybovat o tom, jestli je dobré prozrazovat co tu vlastně dělám, že jsem začala běhat, co mám za trapnou práci, kde bydlím, co jsem dělala.. Má smysl tím vůbec někoho obtěžovat?
Já nevím.

Den pohybu

Dneska byl super den!
Začala jsem jej v 6:45 budíčkem. Ale ani jsem nemohla dospat, protože jsem si na ráno slíbila první jarní běhání. A tak jsem si dala tak jako každý den ledovou sprchu, rozvičila se a utíkala na 30 minut ven. Bylo nádherně. Východ Slunce, červánky, ptáci křičeli, vlny šplouchaly - dnes poprvé je jezero konečně rozmrzlé. Sněženky začínají vytvářet koberce a vane krásný svěží vítr.

Kromě běžných činností v práci - meteostanice, uklízení atd. jsem dnes pomáhala malovat kancelář. Práce to byla naprosto omamující - díky barvám, ale pěkná a smysluplná. Mezitím mi volá Ian ze supermarketu, jaký mám ráda sýr a ptá se, jestli jím rybí koláč. Jak jsem o půl paté přišla domů, Ian vařil večeři - rybu s mlíkem, bramborovou kaši, vajíčka, to zapečené se sýrem v troubě a vařenou zeleninu.. Ian mi pak "dal dárek", který pro mne koupil - pravý chleba a sýr. Já ale mezitím vyběhla ven - opět běhat. Po cestě jsem ale narazila na právě sraženého králíka. Tak jsem jej donesla domů - jakoby můj úlovek.. Snědli jsme večeři, i se zákuskem, a pak jeli na Ping-pong! Dvě hodiny jsem hrála s důchodci ping-pong. Bylo nás tam asi 10, ale bylo to parádní. Byla jsem z ženských nejlepší, ale z chlapů nejhorší, ale i tak to bylo super! No, a to už bylo 10 hodin, a to jsem se naprosto mrtvá vracela domů - půl hodiny autem. A úplně na závěr dne jsme si dali horkou FairTrade čokoládu..
Dobrou.
Fotky

Víkend na kurzu

Celý víkend jsem strávaila na kurzu biologie a geografie pro VŠ studenty učitelství přírodních věd.
Na kurzu se měli studenti seznámit s metodami terénní výuky v praxi. Na ukázku tedy viděli hydrobiologický odchyt, kvadrátové metody sběru dat a měření abiotických faktorů - rychlost větru, teplota, světelnost atd. To bylo asi z praxe vše. Pak ještě jen ukázku statistických metod - ale to bylo v učebně. (Co se dělo u geografů nevím). Dozvěděli se však spoustu teorie o zásadách bezpečnosti a teorii o globálním oteplování. Ale moc jsem nepochopila jak to používají při výuce se studenty (glob.oteplování) a proč Robin vybral zrovna toto téma. Potom ještě dal studentům na ukázku další pracovní listy z různých biologických cvičení, ale k těm jsme se nedostali.
Studenti si pak ve zpětných vazbách stěžovali na málo praxe a spoustu mluvení. Taky mi to tak přišlo. Ale tento kurz se konal poprvé - v takové koncepci - to budiž polehčující okolnost.
Jinak studenti byli prý hrozní, takže se Adrianovi a Robinovi blbě učilo. A protože měli večer otevřený bar, tak podle toho taky vypadali. (Jenom trochu, nechci to moc dramatizovat).
Tento týden žádný kurz nepřijede, jsou prý prázdniny. Takže se opravuje kancelář - nová elektřina, maluje se, nový koberec. O víkendu pak přijedou další univerzitní studenti.

Co se děje

Jen krátce. Je to tu jak na běžícím páse, jeden kurz odjíždí, další dva přijíždí. Nedivím se, že zde mají tolik zaměstnanců, protože stíhat v raketové rychlosti měnit 80 postelí.. většinou tak 40 zaráz mezi kurzy, které se vymění během jednoho dne, stíhat vařit pro tolik lidí, uklízet všechny učebny je opravdu fuška. Já jsem se sama pasovala Classroom rotou - tedy mám nastarosti učebny, nebo spíš Kate to na mne nechala, takže to už dělám sama. Ale vůbec mi to nevadí, lepší mít nějakou smysluplnou práci, než nedělat nic, anebo něco méně důležitého. Uklizená učebna v tomto kolosu je docela důležitá věc. Dále jsem se pasovala "Knihovnicí" - takže ve volném čase spravuji knížky. Je to moje oblíbená práce, protože knihy opravdu miluju. A zvláště, když jsou některé přes 100 let staré! Dělám to speciálními drahými samolepkami a už jsem se poměrně vypracovala, že to spravuji rychle a hezky.
O víkendu mám v plánu se zúčastnit Biologického a Geografického kurzu pro univerzitu. Budou je učit Robin Sutton a Adrian Pickles - největší kapacity tady, tak se těším. Opět je na programu hydrobiologie, takže si zase zalovíme v potoce.

Když si sundám růžové brýle...

Už to bude skoro měsíc, co zde jsem. Za tu dobu už jsem trochu pookřála a slavnostně odhazuji růžové brýle. Stručně a jasně, středisko není dokonalé. Ostatně, tak jako nic na světě není dokonalé.
Z věcí, které bych vytkla:
Je tu hrozně moc jídla, až se vrátím tak budu špekatá a tlustá k nepoznání. S tím souvisí i to, že jsem zde jedna z nejštíhlejších osůbek. Ale to nepovažuji za nic pořádně negativního.
Ve všem je naprostý systém. Existence tohoto systému s sebou nese ale obrovské množství času stráveného tvorbou tohoto systému. Na jedné straně to ušetří práci, ale na druhé straně by se dalo obejít i bez toho. Narážím momentálně na evidenci asi 50 lékárniček, které tu jsou, a které by měly být podle tohoto systému každý měsíc kontrolované. Přesně seznam co, se v které nachází, kdy to expiruje a kolik je tam kusů. Ještě mne čeká spočítat počet náplastí ve skříni, kde se nachází zásoba vybavení do lékárniček. Někdo předemnou spočítal, že je tam 156 náplastí. Ach jo. Ale zase mají dobré, že některé z lékárniček jsou zapečetěné, takže pokud to nikdo neotevřel, tak se to jen odškrtne, že se to zkontrolovalo, a je to za 10 sec hotové. Do jedné jsem se ale dobývala a musela jsem použít nůžky. Nechtěla bych zažít krizovou situaci a dobývat se do lékárničky. I když někdo stejnou kontrolu dělal předemnou, některé věci, které už dávno expirovaly stále nikdo nevyměnil. Tak na co je potom ta evidence?
Všechno je o lidech. Pokud zde budou lidé, kteří budou na systém kašlat, budou líní, budou chodit z práce přesně v 16 hodin... tak to nebude fungovat. Sebelepší systém by byl na nic.
Ale i tak, jsem zastáncem systému, i když dá práci jej budovat a hlídat, tak se nesmírně vyplatí a práce je zde opravdu efektnivní. Zase narážím na to, že každý ví, co má dělat. Všechny pomůcky jsou na svém místě a můžete je také najít tam, kde opravdu mají být. Ale pokud to někdo nedá na své místo - jedná se o selhání lidského faktoru.
Zastaralé GPS. Ha, včera si nakoupili nové GPS! - Jsou to naše Garminy - žlutý, prastarý, který jsme už měli před 5 lety na Rychtě? Aspoň v něčem jsme napřed..ale asi je to jediná věc, co tu tak vidím. Jo, ještě to, že máme kola a sněžnice, je naprostá paráda. Ale nemáme minibusky, ty by se opravdu hodily. Je to s nimi velmi operativní.
Studenti jsou stejní všude - dělají "bordel", lepí žvýkačky na parapet, totálně mi rozházeli knížky v knihovně, nevrací věci zpátky. Ale jinak jsou velmi šikovní a mají zájem se učit, mají zájem o kurz.. jsou tu, protože chtějí. Také si za to pěkně platí.
V přepočtu za 3 denní kurz si platí okolo 3000-5000 tisíc. Záleží ale na spoustě faktorech, jaký je to kurz, jestli je pro maturanty, jestli se dopravují mikrobusy atd. Pro některé jsou kurzy dotované. Ale přesný systém jsem ještě nepochopila.
Chodí se zde v botech - hrůza, doufám, že mi za těch 6 měsíců nezplesniví nohy. Je to opravdu nepříjemné mít furt uzavřené boty. Jakmile bude lepší počasí nasadím sandále. Ale teď to nejde, pořád se přebíhá mezi budovami.
Myslela jsem, že té kritiky bude víc, ale zrovna mne víc nenapadá. Snad příště.

Víkend a biologický kurz

O víkendu jsem měla být na Biologickém kurzu, který však byl - naneštěstí kvůli sněhu zrušen. Tak jsem si udělala parádní výlet po okolí. (Omlouvám se za kvantum fotek, ale bylo opravdu krásně).
V neděli jsem jela na Ornitologickou exkurzi s místní ochranářskou skupinou Craven Corservation Group. Na exkurzi se sešlo asi 20 lidí, ale nedopadla moc úspěšně, protože všechno bylo tak zmrzlé, takže všichni ptáci odletěli někam jinam, kde mají co žrát. Viděli jsme asi 4 druhy - klasické kachny, racka.
V pondělí však začal biologický kurz, který trvá doteď. Toho se naplno účastním, a je to opravdu paráda. To, jak se tady "učí" biologie je opravdu úžasné.

Lenka se ptala jaký jsou děcka, jestli nezlobí, mají zájem. Je asi brzy dělat nějaké závěry, moc jsem jich zatím neviděla, ale rozhodně můžu říct, že jeden zásadní rozdíl tu je. Všichni sem přijeli se zájmem - nestudují 10 předmětů jako my, ale pouze 4, na které se pořádně soustředí, takže o ně mají zájem. A je to poznat. Jsou potichu, hlásí se, mají zájem, ptají se.. je to prostě paráda. Váží si toho, že tam jsou. Taky úroveň výuky a metody jsou mnohem sofistikovanější a náročnější než na našich kurzech.
Zde jsou fotky na ukázku z prvního a druhého dne.

To ticho..

Když se zaposlouchám, uslyším:
Vítr pohrávající s větvemi.
Bažanta brodícího se ve sněhu.
Bažantovo zahekání.
Prozpěvující si sýkorky.
Samečka pěnkavy, kterak si hájí teritorium.
Šustění listí klouzajícího po zmrzlém sněhu.
Křupání sněhu pod mýma nohama.

Když zajdu blíže k jezeru uslyším:
Plachtění krkavců nademnou. Některý z nich občas zakráká. Jsou jich stovky.
Halekání přeletující kachny – asi poláka.

Když nebylo jezero zamrzlé, slyšela jsem:
Šplouchání vody.
Výkřiky neznámého vodního ptactva.
A pořád vítr svištící mezi větvemi. Někdy, to, když vanul ze severu, nebo severo-východu, skoro ustal.
Výjimečně slyším přijíždět nějaké auto, nebo letadlo nad hlavou.

Ale to je vše.
Pokud je tu kurz, slyším hulákání dětí, štěkání psa. Kolemdoucí turisty.

Opět bez internetu

Už zase nemám internet..prostě je zaheslovaný a nikdo nezná heslo.
Kromě uklízení a malování se zde nic neděje, je zde stále zasněženo, ale přes den to pomalu roztává. Jezero je asi z 30 % zamrzlé.
V pátek začne biologický kurz, tak snad se jej naplno zúčastním.
Děkuji všem za příspěvky!

Kterak se vybaviti při sněhové kalamitě

Záznam z večerních zpráv: jestliže můžete, radši autem nikam nevyjíždějte. Pokud je to nezbytně nutné, a autem musíte někam jet, nezapomeňte na základní vybavení: řidičák, baterku, dostatek jídla a termosku s teplým čajem, lopatu, nabitý mobil, nemrznoucí směs do ostřikovačů atd.. víc si nepamatuju, ale byl to seznam asi 15 položek. Ještě teplé rukavice a deku.. možná i sůl..?

Snih

Dnešní den je ve znamení sněhu.
Shěhu je v Anglii opravdu spousta, je to tu pro všechny šok. Londýn byl dnes ve večerních zprávách přirovnán k Moskvě. Kalamita, letadla nelítají, autobusy nejezdí, 2 kurzy, které měly přijet, nepřijely. Dojíždějící zaměstnanci zanechali svá auta po cestě a přesedli k těm, kteří měli sněhové řetězy.
Program dnešního Geografického kurzu, King Davids High School byl zrušen, tak se šlo na výlet - užít si sněhu (viz fotky na Picase). Pravděpodobně zítra neodjedou, tak jak by správně měli. Večerní zprávy byly věnovány jen a jen sněhu (sledovala jsem komerční..a jen poznámka pod čarou - reportáže na Nově jsou "ještě vpohodě".. to co jsem měla možnost jen za tu chviličku vidět bylo naprosto děsný! - koulující se policisté, reportáže s bobujícími školáky, a další nesněhové reportáže zaměřené na to, aby mladí lidé při jízdě autem netelefonovali, na hubnutí - 6 dívek, každá jinou velikost kalhot (zadku)...hrůza..)

Zajímavosti 4

Draho/levno - vůbec mi nepřijde, že by tu bylo draho, naopak. Většina produktů - potravin, drogerie a oblečení mi přišla úplně srovnatelná na naše, místy i levnější!

Multikulturnost - zatím jsem za tu krátkou dobu zažila: třídu, kde byly černošky a Indky, teď o víkendu tu přijela skupina Muslimských dívek, teď je tu třída Židů. Ti si vaří sami. Ve městě jsem viděla samé Muslimy, nejvíce jich bylo v obchodě za pokladnou.

Jídlo - snídaně tu pro kurzy vaří klasické anglické, obědy jsou sandwitche, které si děcka připraví ráno, a večeře teplé - vesměs takové: Pizza - skvělá, Lasagne, Pasta - Bolognese.., Kuřecí noha, brambory, ke všemu většinou vařený hrášek, mrkev, občas salát. Někdy se vaří pro zaměstnance - a to jsou pak obědy teplé. Není problém zde dojídat zbytky, takže se zde nevyhazuje.

Sněží

Můj pokoj se jmenuje Lipka

Tak jsem se po hodinách uklízení konečně nastěhovala do svého nového domečku a pokoje. Domek je krásných 7 minut vzdálený od střediska. Cesta je lesem, kolem hopkají zajíci, zpívají ptáci a šplouchá voda. Je to krásná cesta. Domeček je také pěkný, sice ještě není úplně útulný, neb se tam bude ještě pracovat, třeba v mém pokoji pokládat izolace, ale už tam bydlíme, protože tento týden přijíždí na středisko 4 školy, za tento týden se jich tu ale vystřídá asi 6. Můj pokoj je na fotkách. Co na fotkách není vidět, tak to smrádek...všechno tu je zatuchlé a zvlhlé. Snad se mi to podaří vysušit a odsmradit.
V sobotu jsem byla nakupovat v Keighley - městě vzdáleném 45 minut jízdy. Je to město plné kriminality, vysoké mortality, a všichni se tvářili, že je hrozně moc škaredé. Mně to ale zas tak nepřišlo. (Je to způsobeno rozvojem textilního průmyslu v minulosti, a pak vlivem konkurence z Číny - jeho zánikem).

A proč se můj pokoj jmenuje Lipka? Protože má na dveřích cedulku Tilia. Další dva pokoje mají Fraxinus a Salix.