Karkula at Malham Tarn in the UK

Život číslo 3, anebo 3 měsíce v Maine (Ferry Beach Ecology School)

2011-06-16T07:30:00.000-07:00

Právě sedím na letišti v Bostonu (Massachuchets) a čekám na letadlo do Minnesoty. Vracím se za svým princem po 12 týdnech velmi intenzivní a jedinečné práce. Od 20. března do 15. června, 12 a půl týdne jsem pracovala pro Ferry Beach Ecology School, byla jsem jednou z 16 učitelů učících ekologii v neuvěřitelně překrásném prostředí. Těchto dvanáct týdnů bylo ve znamení komunitního života, žili jsme v domech přímo v práci a pět dní v týdnu pracovali přes 12 hodin denně s menšími přestávkami, učili 3 dvouhodinové programy denně a snažili se vychovávat a vzdělávat děti od první třídy (výjimečně) po osmáky. Programy byly převážně pro páťáky až osmáky, výjimečně denní programy pro nižší stupně. Práce zde byla neuvěřitelně přínosným vzdělávacím procesem, kdy jsem se za 12 týdnů naučila tolik, jako ve škole za několik let. Těchto dvanáct týdnů mi také umožnilo zjistit jak úžasný a přínosný a jedinečný je komunitní život. Těchto dvanáct týdnů mi umožnilo také bydlet skoro přímo na pláži a pociťovat chvění se budovy při přílivu a pozorovat východy slunce v mém okně. Těchto dvanáct týdnů mne naučilo jak zvládat puberťáky a páťáky, jak hrát divadlo, jak mluvit před více než 200 lidmi a mít moc je všechny "ovládat" v týdnu, kdy jsem byla koordinátorem jídelny.
Také jsem zjistila, jaké to je si zdřímnout při každé možné příležitosti a být nesmírně moc unavená.
Poznala jsem zde několik jedinečných lidí a doufám, že se s nimi ještě někdy setkám.
Nyní sedím na letišti a jen vzpomínám na to, jaké to bylo žít na pláži, chodit plavat při východu slunce a při úplňku do moře, žít se svými spolupracovníky v úzkém spojení....

Jak mi je před státnicemi?

2010-02-14T11:07:00.000-08:00

Jdu se trochu odrelaxovat: v úterý mne čekají státnice z učitelství biologie.. během mé přípravy, která začala dosti z předstihu (ale nevím, jestli to k něčemu bylo), plus intenzivních posledních 14 dní...jsem zjistila toto:
1) je tolik zajímavých věcí, které jsem doteď nechápala, a teď konečně jsem pochopila, o co šlo
2) ale bohužel je 100x víc věcí, kterým stále nerozumím a nechápu, a mrzí mne, že jsem je lépe neprostudovala
3) dále si vyčítám, že jsem neodebírala nějaké časopisy, abych byla in.... tak už mám objednanou Živu, tak aspoň něco. Ale vzhledem k tomu, že jsem to objednala až v posledním ročníku, tak mám co dohánět. (Ale naštěstí jsem se nenudila, a byla pořád něčím zaměstnaná..., bohužel si to uvědomuji až teď, až když nejsem zaměstnaná, a mám celý rok jen a jen a jen na školu... ale že je co dohánět).
4) Myslím, že rozhodnutí studovat biologii bylo správné, a rozhodně bych nebrala zpět.
5) Musím víc číst a číst a číst.... a hlavně, cestovat a cestovat..
6) I love Natural History
7) I love English
8) Mám opravdu pozitivní přístup, ovšem jeden velký handikap.. někdy mi to moc logicky nemyslí, a hlavně si toho moc nepamatuju, což je v biologii velký problém, neb biologie je hodně o telefonních seznamech a pamatování.. nebo spíš asociacích.
9) Často si nakonec vzpomenu, ale třeba až po půl hodině, což v případě úterních státnic je hooooodně pozdě.
10) Tak uvidíme, předpokládám, že mne nevyhodí, ale vzhledem k tomu, že potřebuju co nejlepší známku, abych neplatila poplatky, tak se musím hooodně snažit...
no nic, tak jdu zas na to.

CHKO a NP v ČR

2010-02-11T01:59:00.000-08:00

Ha, tak jsem právě zjistila, že jsem navštívila z našich 24 CHKOček 21, chybí mi pouze: Blanský les, Český les a Slavkovský les... takže až bude ten čas, tak hurá na výlety :)

Smysl života

2010-02-10T12:03:00.001-08:00

Našla jsem smysl svýho života, a mám se hóóóódně na co těšit... :) Teď jen, abych hlavně zvládla dokončit školu, a prosím, prosím, ať mi vyjde to USA....

Přesně rok od odletu do UK

2010-01-15T09:51:00.000-08:00

Dnes je to přesně rok od doby, kdy jsem opouštěla republiku a odlétala do UK do neznáma. Všechno to moc uteklo, ani jsem se nenadála, a už slavím první výročí. Zbytek roku proběhl asi takto. V létě jsem jela s Kvíčalama na pravidelné letní kosení ke Sloupu, pak jsme vyrazili do Rumunska, pak mne čekalo šnekaření i za pomoci některých holek z Kvíčaly, pak krátký výlet do Linze v září s Janou a Jindřichem na výstavu Ars Electronica, potom do Třeboně za babičkou, no a pak snad už jen Kvíčalí podzimky v Moravském krasu a Vánoce, pak Kvíčalí silvestr na Šumavě no a teď zkouškový... Po zbytek doby, co tu není napsané jsem dělala do školy, šneky, učila se, chodila do školy, a ještě pracovala na jednom super projektu, který uvidíme, jestli vyjde.
Teď žiju zkouškovým, přípravou na státnice, a hlavně podáváním žádostí na možnou půlroční stáž v USA, kam bych - pokud by to všechno dobře vyšlo a vybrali mne - bych odletěla v červnu, nebo na konci května po Piplině svatbě. A pak 6 měsíců v USA, a pak snad co nejvíce měsíců cestování, a pak v červnu 2011 státnice. No uvidíme.

Předposlední záznam

2009-07-24T03:12:00.001-07:00

Chtěla jsem zde ještě něco napsat. Co se událo v posledních dnech, a srovnat moje pocity po příjezdu do ČR a domů. K tomu dojde, ale asi až později. Přece jenom, časy nejsou lehké, naopak velmi smutné.
http://www.kvicala.lipka.cz/island/

Více odpovědí je na uvedené adrese.

Kterak mi cestu zkřížila prasečí chřipka

2009-07-09T09:01:00.000-07:00

Dnes jsem se ke svému velkému zklamání od Adriana (vedoucího střediska) dozvěděla, že v Castle Head, dalším středisku kam jsem měla zítra jet mají případ prasečí chřipky. Doporučil mi, nebo dokonce snad i poprosil, abych tam nejela a nedotáhla chřipku sem. Dost jsem o tom přemýšlela. Třeba bych tam strávila 4 úžasné dny a nic by se nestalo. Ale třeba ne. Třeba bych s sebou přivezla prasečí chřipku a nakazila ostatní, nedejbože se stala 10. případem nakažení prasečí chřipkou v České republice. Ať už by to bylo jakkoli, rozhodla jsem se zůstat doma. Ale co když je to také špatně? Cara - sousedka z vedlejšího pokoje, odkud se stále line nasládlý zápach špíny a odpadků je nemocná. Kašle, je jí blbě..třeba také má chřipku a já tu zůstávám s ní, místo toho, abych jela na Castle Head, kde je osoba s chřipkou izolovaná v pokoji.
Ale kuš, vždyť je to jen normální chřipka. Ach jo. Trápí mne pochybnosti, dost jsem se těšila, už jsem měla vše naplánované, sestra mi poslala noty na klavír... už jsem si málem vytiskla mapy na stopování.
Ještě jedna okolnost k rozhodnutí zde zůstat přispěla. Kolegové z práce začali organizovat rozloučení (celkem během prázdnin odchází 5 lidí). Takové Barbeque. A jediný termín byl možný v neděli, ale to jsem tu neměla být. Proto jsem jim řekla, že přijedu už v neděli, abych to zbytečně nekomplikovala.. asi hodinu na to mi Adrian řekl o té chřipce.

Myslíte si, že to bylo správné rozhodnutí nejet na Castle Head? Přivezu domů prasečí chřipku? V UK je už 8914 potvrzených případů a 5 úmrtí. Ale žije tu celkem 60 miliónů lidí, a určitě řada dalších jako já je zde navíc.... Kdo ví jak to všechno bude.

Už zbývá jen pár dní

2009-07-08T10:45:00.001-07:00

Odjela mi sestřička, to bylo tehdá 1. července. Tři dny v práci, mezitím jedno odpoledne koupání v řece a opět na 4. července den volna, kdy pro mne přijel Terry Crowford z Yorku a jeli jsme do Kettlewellu na přírodovědecké setkání (FOTKY). Bylo to moc krásné, zpočátku jsem se přidala ke skupince můrařů, kteří vypouštěli můry z asi 6 Robinsonových pastí. A nakonec skončila u šnečkařů..ale trochu jsem jim utekla, protože botanička Judith Allison se zmínila o jedné kytce, že prý roste na místech znečištěných železem..tak jsem šla nahoru proti proudu říčky abych objevila starý důl..ano, něco takového tam opravdu bylo. O půl paté odpoledne pak bylo setkání v místní základní škole, kde se řeklo co kdo objevil a pak za deště se jelo domů. Ale protože jsem u Terryho nechala v autě svoje věci, musel mi je pak donést v úterý. Ale ještě než přišlo úterý, domluvila jsem si na pondělí návštěvu jednoho lomu. Moc ráda jsem se připojila ke kurzu a fotky jsou zde: FOTKY. Terry přijel v úterý večer se svojí ženou Marií. Uvařila jsem jim proto výbornou babiččinu polévku (kteréžto děkuji (i dědečkovi) za poslání receptu). Polévka se povedla a budu ji dělat i příští středu pro všechny zaměstnance na rozloučenou. Protože příští čtvrtek už hurá domů.
No a dnes mne přišel navštívit opět Brian a vzal si s sebou foťák aby si mne na památku vyfotil. Jak milé.

Sestřička

2009-07-02T12:20:00.000-07:00

17. června jsem se vrátila z Lake District, v Settlu vyzvedla kamarádku Petru z Nottingham univerzity (Pískle, holka ze slavného oddílu Jestřábníci), a v pátek 19. šla opět do Settlu vyzvednout moji milovanou sestřičku a jejího kluka Pepu. Spolu jsme pak strávili krásných 13. dní.
Sobota - celé odpoledne jsem strávila v jeskyni. Té stejné úžasné jeskyni jako tehdá v březnu. Nejprve tam šla s malými dětmi, neboť naši učitelé nemají rádi lození do jeskyní. Já jsem si to však patřičně užívala. Stejně pak několik hodin na to s českou delegací a s Ianem.
Další dny bylo na programu:
Neděle - Langliff, koupání ve vodopádech a stará obrovská vápenka.
Pondělí - Malham Cove, Janets Foss, Gordale Scar - největší místní špeky
Úterý - český večer
Středa - Cesta do Lake District do Keswicku, odkud 4 dny v horách až do neděle, kdy jsme přejeli zpět do národního parku Yorkshire Dales, do údolí Swaledale, kde jsem kdysi v březnu už jednou s Ianem byla. Tam jsme si prolezli nějaké staré doly, zažili teror muchniček, které v některých z nás vyvolávaly panické stavy, a opravdu to vypadalo, že budeme sežráni. Zpoceni v malých stanech, bez možnosti vyjít ven jsme z tohoto hrůzostrašného místa museli uprchnout mlhou až na kopec, kde jsme doufali, že bude trošku foukat vítr, který ty malé potvory zažene.
Téměř každý den nás čekalo nějaké koupání, celou dobu jsme cestovali stopem - nejlepší, nejrychlejší a nejlevnější dopravní prostředek. Asi bych zde už jinak necestovala. Někde byl dost malý provoz, ale vzhledem k absenci veřejné dopravy nebylo jiné cesty.
Bylo to krásné, poslední den jsme se ještě projeli po jezeře na lodi a 1. července ráno mi všichni odletěli domů.

Fotogalerie - jen 216 fotek!!! Opravdu jsem to na míň nezvládla, a naopak jich tam dala tolik kvůli lidem, kteří tam se mnou byli. Je to tedy spíše pro ně - ty fotky než tak pro ostatní. Proto při prohlížení doporučuji zvětšit náhledy a vybrat fotky, které něčím zaujmou.

Biologie a toulání v Lake District

2009-06-19T07:02:00.000-07:00

Pátek až pondělí (12. - 15. června) jsem měla být na Blenkathře v Lake District, podívat se na jeden biologický kurz. Cestování v této divné zemi je nelehké, vzhledem k absenci některých spojů. Vlastně tu místní doprava říká. "Kupte si auto, budete to tak mít rychlejší, lepší a levnější".
Dostat se z díry, kde bydlím se dá jedině stopem, nebo dvě hodiny pěšky. Vyrazila jsem ráno v 8 a paní v nablýskaném autě s koženými sedačkami a dřevěnou palubní deskou mne vzala až do Claphamu. Takže moje představa, že pojedu v 10:44 vlakem padá. Jásám. Pohodovým stopem jsem už v 10 hodin v Lake District v krásném městečku Windermere. Procházka krásnými zahradami, podél jezera byla v překrásném počasí nádherná.. Přes další městečka, s vyzkoušením 5 minut jízdy autobusem za 2.8 liber jsem se dostala až na Blenkathru, kde začala moje "stáž".

Biologický kurz pro maturanty
Z nabídky střediska jsem si vybrala 4 denní kurz biologie. V sobotu jsme dělali Vodní bezobratlé, tedy spíše srovnávali podmínky abiotické i biotické stojaté a tekoucí vody, v neděli naopak pozorovali sukcesi na vřesovišti a v pondělí se zabývali obhospodařovaným lesem a výmladkovým lesem..
Více napoví fotky, pokusím se jich vybrat jen 30. (Asi 80 fotek je zde:)

V pondělí odpoledne jsem už měla volno a vydala jsem se na místní vrchol zvaný Blenkathra, nebo také Horské sedlo. A v úterý v 5 hodin ráno vyrazila na cestu kolem jezera. Původně to měla být cesta za úžasným koupáním ve vodopádu a skákáním do hluboké tůně....ale díky náhodám a nečekaným událostem jsem obešla celé jezero.

Kterak náhoda vedla mé kroky.
Náhoda č. 1 - neměla jsem mapu..teda měla, ale jen ve foťáku a hrozně moc nekvalitně vyfocenou, takže se stala takřka nečitelnou.
Náhoda č. 2 - nechtěla jsem jít po silnici, tak jsem se prodírala křovím, rákosím a brodila potokem a jezerem, až jsem se musela vzdát a vrátit. Díky tomu jsem potkala vysloužilého letce RAF, který řekl, že se jde plavit po jezeře plachetnicí, a jestli nechci taky.. tak jsem se 1,5 hodiny plavila po jezeře.
Náhoda č. 3 - až jsem si večer od někoho ofotila mapu, zjistila jsem, že jsem tak 500 metrů daleko od místa, kde jsem ráno seděla a koukala se na kachny. Prostě jsem obešla celé jezero. A tak jsem věděla, že je tam hned kousíček divadlo. Tak jsem večer strávila v divadle. (Fotky)

Celou středu propršelo, tak jsem nic nevyfotila, ani můj přístřešek.. domů jsem se dostala co to šlo busem, byl opravdu hrozný liják, a pak až to trošku polevilo jsem se dostopovala.. stejně tam nic nejezdilo.
A promoklá jsem se kolem 16. hodiny sektala na nádraží s Pískletem - mojí kamarádkou studující chemii v Nottinghamu..

Info z Blencathra FSC

2009-06-13T10:48:00.000-07:00

Jen hlasim ze tak krasne hory jsem uz dlouho nevidela, pocasi preje a porizuju primo kycovite fotky. Uz se tesim na pondeli, az se vydam na 3 dny kempovat a lozit po horach.. Snad vydrzi pocasi i do prijezdu Pipluchy a dalsich z ceske delegace.

Leighton Moss Nature Reserve

2009-06-11T12:51:00.001-07:00

Jeden z nejkrásnějších dní zde byl právě dnes. Brian s Elizabeth mne vzali do Leighton Moss přírodní rezervace. Bylo to překrásné, sice spousta lidí, ale o víkendu to prý bývá horší. Spousta fotek je zde:

Today I have been to Leighton Moss Nature Reserve with Brian and his wife Elizabeth. It was a real paradise for birds and birdwatchers. Beautiful wetlands, lakes, amazing habitats for Dragonflies, Demseflies, Birds, Amphibians, flowers etc.
One of the most wonderful days it was. Thank you Brian and Elizabeth! 64 pictures from this day are here: Picasa

Drobničky z ostrova

2009-06-10T04:25:00.000-07:00

Z událostí posledních dní bych zmínila jen toto: v sobotu v poledne jsme už měli proud a už mohli normálně fungovat. Čas utíkal dál a v pondělí jsem byla znovu na službě, zase se to neobešlo bez problémů, o půl osmé ráno nás čekal Fire alarm. Paní učitelka se jen lehounce nasprejovala. Lyska, která o víkendu seděla na vajíčkách o všechno přišla díky vráně která to sežrala. Nebo kdyby aspoň sežrala. Vajíčko - rozbité leželo na silnici asi 50 metrů od hnízda. Hnízdo, které se dalo krásně z bird hide pozorovat je prázdné. Jaká škoda. Aspoň, že kosice, která hnízdí hned vedle jedné učebny v keři už svá mláďata vyseděla - je tam 5 maličkých holých stvoření. Snad její reprodukce bude úspěšnější. Včera (úterý 9. června) se mi podařilo po dvou měsících pátrání objevit šnečka, kterého tu hledám. Našla jsem rovnou 4 kusy. Šneček je tak 1 mm velký ale překrásný. A včera večer mne Judith - botanička, která zde měla dva kurzy - kytek a ostřic mne vzala večer do Settlu do hotelu,kde bylo setkání lidiček s hudebními nástroji a hrálo se a hrálo. Byl to krásný večer, příště jdu zas.
Fotky jsou zde:
Photo by Judith Allison

At the end of the world

2009-06-06T11:45:00.000-07:00

The last article is about powercut at the centre, about jobs and bird chicks and a small rabit.

Kterak přišel konec světa

2009-06-06T07:36:00.000-07:00

Pátek 5. června. Velmi chladný den, už z rána zamračený. Všichni jsme čekali déšť, ale déšťá stále nepřicházel. Ráno na cestě do práce jsem zničeho nic v prostřílené skále objevila další hnízdo střízlíků. To, které bylo po levé straně je už asi 3 dny opuštěné - a jednalo se o takový důlek, jakoby noru v mechu, takže když se zespodu podívalo dovnitř, bylo možné vidět dva žluté zobáčky. Tak tito jsou už několik dní pryč, ale včera jsem objevila další hnízdo,jen pár metrů vedle. Dva krásní ptáčci sedící a blbě koukající.. honem jsem to ukázala mým mladším kolegyním z centra. Rachael se rozplývala a byla nadšená, Jolie také, jen to tak neprožívala. Za dvě hodiny už bylo hnízdo prázdné a opuštěné.

Odpoledne začalo pršet, pořádný anglický déšť. Bylo hodně práce. Střídaly se čtyři kurzy. Dva odjížděly, moji přátelé z Kytkového kurzu se se mnou loučili a byli vděční, že jsem se k nim připojila, já byla také vděčná. Kurz fotografie také odjížděl a přijížděla univerzita z Leedsu s batmanem a batženou, které už také znám z dřívějška. Bylo pěkné je vidět znovu. A ještě přijížděl další kurz pro dospělé - Determinace savců. Knihovna je tak pěkně zaplněná knihami, vylisovanými savci, lebkami savců a savčími hovínky. Kurz bude mít na programu kromě determinace, pitvu, poznávání savčích stop, hlasů a zvuků i nějaké odchyty.
Odpoledne se v práci dost zdržím, protože je hodně práce.. kurzy se střídají. Dojdu domů a chvíli odpočívám. Nic nedělám. Po chvíli se rozhodnu, že bych měla jít zase nazpět do centra..v šest mi začíná služba - mám zas nastarosti přes noc centrum. Dojdu tam před šestou a potkám u akvárek Crayfishmena..povídáme si. Když tu najednou, pár minut před šestou zablikají světa a je tma. Rozsvítí se pouze nouzová světla. Po chvíli zjišťujeme, že je to všude v naší oblasti, všechny budovy, i naše chaty, ve kterých bydlíme. Služba mi začíná. Ještě Elizabeth volá společnosti a hlásí, že máme výpadek. Já chystám baterky. Lidé ubytovaní v horní budově budou do rána bez vody. Jsou závislí na pumpě. Výpadek by měl být tak do 9. hodin. Naštěstí večeře už byla uvařená. Čas ubíhá, devátá, desátá, lidé přichází, řeším problémy, že je jim zima, že potřebují nějaké mastičky, holínky, voděodolné oblečení, baterky. Před jedenáctou jdu nahoru přes les do horního ubytování High Stables, kde je otevřený bar. Jsem zároveň na cestě kdy musím jako služba vše skontrolovat a pozamykat. V baru docela dost lidí i moji mladší kolegové z Nového Zélandu a mí nepořádní spolubydlící. Bavíme se s ubytovanými..vzpomínají na české pivo, které v sedmdesátých letech chutnalo 100x lépe než dnes. V ruce třímáme Budějovický Budvar a upíjíme. Jolie ještě donesla zmrzlinu, jakoby nebyla zima dost. Po chvíli debatující skupinu opouštím a jdu vyřídit všechny povinnosti. Po cestě zpět do centra vidím něco malého na silnici.. Okamžitě reaguji a lovím to. Ve svitu baterky vidím malého, maličkého králíčka, tak akorát do mé dlaně. Moc se mu to zpočátku nelíbí, ale pak se uklidní. Nesu ho ukázat lidem v baru. Rachael se z toho tak rozplývá. Udělá mi to radost. Králíčka jí na chvilku pučím. A pak ho beru zase zpět a vypouštím do přírody. Snad se příště poučí a bude opatrnější. Jdu spát..ale každé dvě hodiny mám nařízený budík a chodím doplňovat kyslík rybičkám, které máme v akvárku. Už dostaly všechen led, který jsem našla v mražáku, ale teplota i nadále stoupá..ale podařilo se mi to opozdit tak o pár hodin.. Ráno mne budí telefon a Mark se ptá co a jak.. říkám mu, že v noci volali a říkali, že ve 3 ráno by to mělo být OK..ale stále nic. Omlouváme se ubytovaným a servírujeme na snídani jen cereálie, chleba a jogurty. Celé středisko jakoby paralyzované. Rhys nainstaloval elektrické generátory, takže nakonec se spustí kotel s topením a teplou vodou. Druhý generátor dodává elektřinu Savčímu kurzu, takže mohou fungovat a pouštět si prezentaci. Po chvíli mám vše hotové. Více nemůžu dělat..luxovat nemůžu, počítač používat, v knihovně jsou samí savčí lidé, takže ani opravovat knihy.. Když mne napadne donést z baru slánku, kterou by se mi lépe dodával kyslík do akvárka, elektřina najednou funguje. Je 11:30 ráno. Bez proudu jsme tak byli 15 hodin a 30 minut.

Tak jde čas

2009-06-04T12:43:00.000-07:00

Už je to poměrně dlouhá doba, co jsem naposledy napsala. Od té doby tu čas klidně plyne a občas se stane něco zajímavého. Tak například když jsem měla minulé pondělí (25.5.) a úterý (26.5.) volno, udály se tyto věci.
V pondělí byl zároveň „Bank Holiday“ – den pracovního volna, takže všude spousta lidí a krásné počasí – jsem vytáhla Jolie na výlet do mé oblíbené vesničky Arncliff (zde jsme byli kdysi s Ianem běhat a viděli spoustu mladých jehňátek). Za pět hodin jsme to znavené a utahané zvládly. Pospíchaly jsme, protože jsme očekávaly odpoledne déšť, který pak přišel jen v podobě pár kapek. Fotky z výletu jsou zde:
V úterý jsem tak částečně relaxovala, učila se a odpoledne vyrazila do Langlciffu, kde jsme byli s Ianem prozměnu pár dní před tím také běhat. Tam jsem navštívila místní kostel, nakoupila pár knih a očekávajíce průtrž mračen, která opět nepřišla došla do Settlu, kde jsem chvíli nakupovala a pak pozvala Iana na večeři do India restaurace. Večer jsme završili naším oblíbeným Ping-pongem…ale s plným břichem se moc dobře nehrálo. Fotky jsou zde:
Pak čas nějak plynul dál, v práci jsem ještě vylepšila prostoru mezi učebnami – jsou tam teď kromě nástěnky o ČR i další obrazy trav a hub. Ale fotku jsem ještě ani nepořídila.
No a pak jsem se v pátek až sobotu (29.-30. Května)zúčastnila geografického kurzu. Počasí nám přálo.. v sukýnce a sandálkách jsem si užívala sluníčka a fotila o 106. Více napoví opět fotky:
A aby toho nebylo málo, hned v pondělí (1. června) jsem se přidala k jednomu kurzu pro dospělé. Flower Course for Beginners. Moc hezký kurz, který začal dosti adrenalínově pro některé starší lidi..šplháním na útes nad střediskem.. první den skončila „výuka“ až po desáté. Více je opět na fotkách zde:

No, a ve středu o svém dalším volném dnu jsem se vydala do Snowdonie navštívit další středisko. Využila jsem laskavosti Elizabeth a Susan z kanceláře, které mne vzaly na svojí služební cestě s sebou. Spousta fotek, hraní na klavír, koupání se v řece a pohlazení jehňátek..je jen malý výčet toho, jaké to bylo. Kromě 6 hodin strávených na cestě v autě to bylo úplně super. Fotky jsou zde:

Vím, že je toho najednou zase moc, ale nějak nebyl čas ani chuť to dělat postupně.

Zajímavosti 8

2009-05-22T09:46:00.000-07:00

Při umývání nádobí hledíte z okna - velmi častá věc, na kterou mne upozornila maminka. Ano, prakticky ve všech domech, kde jsem byla, i v zaměstnaneckých chatách, prostě všude je dřez umístěn pod oknem. Je to pak mnohem příjemější a krásnější umývat nádobí a hledět při tom z okna. Viděla jsem to i na prospektech, kde byly domy na prodej. Dřez pod oknem.
V Yorku na univerzitě nemají informační systém - další věc, která mne překvapila byla, že tu některé univezity nemají IS. Ale jak mne sestra ujistila, u nich se to na Karlovce také moc nevede, tak asi to záleží od školy. Nedovedla bych si představit studium bez Isu. A pokud jsem se nezmínila, tak za studium na univerzitě se zde i na Novém Zélandě platí. Většinou třeba tak 90 tisíc ročně.. ale cena záleží od školy a typu studia.
Chodci mohou chodit na červenou - nejvíce šokujícím zjištěním pro mne bylo, že zde můžeme chodit na červenou, že to není zakázané. Je to prostě na naši zodpovědnost, jestli půjdeme na červenou, nebo ne. Žádný strážník vás za přecházení na červenou stíhat nebude. To mi vysvětluje to, proč tu všichni chodí na červenou a nerespektují zelenou. Sama jsem si toho už v Edinburgu všimla.

Maminka si odvezla to děsné počasí

2009-05-21T12:48:00.001-07:00

Alespoň po zbytek dne si maminka vzala s sebou déšť, a celé odpoledne zde bylo krásně. Po zpracování fotek jsem se šla na chvíli projít. Měla jsem to štěstí a potkala Briana ornitologa s jeho ženou na procházce.
Odpoledne jsme pak byli s Ianem pouštět velkého draka. Byla to opravdu zabíračka.
Fotky

Maminka

2009-05-21T06:03:00.000-07:00

Tak jsem dnes maminku posadila na letadlo a poslala zpět tatínkovi. Doufám, že tatínek zásilku vpořádku přijme. Opouštěla jsem ji v hustém dešti, jakoby ani nevyslechla mé přání, aby si to hrozné počasí vzala zpět s sebou, domů.
Loučení nebylo srdcervoucí. Vždyť se uvidíme za necelý 1 a půl měsíc! Už se to tu opravdu rychle krátí. Jsem moc ráda za těch 10 krásných dní s maminkou. Bylo to nádherné a zároveň zvláštní, a určitě na to budeme obě hodně vzpomínat. Škoda jen, že neměla tak krásné počasí, na jaké jsem doposud měla štěstí já.

Maminčin program byl takový spíše odpočinkový.
Pondělí 11/5 - příjezd - Ian ji vyzvedl na letišti.
Úterý 12/5 - výlet s Ianem na Ingleborough, Ping-Pong
Středa 13/5 - procházky po okolí, sběr šnečků se mnou
Čtvrtek 14/5 - samostatný výlet do Malham a největších místních špeků
Pátek 15/5 - samostatný promoklý výlet do Arncliff
Sobota 16/5 - výlet s Ianem do Settlu, kde byly farmářské slavnosti, výlet do okolí
Neděle-pondělí 17-18/5 - výlet se mnou a kemování
Úterý 19/5 - relax po okolí, ping-pong
Středa 20/5 - pěkný okruh po místním okolí, kde ještě maminka nebyla
Čtvrtek 21/5 - odlet v 10:55 z Leeds

Fotky

Efektivita práce?

2009-05-20T13:23:00.000-07:00

Často zde poslouchám rádio - stanici BBC Radio 4, kde se jen a jen povídá a povídá. Takže se dozvídám řadu zajímavých věcí a trénuju si tak angličtinu. Jednou jsem zde slyšela něco, co mne opravdu zaujalo. Asi to nebude úplně přesné, už je to nějaký ten den a přesně jsem to nevnímala, ale šlo asi o toto:
Některé společnosti řešily problém s tím, že jejich zaměstnanci během pracovní doby jsou na Skype, kde komunikují s přáteli, chodí na Facebook, Myspace, vyřizují soukromou poštu atd. Tím, že pravidelně tyto stránky sledují, i třeba jen minutu, dvě, ale několikrát denně, firma tím přichází až o 1 celý pracovní den týdně. Kdyby zaměstnanec nebyl připojen na internet, pracoval by o den déle. Co proti tomu? Peťa - brácha, na svém služebním notebooku od Izraelské firmy nemohl komunikátory jako SKYPE, ICQ atd. vůbec nainstalovat. Ale co Facebook a sledování internetu, čtení zpráv aneb. Novinky.cz apod.? Snadné řešení. Ve vašem počítači bude něco, co každých 10 sekund vyfotí vaší plochu, někam uloží, a pověřená osoba bude kontrolovat, čím se zaměstnanci v pracovní době zabývají. Jak snadné. Sledování odeslané a přijaté pošty je snadné, a pravděpodobně se to už i v mnoha firmách praktikuje..
A co z toho plyne za poučení? Ten hroznej internet, Skype, Icq, Facebook, i tento blog - to všechno žere tolik času. A chci-li něco udělat, třeba jako napsat diplomku - všechno vypnout, vypnout WiFinu anebo, pokud to nebude fungovat, odjet na chatu, kde internet není. Ale když internet potřebujeme? Všechno vypnout (ICQ apod.) a držet se zuby nechty, a být OFFLINE!

Do Anglie na návštěvu Evky?

2009-05-19T11:28:00.001-07:00

Do Anglie na návštěvu Evky? Proč, ani 30 let staré vzpomínky na Leeds mne nelákaly k návštěvě Yorskhiru. I když jsem si s sebou dovezla typicky anglické počasí, odvážím si nejen spoustu dojmů, ale hlavně, už vím, o čem píše E. Bronteová ve svém románu o životě na větrném návrší. Vítr déšť, ovce, skály, pastviny zbrázděné nekonečnými kilometry šedých kamenných zídek, postarší usměvaví turisté neustále se k vám hlásící svým Hi nebo Hello nebo aspoň vstřícným úsměvem.Tak to je Yorskhire, Anglie, kde pravidla národního parku umožňují vstup na soukromé pozemky a toulání se jakoby územím nikoho – jen dobytka, ovcí, zídek, oblých vrcholů vysočiny a nečekaných nádherných vápencových výchozů, které mně připomněly krajinu Balkánu a maličko i našeho Moravského krasu. Navíc jsem si užila své Evky, která se o mne starala s opravdu „dcerovskou“láskou.

maminka, Alena Svobodová

Tehdá v Yorku

2009-05-14T08:59:00.000-07:00

Jak už jsem bez diakritiky naznačila, o víkendu jsem byla v Yorku. Terryho jsem potkala 7. dubna na šnečím dnu, kdy jsme s Adrianem - místním specialistou celý den sbírali šnečky. Tehdy jsem byla informována o této akci, a Terry se nabídl, že pro mne přijede, a že mne ubytuje. Také se tak stalo. Stříbrné BMW, krásná cesta se spoustou povídání a zajímavostí, výtečná večeře - drahé ryby a jako dezert ovocný salát s drahým ovocem - jahody, líči, mango a další jsem ani nepoznala.. prostě luxus jak se patří. V obrovském domě jsem byla málem ztracena, ale všechno bylo vpohodě. V sobotu jsme s 12 dalšími lidičky objížděli lokality a dělali mapování. Bylo to tzv. kvadrátové mapování - měli jsme za úkol prohledat jeden kvadrát na mapě VB - 1 km2.
Unavení jsme se po náročném dni, kdy jsme našli 46 druhů vrátili zpět. Okamžitě po nastoupení do auta se rozpršelo, takže jsme opět měli štěstí na počasí.
Terry na večeři pozval i další studenty, takže byla opět taková moc pěkná rodinná večeře. A v neděli jsem 1,5 hodinu strávila okukováním Yorku, a pak to stejné okukováním univerzity. Byl to takový krásný kampus, malé městečko, které si žije svým životem spolu s kačenami, husami a dalšími ptáky a živočichy. Nádhera. A to super vybavení na oddělení biologie..paráda.

V neděli okamžitě po svém příjezdu jsem se vrhla na velký úklid, který zahrnoval i umytí oken. Po dvou a půl hodinách jsem byla hotova..ale v pondělí po práci jsem některé věci mohla uklízet znovu, ale mamince, která v pondělí přijela to nevadilo.. zvlášť, když včera (ve středu), nakoukla k našim sousedům do pokoje - Caře a Chrisovi.. nemohla pochopit..jen stála s otevřenou pusou. Prostě, vypadá to tam jako v brlohu bezdomovců, bordel, bordel, hnijící jídlo, stohy talířů, oblečení, odpadky, vše v totálním chaosu, smrad..

Fotky

Svátek maminek

2009-05-10T14:44:00.001-07:00

Ach jo, já zapomněla, že dnes je svátek matek. Asi je už pozdě, ale pro všechny kteří to zapomněli, třeba je ještě zítra šance to napravit zpětně..
A na Novém Zélandě dnes také mají svátek matek. Zkusím ještě zjistit, co tady v této divné zemi zvané Velká Británie atd..

Na sneckach v Yorku

2009-05-09T14:35:00.000-07:00

Pisu z Yorku, z jedne obrovske rodinne vilky, kde jsem hostem Terryho, ucitele genetiky na univerzite v Yorku a Leedsu, momentalne na castecny uvazek, nebot je v duchodu. Cely den jsme s bandou asi 12 lidi jezdili v okoli Bridlingtonu a sbirali sneky. Celkem jsme jich nasli 46. A nasla jsem pro mne nekolik novych druhu, o ktere rozsirim svoji sbirku, ktera uz cita asi 70 druhu.
Zitra mne Terry vezme do centra, podivam se na katedralu a pak na univerzitu do oddeleni biologie. A pak pofrcime Porschem pro dva lidi domu.

Tak různě

2009-05-06T09:31:00.000-07:00

Vertigo genesii
Tak jsem začala dělat pořádnou práci opravdu v oboru. Hned jak jsem přijela ze Skotska, poprosila jsem Iana, a vyrobili jsme spolu pastičky na šneky. (Dřevěné desky 30x12cm).
A jakmile jsem našla majitele luk a zeptala se ho, jestli tam můžu chytat šneky, vyrazila jsem na lokalitu a pastičky položila. A každý týden se tam znovu vydám, a budu se snažit najít šnečka Vertigo genesii.
Už jsem tam byla jednou, ale zatím jsem ho nenašla. Samozřejmě všechny dřevěné desky zanáším do GPS, a pečlivě zaznamenávám všechny druhy, a počet jedinců, které jsem tam zašla. Ale z celkem 24 desek to zatím dělalo jen 12 kusů šnečků.

A co se stalo, někdo se zajímal o to co dělám! Byl to Adrian, viděl u mne mikroskop a to ho zaujalo. Dali jsme se do řeči, vysvětlila jsem mu, co dělám atd., a hned druhý den (dnes), za mnou přišel, a poprosil mne, jestli bych se mu nepodívala na nějaké fosilie a nezjistila, jestli tu ti šnečci ještě jsou. Pět ze šesti se zde stále ještě vyskytovalo, tak jsem pak odpoledne vyrazila na lov. Lovit budu i zítra a pozítří a budu se snažit je najít, aby je pak mohl Adrian použít ve výuce.. Tak to je práce dle mého gusta.

Truhlík
Potom jsem v neděli začala drobnou rebelii. Kolem centra bylo pár zelených dřevěných truhlíků na kytky, které byly ponechané ladem. Začala jsem do nich přesazovat různé místní rostliny z okolí. Jahodníky, kakosty, pryskyřníky, kapradiny.. No, a ejhle, včera to někdo všechno uklidil – vyprázdnil, a ejhle, Kate byla dnes ráno ve městě a koupila rozkvetlé macešky v květináčích!!! A to jsem na středisku ekologické výchovy (anebo co to znamená Bringing Environmental uUnderstanding to All.. když to tu prakticky nikdo neaplikuje, jen o tom káže?)
..achich ach, už se těším domů.

Zelená anebo modrá?
Někteří lidé si zde hlavu umývají jednou, dokonce i dvakrát denně (každý den). Někteří lidé tu pouští topení na maximum a otevírají okno dokořán. Některým lidem se stále musí vysvětlovat, na co je tříděný odpad. Někteří lidé jezdí do práce autem místo toho, aby pět minut šli krásnou lesní cestou.

Ostatní
Na středisko začíná doléhat prasečí chřipka – anebo krizová opatření, budu se muset naučit vařit pro 80 lidí, pro případ, že kuchař a tedy i celá skupina kuchařů touto nemocí onemocní.
Po 2 a půl měsících se konečně sundává lešení z baráku – opravovala se zde střecha.
Na naše centrum přibyla dvě akvárka. Ještě že jsou na nich cedulky. Na jednom je napsáno Crayfish – a někde mezi kameny se skrývá rak. Je vidět, pokud se na něj posvítí baterkou, ale to se nesmí. A ve druhém s nápisem Trout bývalo asi 300 malých pstruhů.. ale ejhle, po měsíci jsou tam už jen tři. Byli to takoví pokusní králíci, někdo zkouší projekt – Pstruh do tříd. Ale asi se o to neumíme starat. Jeden víkend jsem jich pár zachránila, co přestalo fungovat ochlazování. Kdybych v sobotu poslechla Rhyse, který řekl – nech to na pondělí, tak by se asi všichni uvařili.. Ale zavolala jsem autorovi projektu, který je přijel zachránit. Konečně mám argument, až zas někdo řekne. "Rhys said… Rhys said…" Některé ženy si zde asi myslí, že je Rhys svatý, a odmítají brát za svá jednáni odpovědnost. Ale Rhys myslí neuvěřitelně rychle a jedná neuvěřitelně rychle ale někdy naprosto blbě, neefektivně. Ale na otázku - Proč? Často slyším odpověď. "Rhys said"...

Už se fakt těším domů. Ale naštěstí tu mám pořád co dělat, takže to rychle uteče, ani se nenamanu a pak budu litovat, že to bylo tak kratičké.

Teď o víkendu pro mne přijede Terry, a pojedeme na "výlet". Přes hezké scenérie dojedeme k němu domů, a v sobotu se setkáme s ostatními blázny do šnečků a budeme celý den sbírat a sbírat. A v neděli možná bude ten výlet? Nevím, jak to bude, ale je mi to jedno. Potkám studenty šnečkaře, uvidím zase Adriana Norrise a Terryho..a bude to šnečkařská sranda. A kam jedu? Na východní pobřeží blízko k Bridlingtonu.

A v pondělí mi přijíždí maminka, která tu se mnou bude 10 dní.
A pak mám v plánu strávit 2 týdny na dalších střediscích, no a pak přijede sestra s Pepou na konci června a pak už je červenec…

Edinburgh a Beltane

2009-05-04T11:04:00.000-07:00

Neuplynul ani týden, a po výletě ze Skotska jsem zase vyrážela do Skotska. Tentokrát do hlavního města - Edinburgh. Důvodem, proč jsem tam jela byl keltský festival Beltane (Beltain), který se zde koná každoročně v noci z 30. dubna na 1. května. Festival byl úžasný, bylo tam okolo 12 000 lidí, a neuvěřitelnou náhodou se mi podařilo vychytat moc pěkná místa. Spíše to bylo takové divadlo - mělo to děj, a procházelo se určitou trasou se zastaveními. Mezi každými zastaveními následoval úprk a boj o nejlepší místa hned vedle kruhů. Více na Fotogalerii

A po zbytek doby jsem cestovala po Edinburgu - procházela centrum, a díky denní jízdence jezdila městem křížem a krážem, kam mne náhoda zavedla. Fotogalerie
Ale protože jsem si zapomněla nabít baterky do foťáku, moc fotek nemám.. naštěstí, že?

Cyklovýlet po práci

2009-05-02T14:00:00.000-07:00

V neděli po práci (26. dubna) jsem hned, jak jsem přišla domů, vyrazila na cyklovýlet. Cílem bylo římské pole, na kterém nebylo nic vidět, tak jsem si zvolila obhlédnutí jedné rezervace. Ale cesta mne zavedla trochu jinam, částečně ztracena v ráji jehňátek a malých telátek jsem unešene natáčela videa a fotila o 106. Byla to paráda. 2,5 hodinový výlet, který stál opravdu za to. Je hezké, když jsou tu dny dlouhé. Ještě v 9 hodin je zde světlo - už šero, ale stále ještě světlo. /Fotky/

Skotsko - pokračování

2009-04-25T14:13:00.000-07:00

Ve středu až pátek jsem strávila na Hebridech, přesněji ve městečku Stornoway na ostrově Lewis. Protože jsem prahla po nějakých mořských plodech, hledala jsem nějakou restauraci. Ale nikde nic, tak jsem se vydala do India restaurace. Nápad to byl blbý, protože tam bylo děsně draho, a zažila jsem tam neuvěřitelné nedorozumění, protože jsem Indům opravdu nerozuměla.. Značně v podhroušeném stavu díky Cideru - jablečnému jakoby pivu, kterým jsem zapíjela pálivé indické jídlo jsem se vrátila na pokoj.

Čtvrtek - cestování po ostrově
Ráno jsem autobusem vyrazila nejdříve na Stojící kameny, pak na Broch, pak do vesnice Blackhouses, a pak se vydala na několikahodinovou cestu podél pobřeží.. V šest hodin zase na stopu, jsem se dostopovala až na samotný sever ostrova, kde jsem navštívila jeden prastarý kostelík. A pak zpět..ale protože nic zase nejezdilo, zachránil mne autobus.

Pátek - přejezd na Ullapool
V pátek jsem strávila procházením po městě, a několikahodinovou návštěvou místního muzea, které bylo opravdu moc zajímavé. A pak ve dvě hodiny mi jel trajekt, 3,5 hodiny. Cestou jsem marně vyhlížela velryby a delfíny. A dostala se až do Ullapoolu. Odkud jsem se dostopovala až do hor, jihovýchodně od Ullapoolu.
(Fotky z Hebridů)

Sobota - hory
Přespala jsem na břehu krásného jezera, a ráno se vydala na cestu. Bylo překrásně, a vlastně až do pozdního odpoledne jsem nikoho nepotkala. Protože jsem si ale v noci četla knížku o Skotsku, a dočetla se o jedné botanické zahradě, která je nedaleko, rozhodla jsem se neriskovat přechod hor mimo cesty, ale navštívit tuto zahradu. Takže pozdě večer jsem se dostala zpět na hlavní silnici a těžko se dostopovala do vesničky Poolewe, kde jsem zakempila v kempu.

Neděle - 7 mil v horách, návštěvnické středisko, a botanická zahrada
V neděli jsem brzy ráno zašla na hodinku do místní chaloupky pro pozorování všeho živého, tzv. Wildlife hide, a pak vyrazila na výlet. Trasa, kterou jsem zvolila se neukázala být moc atraktivní, ale nakonec byla také zajímavá. Po "úžasných" Viktoriiných vodopádech jsem se dostopovala zase asi 20 mil do jednoho krásného návštěvnického střediska. V pozdní odpoledne jsem se dostala zpět a navštívila botanickou zahradu.
(Fotky z této oblasti)

Východ Skotska s Juliet
A v pondělí jsem v 1 hodinu měla sraz s Juliet v Inverness. Asi největším městě severu Skotska. Navštívily jsme spolu Findhorn komunitu - ekologickou vesnici a duchovní komunitu v jednom, pak přes národní park Cairngorms dojely do Inverurie.
V úterý jsme si vyšláply na místní krásnou horu Bennachie, jely se podívat na Pictisch stones, stojící kameny, a odpoledne navštívily Archeocentrum.
Ve středu mi Juliet domluvila návštěvu místní střední školy - kde jsem byla na dvou hodinách výuky, a mezinárodní školu v Aberdeenu. Všechno to byla opravdu bomba. A večer mi Juliet nachystala Skotský večer..
Ve čtvtek před odjezdem jsme ještě navštívily jedno panství a pak jsem už jela domů. Cesta trvala 6 hodin, a stála 57 liber...ach jo!
(Fotky z výletu s Juliet)

Skotsko 10. - 23. dubna

2009-04-24T14:28:00.000-07:00

Hurá, vypravila jsem se na trošku delší výlet do Skotska.
Pokusím se nepsat romány, ale vystihnout to nejpodstatnější a nejzajímavější.

Pátek až pondělí - ostrov MULL
V pátek mne čekala předrahá cesta do Glasgow, kde jsem přespala v hostýlku - 14 lidiček na pokoji, ale bylo to vpohodě, a hned ráno pokračovala dál na sever až do vesničky Oban, kde jsem se moc dlouho nezdržela a hned vstoupila do ultramoderního terminálu, a koupila si lístek na trajekt. Po 90 minutách jsem stanula na ostrově Mull. Než jsem se rozkoukala, všechny autobusy ujely, a zůstala jsem tam úplně sama, v osadě s pár domky. Dostopovala jsem do kousek za vesnici Salen a vydala se do smrkového lesa, kterým jsem prošla až k jezeru Fris. Tam jsem narazila na Eagle hide, kde se dala do řeči s místními ochranáři. Jeden z nich mi pak nabídl odvoz, spojený s projížďkou po pobřeží. Nabídku jsem přijala, stejně tak i přespání v jeho rodinném domě. Jmenoval se Chris (62), a v neděli mne vzal na projížďku po celém ostrově. Vzali jsme to přes Calgary, zříceninu Tostarie, úžasné pláže, až úplně na jihozápad k ostrovu Iona. Celičký den až do úplné tmy jsme cestovali. V pondělí mne pak vzal do Torbemory na trajekt, kde potkal známou a poprosil ji, jestli by mne nesvezla. Jela na ostrov Skye.
(Fotky z ostrova Mull)

Pondělí až středa - ostrov SKYE
Na Skye jsem dorazila až večer a vydala se mimo cesty do hor. Brodila jsem se vřesem a bahnem a marně hledala místo na přespání. Až betonový kryt na vodu se mi stal útočištěm.
Přečkala jsem první noc a vyrazila do země nikoho. První lidi jsem potkala až po poledni. Jak jsem dorazila na pobřeží, objevila jsem v jedné opuštěné vesnici rozbitý stan, jak kdyby z něj někdo musel rychle utéct. Tak byl zanechán. Velké velrybí obratle pět metrů daleko mi moc kuráže nepřidaly. Signál tam také nebyl, tak jsem začala myslet na nejhorší. Ale byly tam jen ovce..
Ostrov se ukázal být větším, než jsem myslela, a dostat se z jednoho místa na druhé trvalo dlouho. Proto jsem změnila svůj plán, který by mne byl asi nutil zůstat na Skye o den déle, a vyrazila zpět na hlavní silnici, kam jsem se dostala až v 7 večer. Stopem jsem se dostala do hlavního městečka Porteree, kde jsem přespala v kempu.
Ve středu jsem měla v plánu dostat se do Uigu a pak do Stornoway na ostrově Lewis (Hebridy). To se mi také podařilo, ale trvalo to celý den, takže jsem kromě stopování, několikahodinové jízdy trajektem a krátké procházky po městě a vesnicích, kde jsem byla, moc neušla.
(Fotky z ostrova SKYE tady)

Středa až pátek - HEBRIDY - ostrov LEWIS
V hlavním městečku - jediném městě na západních ostrovech, jsem si zabookovala hostel, kde jsem zůstala dvě noci.

Protože ještě nemám zpracované fotky, a jsem zrovna na službě, a musím jít zamčít celý dům (středisko), pokračování příště.

Vychod Skotska s Juliet

2009-04-21T08:24:00.000-07:00

V patek jsem z Hebridu prejela 3.5 hodiny trajektem zpet na hlavni pevninu. Marne jsem vyhlizela delfiny a velryby. V Ullapoolu jsem stopem dorazila nekolik mil do hor, kde jsem prespala u krasneho jezera a pak cely den {sobotu} slapala a slapala po horach. Bohuzel taham milion nepotrebnych blbosti, jako treba Collins Bird guide 800g apod. spoustu map, nabijecek, nefunkcni solarni panel atd.atd. proste hruza.. a protoze nevedou zkrz hory zadne poradne cesty, jen tak akorat pro lidi co si udelaji okruh autem, tak jsem se pozde na vecer dostala zpet na silnici a tezko horko dostopovala do Poolewe do kempu. Tam jsem zustala pres dve noci, a v nedeli krasne na lehko procestovala dalsi cast pevniny, hory, navstevnicke stredisko, prirodni rezervace, bomba botanickou zahradu.
V pondeli jsem prejela do Inverness - brana k Lochnesske prisere, kde jsem teda skoncila v nekterych obchodacich a trochu nakupovala, a poprve navstivila Mark and Spencera. Nechala jsem tam 6 liber - ve snaze koupit levne a pro mne exoticke jidlo. Ale nakonec to nic moc extra nebylo. A v 1 hodinu jsem mela sraz s Juliet, se kterou jsme jely navstivit jednu vesnicku - vlastne ekologickou komunitu citajici nekolik stovek lidi zijicich neuveritelne zelene. /Juliet jsem poprve potkala pred 6 lety, kdy jsme se s Piplou a Tadem starali jeden den o Joeho a podruhe loni na podzim/ A pak jsme pres hory jely k ni domu. Kde mne cekal Joe, Julietin syn a Ewan, jeji manzel s veceri.
V utery jsme si vyslaply na mistni horu - stezky krasne upravene a kameny a piskem vyskladane, a zase jsem navstivila dalsi navstevnicke stredisko, videla Pictisch stones, a dalsi kruh stojicich kamenu. Po obede jsme jeste navstivili jedno hodne dobre archeologicke centrum.
Ted jdu nafotit bohate mestecko, ktere je bohate diky ropnym spolecnostem..tzv. Oil company town.
Vice podrobnosti a fotky az prijedu domu. Coz bude ve ctvrtek.

Skye a Hebridy

2009-04-15T14:21:00.000-07:00

tak jsem 2 noci stravila na ostrove Skye. Jednou nadivoko,podruhe v kampu. Dnes spim v Stornoway na ostrove Lewis (Hebridy),kde budu 2-3 noci. Pocasi skvele,krajina pekna, a jsou tu mega racci.

Mull 2

2009-04-12T14:52:00.000-07:00

Stale na Mullu,procestovan autem skrz na skrz. k.rasne pocasi. krasna krajina

Mull

2009-04-11T15:02:00.000-07:00

Hlasim se kratce z ostrova Mull. Po noci v hostelu v Glasgow a krasne ceste vlakem za 47 liber a jizde trajektem jsem na prekrasnem ostrove. Dnes spim u mistnich. pocasi kupodivu hezkė.

Nezvyklý týden

2009-04-09T14:21:00.000-07:00

Tento týden byl o mnoho pestřejší a zajímavější, co se týče práce.
V úterý jsem měla domluvené setkání s místním specialistou na šneky. A opravdu, dělá tu soustavně průzkum už po desítky let a každý rok objevuje nové a nové druhy. Nemohla bych zde mít k ruce nikoho lepšího. Pomůže mi s letákem pro Robina a zároveň pro něj budu dělat výzkum, hledat vzácného šneka Vertigo geyeri. Přijel také kamarád z Yorku - ještě stále na částečný úvazek učící důchodce - vedoucí katedry biologie - genetik. Ale také milovník šnečků - po asi 50 letech se k nim konečně vrátil - neb je důchodce a má více času. Takže taková pěkná trojka jsme chodili po okolí, a různě objížděli lokality a sbírali šnečky. Bylo to moc hezké a milé. Také jsem pozvaná na další akce, kterých se účastní, takže mám o program opravdu postaráno. (FOTKY)
Ve středu jsme byli někteří na kurzu první pomoci. Bylo to celý den, a myslím, že jsem si docela dobře zafixovala postupy první pomoci a snad trochu nabyla sebevědomí. Bylo to formou neustálého cvičení a zkoušení, různých situací, takže naprosto prima.
Dnes jsem potom konečně dokončila nástěnku o České Republice, jejížto fotku jsem ale ještě nepořídila.
A zítra odjíždím na 13 dní na sever do Skotska. Čeká mne putování, jízda trajektem, spousta větru, asi i deště, krásné západní pobřeží, ostrov Mull, Skye a sever Skotska. Posledních pár dní strávím u Juliet, kteroužto jsem už dvakrát potkala díky Michalovi v ČR, naposledy letos na podzim. A naštívím místní školy.

Takže do 23. dubna budu asi offline. Možná se mi ale někde podaří připojit k internetu, takže něco málo napíšu.
Veselé Velikonoce!

Pořady v televizi

2009-04-06T08:59:00.000-07:00

V našem domečku nemáme vlastně žádný stůl. V kuchyni je jeden, ale je složený, protože je kuchyně stále "in progress".. většina věcí je zde stále v procesu - kuchyně se spravuje od začátku mého pobytu, a na obyvák, který je podle mne velmi ošklivý - pozůstatek z výměny centrálního topení - na ten se ještě ani nesáhlo. Nové skříňky do kuchyně v centru, které tam jsou už 14 dní byly po týdnu natřeny jednou základní barvou, ale stále chybí další nátěry, takže se nemohou používat.. existuje zde řada seznamů věcí, které je potřeba udělat..ale stále ne a ne je udělat.
Ups.. takže k tomu stolu, protože nemáme stůl, jí se u nás v obyváku na gaučích za pár korun (nejlevnější a polorozbité, co byly na trhu) a u toho se dívá na televizi. Takže se občas na něco dívám. Máme zde 5 kanálů, BBC 1-5, a chtěla-li bych Ian má i setobox. Většina pořadů v televizi jsou nějaké dokumentární pořady, zábavní pořady, a zajímavosti o lidech. Například - Výjimeční lidé - pořad o lidech s nějakými nemocmi. Viděla jsem tak příběh o člověku z Indonézie. Říkalo se mu Tree man - a byl to člověk, ze kterého začal růst strom. Nebyl to strom, ale vypadalo to tak. Měl asi 8 kg těžké ruce, ze kterých visely pahýly - jakoby nádory až několik desítek cm dlouhé, nádory - jakoby pupeny stromů měl v obličeji, všude. Pak třeba o siamských dvojčatech apod. No, tak vidím, že je zbytečné to popisovat, obrázek je hned na googlu. Jakpak by ne, však kolem něj byla spousta novinářů - když ho hospitalizovali.
Pak další seriály jsou o tom, jak si lidé vybírají nový dům, buď v Anglii, krásný na venkově, anebo někde v zámoří, kde je hezké počasí. Počasí je asi největší metla Anglie.
Pak nejrůznější diskusní pořady, nebo bizardní soutěže - skládání aut ze šrotišť, anebo Hitech stezka, kterou musí absolvovat, přes mega balóny, bahno, otáčející se desky...asi to nejde popsat.
Pak Animal Rescue - lidé, kteří se věnují zachraňování zvířat.
Pak pořad o krajině Anglie - holka, která chodí po zajímavých místech a přibližuje je lidem - docela dost zajímavé.
Pořad o lidech, kteří se snaží žít přesně tak jako před 100 lety (přibližně).
A pak, co jsem se náhodou dívala včera kolem půlnoci byl pořad o postižených lidech, kterak absolvovali 3 týdny v Africe. Lidé bez nohou, rukou, hluší, dispraktici, s obrnou - neuvěřitelné příběhy lidí při cestě a po tom, co se vrátili. Vidět vozík, který tahá neslyšící a bezruký - na nevyhaslou sopku.. pády do bahna.. neuvěřitelné, ale pro postižené lidi nesmírně významné.
Tož tak.. zatím

Plavba po jezeře

2009-04-03T04:08:00.001-07:00

Včera večer jsme si půjčili lodičku a chvilku prozkoumávali jezero a jeho okolí. Více je na Picase.

Filmové večery

2009-04-02T06:24:00.000-07:00

Občas se zde koukáme s Ianem na filmy. Včera jsem však pozvala Jolie, Bena, Rachel, Caru a Chrise, že se budeme dívat spolu. Ian bohužel nakonec nemohl, tak to byl takový Movie evening nás mladých. (Ianovi je už 44, a tak jej považuji za starého ;-)
A kdo je to Jolie? Jolie je nová holka, je jí 18 let, právě po střední škole. Pochází z Nového Zélandu a je tu jako dobrovolnice stejně jako já. Jen s tím rozdílem, že neplatí ubytování a jídlo a dostává kapesné 15 liber týdně. Já platím 45 liber týdně..Ale pravda, jsem tu v trošičku (nepatrně) jiné pozici. Aspoň si tak mohu víc vymýšlet co chci a nechci dělat. Už jsem odmítla umývání minibusů a umývání recyklačního městečka. Včera jsem ale pomohla s naložením recyklátů do dodávky.
K těm filmům.
Zatím jsem zde viděla:
Ironman - hrůůůůza, nedoporučuji, takovou blbost jsem už dlouho neviděla:)
Harsh Times Aneb Drsné časy - dalo se to, ale když to tak vezmu, tak to ve mne moc nezanechalo. Takže spíše nedoporučuju.
Hledání Země Nezemě - to bylo moc hezké. Takový romantický film. Ale hezký.
Pak také pěkný film od bratří Coenů: No Country for Old Man - hodně dobrý nečekaný neobvyklý a jedinečný film.
A teď dva naprosto nádherné a skvělé filmy, které mne opravdu oslovily. Ten první byl Into the Wild - dlouhý a jedinečný film s pro mne nečekaným závěrem do poslední minuty. Bohužel CSFD nějak pořád padá, tak už nepřidávám odkazy na povídání o těchto filmech.
A poslední žhavý film ze včerejška, na který jsem pozvala více lidiček - nás mladé a hezké - byl Slumdog Milionare - Milionář z chatrče (nemožný český název).
Film od autora, který natočil Trainspoting - už strašně moc starý film z roku 1994! Slumdog byl překrásný hudbou protkaný film. Okamžitě jsem si dnes také koupila soundtrack.
Tož tak, poslední dva filmy všem vřele doporučuju.

První dovolená

2009-03-27T13:58:00.001-07:00

Svoji první dovolenou jsem spojila s Michalovou návštěvou místních středisek. Pronajali jsme si auto, takže doprava po UK byla jednodušší. O řízení nalevo by mohl vyjít samostatný článek. Ve zkratce - bylo to dobrodružné, místy adrenalínové a takové nepřirozené až do konce. Někde jsem řídila i já, ale obecně jsem byla moc ráda, že řídil Michal. Asi bych to nezvládla tak dobře, jako on.
V pátek ráno jsme měli naplánované setkání s Adrianem. Domluvili jsme s ním spolupráci do budoucna - což se mu líbilo a rychle upalovali za Davidem Taylerem.
Pozval nás na akci,kterou organizoval - Tree planting. Takže jsme si zasázeli pár jasanů, cesmín, vrb a dalších dřevin. Jasanům jsem se ale vyhýbala a radši sázela jiné druhy :). Po obědě s Davidem jsme společně vyráželi do Lake District. Tam jsme strávili celkem 2 dny. Více na fotkách.
V pondělí jsme stávali brzy ráno a vyráželi na objížďku středisek. Blencathra, Brockhole a Castle Head. Myslím, že je zbytečné cokoli psát, více informací je na fotkách.
V sekci pro kluky jsou pak fotky zvířátek, která jsme po cestě potakli. Je tam i galerie spousty kachen a kachniček. Zvířátka (Odkaz začíná první fotkou nových zvířátek).
Úterý jsme pak strávili na jednom kurzu - opět - odchyt bezobratlých. Ale zpáteční cestu jsme si trošku zpestřili výletem přes Gordale Beck a přes Janets Foss.
A ve středu jsem Michalovi ukázala některé místní zajímavosti - Malham Cove a pak jsme zajeli do Arncliffu na jehňátka - to místo, které jsem popisovala, jak jsme byli běhat. Jehňátka tam stále byla a tak jsme fotili a fotili. Teda Michal. Speciální galerie jehňátek je zde.
Galerie z úterý a středy je zde.
Ve středu večer jsme pak přejeli do Peak District - oblasti blízko Sheffieldu, kde máme přátele z univerzity, kteří každý rok jezdí se svými studenty na Rychtu. Dostali jsme krásné pohoštění a ubytování.
Poslední den jsme navštívili místní jeskyni, zámek - patřící nejbohatším lidem v UK, a pak už jeli domů. Fotky zde.

Jak jsme si odběhli do safari

2009-03-19T00:47:00.000-07:00

Posledních několik dní, je zde parádní počasí. Modrá obloha, sluníčko, teplo, jaro je konečně tady. Včera jsme s Ianem skončili v práci o trochu dřív, a hned využili tohoto krásného počasí a jeli běhat. Autem jsme dojeli do vesničky Arncliff. A protože běhání je naprosto na lehko, bez foťáku, pokusím se stručně popsat vše, co jsem nemohla vyfotit.
Proběhli jsme kamennou historickou vesničkou podél kostela k řece. Čekala nás jedna kamenná zeď, za kterou se rozprostíralo několik krásně zelených luk, oddělených postupně zídkami. Naše cesta vedla podél řeky skrz tyto louky. Zelenou krásu však narušovaly stovky, možná tisícovka bílých oveček - počmáraných sprejem, a kolem pobíhající jehňátka. Jehňátek tam bylo tolik, že jsem se úplně rozplývala nad každým z nich. Většinou se nás ani nebáli, takže nebyl problém běžet 2 metry od ovečky, u jejíchž cecíků klečela dvě malá jehňátka a zuřivě pila a pila. Proběhli jsme jednu, druhou zídku, třetí, všude ovečky a jehňátka. Když jsme doběhli k místu, kde se řeka pořádně zakousla do louky a vytvořila tam obrovský zářez, už to nebyly louky jenom s ovečkami, už se mezi nimi objevili úplně parádní ptáci – zvaní Oystercatcher – Haematopus ostralegus – černobílý pták s mohutným červeným zobákem a růžovýma nohama. Byly jich tam také desítky, pěkně pořvávali, a všude kolem běhali.
Loukama plných oveček, jehňátek a ojstrkečrů jsme doběhli k lávce přes řeku. Tady jsme se zastavili a Ian ukazoval kamsi do kopců, že až budeme dostatečně silní, že tam můžeme běžet. Ale že je to docela daleko.
Rozhodli jsme se, že to nebudeme odkládat a běželi jsme už teď. Vběhli jsme do malé osady, která už vypadala naprosto jarně. Narcisy, krokusy, petrklíče a spousta dalších jarních kytek.
Naše cesta však vedla skrz osadu nahoru do kopce. Do prudkého kopce jsme však neběželi, jen šli. Cestou jsme míjeli všudypřítomné mrtvolky králíků, ptáků a myší – je jich tu všude požehnaně. A samozřejmě živé hopkající králíky pelášící před námi do prudkého kopce. Občas zahalekali tetřívci. Postupně jsme se blížili k vrcholu. Tam na nás pohlíželo asi 8 černobíle pruhovaných krav. Slunce bylo právě těsně nad kopci – krásně červené, jemně obalené v oparu. Přehoupli jsme se přes vrchol a sbíhali dolů do druhého údolí. Bylo to krásné, malebné, měkká tráva pod nohama. Pak jsme se opět museli dostat nahoru přes kopec, cestou jsme ještě zkoušeli vyplašit nějaké tetřívky, kteří na nás pořád pokřikovali, ale byli hodně trpěliví, takže se nenechali vylákat. Ještě jsme nahoře viděli nějaké podviné ptáky, o kterých jsem vůbec neměla tucha, co jsou zač. Ještě podruhé, když jsme se vraceli do prvního údolí, kde na nás čekalo auto (snad, Ian schoval klíče kousíček od auta do zídky), tak jsem stála na předělující zdi – táhnoucí se po hřebenu a poslouchala. Neslyšela jsem nic, jen naprosté ticho, a občas nějaké ptactvo. A nad hlavou letící letadlo.
Sluníčko bylo už skoro dávno zapadlé a my sbíhali dolů podmáčenými mechovými koberci skrz vřesoviště. Bylo to krásné. Úplný závěr vedl skrz pěkný les, kde jsme zase chvilku pozorovali poletující malé netopýry. Skoro za tmy jsme doběhli k autu, které tam stále ještě bylo. Přesně dvě hodiny, skoro 12 kilometrů. Paráda.

Yorkshire Dales

2009-03-15T12:41:00.000-07:00

Nejsem v Anglii. Jsem v Yorkshire Dales

Je to krajina králíků
Je to krajina ovcí
Je to krajina nekonečného trávníku
krajina plná emocí

Jezero
Na jezeře spousta velkých poláků
Na jezeře desítky lysek
Na jezeře stovky racků
a poláků chocholaček

Vítr si pohrává s vlnami
Vlny si pohrávají s kachnami
Kachny si pohrávají s kachnami
Už aby tu byly mladý

Les
Prastarý a vrásčitý les
Mechová kůže a lišejník místo vlasů
Místo jako za dávných časů
Ráj hmyzu zde bude dnes

Pastviny
Carex zde vládne nadmíru
Ovce a krávy, králíci
Cítit vítr na líci
Půl rok zde je pod míru!

Zajímavosti 7

2009-03-14T14:16:00.000-07:00

V restauracích se zde nesmí kouřit - v žádných :)
Na večeři bez kouře, žádné nasmrádlé šaty. Pohoda.

Kyselá jídla - děsně moc se tu jí strašně kyselá a pálivá jídla. Nemluvě o čipsech v octu. Ble

V úterý jsem si poprvé zařídila - sice jen chvilku, ale trochu jo, a příští úterý snad odřídím celou cestu na ping-pong!

Swaledale (Camping & trip)

2009-03-10T12:01:00.000-07:00

V sobotu jsem byla v práci, a neděli a pondělí měla volno. Ian měl volno pondělí a úterý. Takže jsme to skloubili a vyrazili v neděli večer na výlet. V plánu jsme měli jedno údolíčko Swaledale a tzv. "Carcamping", a večeři v nějaké hospodě. Vlezli jsme do první restaurace, která se v jedné maličké vesničce nacházela a objednali si. Já lososa, a Ian nějaké maso, které ve výsledku vypadalo jako hovězí guláš. Nebudu to natahovat, ale asi jsem v životě v tak krásné a luxusní restauraci nebyla. Byl to eror - nikdo z nás netušil, že to bude takový luxus, když jsme tam vešli, tak to nebylo poznat, ale až nás zavedli, po té, co jsme seděli v salónku, do restaurace, tak nám došlo, že jsme asi špatně. Oblečením jsme se tam moc nehodili. Ale moc dobře jsme si popovídali s ostatními lidmi - důchodci u ostatních stolů. Když padla řeč na cestování, tak zkusím jen namátkou vybrat země, ve kterých byl jeden pár: celá Evropa, Peru, Etiopie, Ghana, Thajsko, NZ, Austrálie, Indie, Laponsko, Kanada, Mexiko atd... vyjmenovala asi 25 zemí. Všichni byli paf z toho, že jdeme tábořit. Venku chumelilo a byla hrozná zima, ale my jsme šli tábořit. Nebylo se však čeho obávat. Ian nabalil peřiny, polštáře, deky.. měla jsem se opravdu jako princezna na hrášku, ve svém superteplém spacáku. Celou noc foukal děsný vítr a pršelo. Stejně tak jako ráno, ale to svítilo slunce a do toho pršelo. A celý výlet byl ve znamení Aprílového počasí - Slunce, déšť, kroupy, slunce, kroupy... ale bylo krásně. Více z výletu na fotkách. Které budu muset ještě vybrat. Celkem je jich 306. Ale teď jdu na ping-pong!
FOTKY (84 fotek)

Znáte tři RE?

2009-03-07T12:39:00.000-08:00

Každý z čtenářů tohoto blogu by měl znát tři Re. Reduce, Reuse, Recycle. Poučky, kterými by se měl řídit. Nejlépe nekupovat věci a neprodukovat odpady, potom je dyžtak, když už je koupíme, znovu použít, a nakonec recyklovat. Žádné - do popelnice - tam však není.
Ale dnes jsem objevila jednu knihu:
REthink
REfuse
REpair
REduce
REuse
REcycle....

Znovu promysli
Odmítni
Oprav
a pak staré známe 3xRE.

Kniha vyšla v edici FSC a najdete ji zde

Zajímavosti 6

2009-03-07T12:16:00.000-08:00

Anglie je opravdu v mnoha věcech nekompatabilní.
Na co dále jsem přišla, tak to jsou žárovky, neboli - jejich přichycení ke spotřebičům/lampám.
Celá šťastná jsem si z akce na úspory energií odnesla 4 Philips zářivky, a ejhle, po nějaké době zjistím, že jsou doma nepoužitelné. Více obrázek.

První březnový týden

2009-03-06T11:36:00.000-08:00

Týden uběhl jako voda.
V úterý jsem kromě tradičního počasí uklidila Pen-Y-Ghent, a pomohla Averil zprovoznit starou tiskárnu. Takže ty krásné nové knihy, které byly koupeny do knihovny dostaly konečně svá čísla. Protože byly konečně koupeny i speciální samolepky na knížky. Pak jsem se rozhodla, že vyperuv většinu totálně zaprasených kalhot, které se děckám za dvě libry půjčují...teda dostat takové hnusné kalhoty a zaplatit dvě libry..bych se asi dost cukala. Tak jsem je nechala na speciální program vyprat. A večer byl opět ping-pong! ("Ping-pong evening")
Ve středu jsem navíc uklízela kancelář, protože měla ve čtrtek přijít inspekce. Večer jsme si pak s Ianem naplánovali "Cinema evening"...ale dvě hodiny jsem rozjížděla počítač..zničeho nic tam nebyla grafická karta, takže jsem nemohla rozjet dataprojektor. Naštěstí s pomocí mých přátel se mi to pak podařilo. Tak jsme se podívali na super film - Telefonní budka.
Ve čtvrtek jsem se zúčastnila části kurzu netopýrářů. Bylo to moc zajímavé, dozvěděla jsem se, jak poznat, jestli tam netopýři jsou, nebo nejsou..takže mám tipy na to, kde je najít. (Na budovách).
A dneska jsem zprovoznila jednu učebnu, která se doposud nepoužívala (ne sama, ale hlavní část jsem udělala já). Pak uklidila jednu učebnu, zašila další rozbitou záclonu a pár kalhot, věnovala se nástěnce a vybalila 20 nových baterek, které sem došly. Jsou to baterky na ruční páku - takže se musí točit, aby to svítilo, a když točíte dostatečně, tak to vydrží hodně dlouho svítit bez točení. Prý za 4 libry.

Pár dalších fotek je zde: FOTKY

Víkend únor/březen

2009-03-02T12:08:00.000-08:00

O víkendu jsem měla v plánu se zúčastnit geografického kurzu. V sobotu bylo téma zalednění - jelo se minibusy na místa, kde jsou geomorfologické pozůstatky a důkazy zalednění. Podrobněji ve fotogalerii.
V neděli mělo být téma - vápencové jevy - procházka po okolí, to jsem se ale rozhodla, že zůstanu doma. Celé dopoledne jsem prakticky dělala angličtinu a odpoledne se nechala svézt s Ianem do Settlu. (Fotogalerie). On jel pouštět letadýlka a vrtulníky, a já si koupit něco jako Z-kartu. Za 24 Eur na rok, sleva 1/3 na všechny jízdenky. Původně jsem chtěla propašovat sestřinu pasovou fotku, ale kvalita tisku byla mizerná, neměla jsem to čas pořádně vytisknout, tak jsem si musela udělat nové pasové foto. A něco málo jsem nakoupila. A večer udělala šopský salát s pravým řeckým sýrem. Ian ale sýry nejí, tak to nebyl takový hit, a asi dostal porci zeleniny na celý týden.
Dnes v práci? Začala jsem jej půjčením oblečení a holínek dětem, pak meteostanicí, pak mne Rhys zaučil jak a co dělat s pastí na můry (mega lampa, která je přesně načasovaná na období kdy má svítit, a každý den se musí vyměnit lapací nádoba, chudáky hmyzáky strčit do malé krabičky, a až je krabička s krabičkami naplněná - musí se odeslat na jednu adresu, kde si to vezmou a pošlou prázdné zpět. Všechno nafotím a podrobněji zdokumentuju).
Pak jsem uklízela dvě učebny, a pak si opět pracovala až do pozdních večerních hodin na tvorbě nástěnky.. za chvilku by to už mohlo být hotové.

Fotogalerie školy

2009-02-27T11:57:00.000-08:00

Zde je fotogalerie z pondělí navštívené školy - na akci k úsporám energií.
ZDE

Zajímavosti 5

2009-02-27T11:48:00.000-08:00

Kulaté kliky - většina místností má místo kliku kouli. Podle mne docela nepraktické, protože většinou, když máte plné ruce, jste schopni otevřít dveře s klikou, ale s koulí je to bez šance.
Vypínače na provázek - v mnoha místnostech visí ze stropu provázek - což je ve skutečnosti vypínač. Už se mi podařilo jeden utrhnout. Nevím, jestli je to tipické pro Anglii, ale mám to doma a je to i na centru.
Jízda vlevo - pro ty, co to netuší, tak v Anglii se jezdí vlevo! Ale auto je úplně stejné, jediné, co se liší, tak je řadící páka. Ta je na levé straně, ale jinak je všechno všecičko stejné. Už se těším, až mne Ian nechá řídit.
Transport rota - spousta energie a pracovní síly se spotřebuje pro tzv. transport rotu. Všechny geografické kurzy potřebují minibusy - většinou dva - na program, takže to máte dva zabité lidi, kteří vám ten minibus musí řídit. Z geografů má týden hotový kurz Sarah, ostatní učitelé geografie řídit minibusy nemohou. Takže někteří lidé stráví celý den řízením minibusu a několikahodinovým čekáním v minibusech. Toto mi přijde jako slabá stránka minibusů. Ale zase je to vhodné pro více kurzů - mít více minibusů, než jeden normální autobus.

Úspory energie a Kniha ptáků

2009-02-25T13:41:00.000-08:00

Úspory energie: V pondělí jsem ještě večer jela na akci, která se konala ve škole nejbližší vesnice Malham. Šlo o představení možností energetických úspor. Byly tam tedy stánky se solárními panely, zářivkami, zateplením, kotly, peletkami atd. A v jedné třídě se konala přednáška na téma - možnosti úspor v této oblasti. Bohužel fotky uvízly na mé kartě, která se pokazila. Takže je nemohu publikovat. Ale škola to byla opravdu nádherná.
Kniha ptáků: Když jsem dnes věšela záclony, tedy vyskytovala se nahoře v kanceláři, ne dole v bunkru (ve sklepě) v kanceláři učitelů, vidím za oknem Briana Shorrocka. Ráda, že ho opět vidím (již po čtvrté) jsem všeho nechala a vyšla mu naproti. A ejhle! V ruce nesl knihu A Field Guide to the Birds of Britain and Europe. Pro mne. Dal mi ji, a odešel. Kniha je sice z roku 1974, ale úplně nová. Udělalo mi to obrovskou radost.
(S Brianem jsem byla tehdy na ornitologické exkurzi, a pak dvakrát se s ním setkala tady, když šel na obhlídku. Samozřejmě jsem se k němu připojila. Jednou bez bundy, protože mi Ian řekl: "Brian je tady, šel k jezeru". Tak jsem vystřelila a utíkala za ním, a pak podruhé jsme se potkali právě, když jsem šla od meteostanice. A to měl v ruce stativ a pořádný dalekohled :)

Dny volna a Grassington

2009-02-24T09:24:00.000-08:00

Protože jsem byla o víkendu v práci, mám v pondělí a úterý volno.
Původně jsem chtěla být doma a něco vyrábět na počítači, ale selhal mi software, takže jsem "měla volno". To jsem samozřejmě využila ranním běháním, učením se angličtiny. Už jsem měla v ruce spoustu učebnic angličtiny, ale jedna mi přijde nejlepší. Jmenuje se English Grammar in Use - od Cambridge, a je to opravdu jedna z nejlepších cest, jak si opakovat a ucelovat angličtinu. A pak odpoledne, protože měl Ian půl dne taky Off - díky práci o víkendu na stolech, přišel, a že jestli nepůjdem běhat. Tak jsme šli. Teda jeli - autem asi 15 minut k hoře Pen-Y-Ghent - podle které se jmenuje jedna z učeben. Byl to nádherný výlet, ovšem bez foťáku. I když byla hora ponořená v mraku, bylo krásně, naprostý klid, nikde nikdo, jen králíci, kavky a tetřevi.
Večer jsem pak Iana namasírovala. Zasloužil si to, za to všechno, co pro mne dělá. A byl z toho trochu paf, protože v životě ještě masáž neměl. Utvrdila jsem se v tom, že udělat si ten kurz byla výborná volba. Ale, kdo namasíruje mne?
Dnes jsem totiž v 11:30 vyrazila na "krátký výlet". Výlet je na fotkách. Po první hodině jsem byla mrtvá a odvařená. Horské kolo mi nějak nikdy nesedne a terén byl také hodně náročný. Výlet byl celkem asi 50 km, a venku jsem byla přes 5 hodin. Poslední část jsem ale skoro celou šla pěšky, protože vůbec necítím svůj zadek. Ale na něčem sedím, tak ho asi ještě pořád mám.
Za 30 minut jdu na večeři a v 8 večer nám začíná ping-pong!

Informace o pracovních stážích

2009-02-23T09:51:00.000-08:00

Do Anglie jsem vycestovala v rámci programu Erasmus (LLP). LLP znamená - program celoživotního učení.
Erasmus umožňuje následující dvě aktivity. Buď studijní pobyty na zahraničních univerzitách zapojených do tohoto programu, anebo pracovní stáže.
Termín pro podání žádosti je vždy na konci února, výjimečně i v září - ale to jen na příští pololetí.
Povinnostmi studenta bylo pouze vyplnění přihlášky, mít potvrzení o dojednání stáže, nebo nějaký dopis od organizace, kam chci jet pracovat. Mít potvrzený Plán stáže - jak od organizace kam jedu, tak od mé školy, tak od zahraničního oddělení, mít motivační dopis a potvrzení o jazykové vybavenosti - stačilo buď doklad o zkoušce na MU, nebo individuální posouzení. Dále mít referenci od někoho na mé škole, kdo se za mne zaručuje - tzv. garant praxe a nakonec výpis studijních výsledků.
Pracovní stáže se může zúčastnit kdokoli, kdo je studentem Bc., Mgr., nebo PhD. studia, nebo kdo je občanem státu zapojeného do LLP. (což nevím, co to přesně znamená).
Podmínky mé stáže jsou takové, že musím zůstat i nadále studentem - stáž mi musí být uznána a musím za ni získat nějaké kredity, dále se musí uskutečnit v nějakém podniku a musím tam pracovat na plný pracovní úvazek.

Pokud to všechno splním, obdržím stipendium. Jedná se o paušální částku rozdílnou podle zemí. Částka je stejná pro všechny studenty v ČR. Minimální délka stáže je 3 měsíce, maximální 12.

Přidělení finanční podpory
na pracovní stáže Erasmus
v akademickém roce 2008/2009
částka v EUR *
Belgie BE 570
Bulharsko BG 323
Dánsko DK 775
Estonsko EE 458
Finsko FI 671
Francie FR 678
Irsko IE 698
Island IS 794
Itálie IT 638
Kypr CY 524
Lichtenštejnsko 713
Litva LT 440
Lotyšsko LV 434
Lucembursko LU 570
Maďarsko HU 513
Malta MT 511
Německo DE 571
Nizozemí NL 625
Norsko NO 800
Polsko PL 464
Portugalsko PT 522
Rakousko AT 611
Rumunsko RO 363
Řecko GR 530
Slovensko SK 530
Slovinsko SI 473
Španělsko ES 577
Švédsko SE 641
Turecko TR 476
Velká Británie 819

* Paušální částka stipendia na 1 měsíc pobytu v zahraničí

Zaheslovaná alba na mé galerii

2009-02-21T09:07:00.000-08:00

Z bezpečnostních důvodů jsem zaheslovala některá alba na Picase. Jsou však dostupná pod těmito odkazy:
Zaheslované fotky:
Fotky prvního kurzu, na kterém jsem byla - dívky a Eco Challenge Course.
Skládačky na prodej
Publikace na prodej
Učebny
Kancelář učitelů
Interiér

Týden pohybu a smradu

2009-02-21T08:42:00.000-08:00

Děkuji čtenářkám za povzbudivé články, asi máte pravdu :)
Stručně a jasně, co se dělo tento týden.
Tento týden jsou v Anglii pololetní týdenní prázdniny, takže zde nepřijel žádný kurz. To ale neznamenalo, že si dáme nohy na stůl. Naopak. Využilo se situace a vrhlo se na spešl věci. Jednou z věcí byla kancelář, kterou jsme v úterý vymalovali, a v pátek se pak do ní pokládal krásný červený koberec a všechno jsme pak museli nastěhovat zpátky.
Mezitím také přijely nové krásné masivní stoly. Jsou z nádherného dřeva, z jasanu. Je to opravdu krásný kus nábytku, který tu snad vydrží po dalších 100 let.
Středa - jsem umývala dva minibusy. Práce hnusná, ale někdy je to opravdu potřeba. Děcka jsou všude stejný, ničeho si neváží, spousta věcí jim upadne od ruky a zůstává po nich hrozný nepořádek. Odpoledne jsem pak vytáhla Iana ven, a šli jsme běhat. Před 20 lety běhával závodně. A slíbili jsme si, že budeme chodit 3x týdně běhat. Jemu to určitě udělá taky dobře :)
Čtvrtek - jsem umývala minibusy z venku - takovou tou stříkací spešl pistolí. Docela sranda. Večer jsem vymyslela, že bychom si mohli udělat z knihovny kino - je tam dataprojektor, já mám noťas a nějaké filmy. Ian měl ale lepší nápad. Na půdě střediska jsou přece staré dataprojektory. Tak jsme si donesli daťák domů a udělali si kino doma. 1 metr vysoké reproduktory..paráda. Bohužel nám nešly spustit titulky u Pan´s Labyrinth, tak jsme se dívali na Ironmana.. Film přesně na míru pro Iana.
Pátek - Ráno jsem na úplně novém šicím stroji zkracovala naše záclony z obýváku, pak pomáhala stěhovat kancelář a odpoledne začala s natíráním těch krásných stolů. Natírali jsme je až do pozdního večera. Teda, skoro všechno to natírám sama, Ian mi, když má čas, pomáhá.
Večer jsem pak požádala Robynne, (bydlí s námi), aby mi zahrála něco na akordeon. Tak jsme si udělali minikoncertík. Bylo to moc pěkné.
Sobota - dnes jsem celý den prakticky natírala nové stoly - první nátěr (v pátek byla základní barva). Večer po večeři jdu na druhý nátěr - alespoň desek, nožky nechám na neděli. A v neděli třetí nátěr.

Fotky stolů a kanceláře.
Udělala jsem pro vás speciální galerii s okomentovanými fotkami mých spolupracovníků a lidí, se kterými se zde stýkám. Omluvte trochu infantilní komentáře ;)
Fotky Kdo je kdo?

Tak jde čas

2009-02-20T14:38:00.000-08:00

Ups, už je pátek, poslední záznam v úterý.
Má vůbec smysl ten blog vůbec psát? Začala jsem o tom dost pochybovat. Pochybovat o tom, jestli je dobré prozrazovat co tu vlastně dělám, že jsem začala běhat, co mám za trapnou práci, kde bydlím, co jsem dělala.. Má smysl tím vůbec někoho obtěžovat?
Já nevím.

Den pohybu

2009-02-17T15:26:00.000-08:00

Dneska byl super den!
Začala jsem jej v 6:45 budíčkem. Ale ani jsem nemohla dospat, protože jsem si na ráno slíbila první jarní běhání. A tak jsem si dala tak jako každý den ledovou sprchu, rozvičila se a utíkala na 30 minut ven. Bylo nádherně. Východ Slunce, červánky, ptáci křičeli, vlny šplouchaly - dnes poprvé je jezero konečně rozmrzlé. Sněženky začínají vytvářet koberce a vane krásný svěží vítr.

Kromě běžných činností v práci - meteostanice, uklízení atd. jsem dnes pomáhala malovat kancelář. Práce to byla naprosto omamující - díky barvám, ale pěkná a smysluplná. Mezitím mi volá Ian ze supermarketu, jaký mám ráda sýr a ptá se, jestli jím rybí koláč. Jak jsem o půl paté přišla domů, Ian vařil večeři - rybu s mlíkem, bramborovou kaši, vajíčka, to zapečené se sýrem v troubě a vařenou zeleninu.. Ian mi pak "dal dárek", který pro mne koupil - pravý chleba a sýr. Já ale mezitím vyběhla ven - opět běhat. Po cestě jsem ale narazila na právě sraženého králíka. Tak jsem jej donesla domů - jakoby můj úlovek.. Snědli jsme večeři, i se zákuskem, a pak jeli na Ping-pong! Dvě hodiny jsem hrála s důchodci ping-pong. Bylo nás tam asi 10, ale bylo to parádní. Byla jsem z ženských nejlepší, ale z chlapů nejhorší, ale i tak to bylo super! No, a to už bylo 10 hodin, a to jsem se naprosto mrtvá vracela domů - půl hodiny autem. A úplně na závěr dne jsme si dali horkou FairTrade čokoládu..
Dobrou.
Fotky

Víkend na kurzu

2009-02-15T11:00:00.001-08:00

Celý víkend jsem strávaila na kurzu biologie a geografie pro VŠ studenty učitelství přírodních věd.
Na kurzu se měli studenti seznámit s metodami terénní výuky v praxi. Na ukázku tedy viděli hydrobiologický odchyt, kvadrátové metody sběru dat a měření abiotických faktorů - rychlost větru, teplota, světelnost atd. To bylo asi z praxe vše. Pak ještě jen ukázku statistických metod - ale to bylo v učebně. (Co se dělo u geografů nevím). Dozvěděli se však spoustu teorie o zásadách bezpečnosti a teorii o globálním oteplování. Ale moc jsem nepochopila jak to používají při výuce se studenty (glob.oteplování) a proč Robin vybral zrovna toto téma. Potom ještě dal studentům na ukázku další pracovní listy z různých biologických cvičení, ale k těm jsme se nedostali.
Studenti si pak ve zpětných vazbách stěžovali na málo praxe a spoustu mluvení. Taky mi to tak přišlo. Ale tento kurz se konal poprvé - v takové koncepci - to budiž polehčující okolnost.
Jinak studenti byli prý hrozní, takže se Adrianovi a Robinovi blbě učilo. A protože měli večer otevřený bar, tak podle toho taky vypadali. (Jenom trochu, nechci to moc dramatizovat).
Tento týden žádný kurz nepřijede, jsou prý prázdniny. Takže se opravuje kancelář - nová elektřina, maluje se, nový koberec. O víkendu pak přijedou další univerzitní studenti.

Co se děje

2009-02-13T08:28:00.000-08:00

Jen krátce. Je to tu jak na běžícím páse, jeden kurz odjíždí, další dva přijíždí. Nedivím se, že zde mají tolik zaměstnanců, protože stíhat v raketové rychlosti měnit 80 postelí.. většinou tak 40 zaráz mezi kurzy, které se vymění během jednoho dne, stíhat vařit pro tolik lidí, uklízet všechny učebny je opravdu fuška. Já jsem se sama pasovala Classroom rotou - tedy mám nastarosti učebny, nebo spíš Kate to na mne nechala, takže to už dělám sama. Ale vůbec mi to nevadí, lepší mít nějakou smysluplnou práci, než nedělat nic, anebo něco méně důležitého. Uklizená učebna v tomto kolosu je docela důležitá věc. Dále jsem se pasovala "Knihovnicí" - takže ve volném čase spravuji knížky. Je to moje oblíbená práce, protože knihy opravdu miluju. A zvláště, když jsou některé přes 100 let staré! Dělám to speciálními drahými samolepkami a už jsem se poměrně vypracovala, že to spravuji rychle a hezky.
O víkendu mám v plánu se zúčastnit Biologického a Geografického kurzu pro univerzitu. Budou je učit Robin Sutton a Adrian Pickles - největší kapacity tady, tak se těším. Opět je na programu hydrobiologie, takže si zase zalovíme v potoce.

Když si sundám růžové brýle...

2009-02-11T10:37:00.000-08:00

Už to bude skoro měsíc, co zde jsem. Za tu dobu už jsem trochu pookřála a slavnostně odhazuji růžové brýle. Stručně a jasně, středisko není dokonalé. Ostatně, tak jako nic na světě není dokonalé.
Z věcí, které bych vytkla:
Je tu hrozně moc jídla, až se vrátím tak budu špekatá a tlustá k nepoznání. S tím souvisí i to, že jsem zde jedna z nejštíhlejších osůbek. Ale to nepovažuji za nic pořádně negativního.
Ve všem je naprostý systém. Existence tohoto systému s sebou nese ale obrovské množství času stráveného tvorbou tohoto systému. Na jedné straně to ušetří práci, ale na druhé straně by se dalo obejít i bez toho. Narážím momentálně na evidenci asi 50 lékárniček, které tu jsou, a které by měly být podle tohoto systému každý měsíc kontrolované. Přesně seznam co, se v které nachází, kdy to expiruje a kolik je tam kusů. Ještě mne čeká spočítat počet náplastí ve skříni, kde se nachází zásoba vybavení do lékárniček. Někdo předemnou spočítal, že je tam 156 náplastí. Ach jo. Ale zase mají dobré, že některé z lékárniček jsou zapečetěné, takže pokud to nikdo neotevřel, tak se to jen odškrtne, že se to zkontrolovalo, a je to za 10 sec hotové. Do jedné jsem se ale dobývala a musela jsem použít nůžky. Nechtěla bych zažít krizovou situaci a dobývat se do lékárničky. I když někdo stejnou kontrolu dělal předemnou, některé věci, které už dávno expirovaly stále nikdo nevyměnil. Tak na co je potom ta evidence?
Všechno je o lidech. Pokud zde budou lidé, kteří budou na systém kašlat, budou líní, budou chodit z práce přesně v 16 hodin... tak to nebude fungovat. Sebelepší systém by byl na nic.
Ale i tak, jsem zastáncem systému, i když dá práci jej budovat a hlídat, tak se nesmírně vyplatí a práce je zde opravdu efektnivní. Zase narážím na to, že každý ví, co má dělat. Všechny pomůcky jsou na svém místě a můžete je také najít tam, kde opravdu mají být. Ale pokud to někdo nedá na své místo - jedná se o selhání lidského faktoru.
Zastaralé GPS. Ha, včera si nakoupili nové GPS! - Jsou to naše Garminy - žlutý, prastarý, který jsme už měli před 5 lety na Rychtě? Aspoň v něčem jsme napřed..ale asi je to jediná věc, co tu tak vidím. Jo, ještě to, že máme kola a sněžnice, je naprostá paráda. Ale nemáme minibusky, ty by se opravdu hodily. Je to s nimi velmi operativní.
Studenti jsou stejní všude - dělají "bordel", lepí žvýkačky na parapet, totálně mi rozházeli knížky v knihovně, nevrací věci zpátky. Ale jinak jsou velmi šikovní a mají zájem se učit, mají zájem o kurz.. jsou tu, protože chtějí. Také si za to pěkně platí.
V přepočtu za 3 denní kurz si platí okolo 3000-5000 tisíc. Záleží ale na spoustě faktorech, jaký je to kurz, jestli je pro maturanty, jestli se dopravují mikrobusy atd. Pro některé jsou kurzy dotované. Ale přesný systém jsem ještě nepochopila.
Chodí se zde v botech - hrůza, doufám, že mi za těch 6 měsíců nezplesniví nohy. Je to opravdu nepříjemné mít furt uzavřené boty. Jakmile bude lepší počasí nasadím sandále. Ale teď to nejde, pořád se přebíhá mezi budovami.
Myslela jsem, že té kritiky bude víc, ale zrovna mne víc nenapadá. Snad příště.

Víkend a biologický kurz

2009-02-10T10:27:00.000-08:00

O víkendu jsem měla být na Biologickém kurzu, který však byl - naneštěstí kvůli sněhu zrušen. Tak jsem si udělala parádní výlet po okolí. (Omlouvám se za kvantum fotek, ale bylo opravdu krásně).
V neděli jsem jela na Ornitologickou exkurzi s místní ochranářskou skupinou Craven Corservation Group. Na exkurzi se sešlo asi 20 lidí, ale nedopadla moc úspěšně, protože všechno bylo tak zmrzlé, takže všichni ptáci odletěli někam jinam, kde mají co žrát. Viděli jsme asi 4 druhy - klasické kachny, racka.
V pondělí však začal biologický kurz, který trvá doteď. Toho se naplno účastním, a je to opravdu paráda. To, jak se tady "učí" biologie je opravdu úžasné.

Lenka se ptala jaký jsou děcka, jestli nezlobí, mají zájem. Je asi brzy dělat nějaké závěry, moc jsem jich zatím neviděla, ale rozhodně můžu říct, že jeden zásadní rozdíl tu je. Všichni sem přijeli se zájmem - nestudují 10 předmětů jako my, ale pouze 4, na které se pořádně soustředí, takže o ně mají zájem. A je to poznat. Jsou potichu, hlásí se, mají zájem, ptají se.. je to prostě paráda. Váží si toho, že tam jsou. Taky úroveň výuky a metody jsou mnohem sofistikovanější a náročnější než na našich kurzech.
Zde jsou fotky na ukázku z prvního a druhého dne.

To ticho..

2009-02-06T00:35:00.000-08:00

Když se zaposlouchám, uslyším:
Vítr pohrávající s větvemi.
Bažanta brodícího se ve sněhu.
Bažantovo zahekání.
Prozpěvující si sýkorky.
Samečka pěnkavy, kterak si hájí teritorium.
Šustění listí klouzajícího po zmrzlém sněhu.
Křupání sněhu pod mýma nohama.

Když zajdu blíže k jezeru uslyším:
Plachtění krkavců nademnou. Některý z nich občas zakráká. Jsou jich stovky.
Halekání přeletující kachny – asi poláka.

Když nebylo jezero zamrzlé, slyšela jsem:
Šplouchání vody.
Výkřiky neznámého vodního ptactva.
A pořád vítr svištící mezi větvemi. Někdy, to, když vanul ze severu, nebo severo-východu, skoro ustal.
Výjimečně slyším přijíždět nějaké auto, nebo letadlo nad hlavou.

Ale to je vše.
Pokud je tu kurz, slyším hulákání dětí, štěkání psa. Kolemdoucí turisty.

Opět bez internetu

2009-02-05T00:05:00.001-08:00

Už zase nemám internet..prostě je zaheslovaný a nikdo nezná heslo.
Kromě uklízení a malování se zde nic neděje, je zde stále zasněženo, ale přes den to pomalu roztává. Jezero je asi z 30 % zamrzlé.
V pátek začne biologický kurz, tak snad se jej naplno zúčastním.
Děkuji všem za příspěvky!

Kterak se vybaviti při sněhové kalamitě

2009-02-03T12:09:00.000-08:00

Záznam z večerních zpráv: jestliže můžete, radši autem nikam nevyjíždějte. Pokud je to nezbytně nutné, a autem musíte někam jet, nezapomeňte na základní vybavení: řidičák, baterku, dostatek jídla a termosku s teplým čajem, lopatu, nabitý mobil, nemrznoucí směs do ostřikovačů atd.. víc si nepamatuju, ale byl to seznam asi 15 položek. Ještě teplé rukavice a deku.. možná i sůl..?

Snih

2009-02-02T12:21:00.001-08:00

Dnešní den je ve znamení sněhu.
Shěhu je v Anglii opravdu spousta, je to tu pro všechny šok. Londýn byl dnes ve večerních zprávách přirovnán k Moskvě. Kalamita, letadla nelítají, autobusy nejezdí, 2 kurzy, které měly přijet, nepřijely. Dojíždějící zaměstnanci zanechali svá auta po cestě a přesedli k těm, kteří měli sněhové řetězy.
Program dnešního Geografického kurzu, King Davids High School byl zrušen, tak se šlo na výlet - užít si sněhu (viz fotky na Picase). Pravděpodobně zítra neodjedou, tak jak by správně měli. Večerní zprávy byly věnovány jen a jen sněhu (sledovala jsem komerční..a jen poznámka pod čarou - reportáže na Nově jsou "ještě vpohodě".. to co jsem měla možnost jen za tu chviličku vidět bylo naprosto děsný! - koulující se policisté, reportáže s bobujícími školáky, a další nesněhové reportáže zaměřené na to, aby mladí lidé při jízdě autem netelefonovali, na hubnutí - 6 dívek, každá jinou velikost kalhot (zadku)...hrůza..)

Zajímavosti 4

2009-02-01T14:19:00.000-08:00

Draho/levno - vůbec mi nepřijde, že by tu bylo draho, naopak. Většina produktů - potravin, drogerie a oblečení mi přišla úplně srovnatelná na naše, místy i levnější!

Multikulturnost - zatím jsem za tu krátkou dobu zažila: třídu, kde byly černošky a Indky, teď o víkendu tu přijela skupina Muslimských dívek, teď je tu třída Židů. Ti si vaří sami. Ve městě jsem viděla samé Muslimy, nejvíce jich bylo v obchodě za pokladnou.

Jídlo - snídaně tu pro kurzy vaří klasické anglické, obědy jsou sandwitche, které si děcka připraví ráno, a večeře teplé - vesměs takové: Pizza - skvělá, Lasagne, Pasta - Bolognese.., Kuřecí noha, brambory, ke všemu většinou vařený hrášek, mrkev, občas salát. Někdy se vaří pro zaměstnance - a to jsou pak obědy teplé. Není problém zde dojídat zbytky, takže se zde nevyhazuje.

Sněží

Můj pokoj se jmenuje Lipka

2009-02-01T13:29:00.001-08:00

Tak jsem se po hodinách uklízení konečně nastěhovala do svého nového domečku a pokoje. Domek je krásných 7 minut vzdálený od střediska. Cesta je lesem, kolem hopkají zajíci, zpívají ptáci a šplouchá voda. Je to krásná cesta. Domeček je také pěkný, sice ještě není úplně útulný, neb se tam bude ještě pracovat, třeba v mém pokoji pokládat izolace, ale už tam bydlíme, protože tento týden přijíždí na středisko 4 školy, za tento týden se jich tu ale vystřídá asi 6. Můj pokoj je na fotkách. Co na fotkách není vidět, tak to smrádek...všechno tu je zatuchlé a zvlhlé. Snad se mi to podaří vysušit a odsmradit.
V sobotu jsem byla nakupovat v Keighley - městě vzdáleném 45 minut jízdy. Je to město plné kriminality, vysoké mortality, a všichni se tvářili, že je hrozně moc škaredé. Mně to ale zas tak nepřišlo. (Je to způsobeno rozvojem textilního průmyslu v minulosti, a pak vlivem konkurence z Číny - jeho zánikem).

A proč se můj pokoj jmenuje Lipka? Protože má na dveřích cedulku Tilia. Další dva pokoje mají Fraxinus a Salix.

Uklízecí den

2009-01-30T13:54:00.000-08:00

Dnes jsem celý den uklízela. Nejdřív bylo potřeba nachystat třídu pro kurz, který přišel pár hodin po tom, co odjela moc příjemná skupinka holek ze střední St. Josephs School. Pak hned jsme ještě měnili na postelích matrace za nové - ne všechny, ale většinu. Matrace jsou asi 30 cm tlusté. No a pak hned po obědě jsme valili do mého domečku, Sand Hill se jmenuje, a uklízeli a uklízeli. Podařilo se mi nenápadně pořídit pár fotek, tak se můžete podívat na tu spoušť, co tam byla. Úklid probíhal naprosto chaoticky a neorganizovaně, ale notně živelně, takže se domeček měnil doslova před očima. Ještě to není vůbec hotové, ale už to vypadá docela k světu. Bylo nás tam v jednu chvíli asi 8, tak to opravdu odsýpalo. Paráda. Pak jsem tam osaměla a uklízela až do večeře. Po večeři jsem se šla podívat na kurz pro maturantky - holky z Bradfordu. Je jich celkem 9, a všechny jsou to Muslimky. Jejich učitelka je však Jugoslávka - tak se sama nazývala. Už ale 19 let pobývá v Anglii, kde také vystudovala druhou výšku, protože ta první - studovala dolnictví (mining), tak to jí bylo v UK k ničemu. A teď je učitelka biologie.Po hodině jsem šla ještě na hoďku uklízet na domeček..
Teď tu kluci všude pobíhají s vysílačkama a hrajou si na schovku… doufám, že to tu nezboří.

Kurz Eco-Challenge

2009-01-29T13:28:00.000-08:00

Tak právě teď skončil můj první kurz, na kterém jsem zde byla.
Přijela sem dívčí katolická škola – St. Josephs Bradford school – 30 dívek a 2 mladé a velmi sympatické učitelky a jeden učitel.
Jednalo se o Eco-Challenge kurz, takže hned na závěr po nesmírně dlouhých instrukcích o požární bezpečnosti, nafasování holínek, pohorek, voděodolného oblečení atd. začaly teambuildingové aktivity. Spočívaly jednak v obkreslení nejmenšího člena na plakát a pak vepisování vlastností, jaké by měli mít členové nějakého týmu. Podrobnosti sepíšu do podrobnější zprávy o kurzu. Snad jen za zajímavost stojí napsat, že při každé činnosti venku musely mít na sobě dívky pevnou kotníkovou obuv a voděodolné oblečení. Z toho jsem usoudila, že Caving aktivity následující den budou málo akční a dobrodružné..prostě fádní. Bezpečnost přece na prvním místě! Večer ještě bylo – Eco-duction – něco jako domácí ekologie – povídání a aktivity vedoucí k šetrnému postoji k životnímu prostředí. Součástí toho bylo i počítání ekologické stopy.
Následující den se rozdělily na 2 skupiny, které se pak v poledne prohodily. Nejprve jsme šly na místní zahradu – prastarou a polorozpadlou zahradu, kterou se Gill rozhodla v rámci projektů se studenty zrekultivovat. Práce spočívala v budování čtyř metrů chodníčku. Po asi půlhodině jsem pochopila, že bych jako dospělá osoba neměla pracovat taky, ale jen se dívat…tak jsem pak fotila a natáčela.
Odpoledne se šlo do jeskyní. Nejvíce asi prozradí fotky, ale co můžu říct – jeskyně byla: děsně akční a dobrodružná s řadou poměrně hodně nebezpečných prvků. Jeskyně byla veřejnosti přístupná, takže jsme potkali spoustu dalších skupin do waterproof oblečených jeskyňářů. Byli jsme tam přes dvě hodiny a fakt jsme si pořádně mákli. Všichni byli až skoro po uši mokří, mně se podařilo do posledních 5 minut udržet suché holínky..ale asi jsem byla jediná. V jeskyních nás provázeli dva jeskyňáři pracující v outdoorové organizaci, takže toto byla přesně jejich pracovní náplň. A uměli to, byli fakt dobří a dostali všechny holky do takové dobré nálady, že i ty, které z toho měly strach to pak vpohodě zvládly, plazily se, slézaly lana.. klouzaly se v korytě podzemní říčky. Byla to opravdu paráda.
Večer pak byla aktivita – Night walk. Bylo to tak perfektně skoordinované s počasím, až jsem nechápala. Byla absolutní tma, nebe bez mráčků a bez měsíce.. všechno bylo tak dokonalé. Na chvíli se stádo bojících se slečen, notně namalovaných utišilo, takže jsme slyšeli hejkající vodní ptactvo, v dálce zabečení, šplouchání vln. Večernice nás skoro oslňovala a odrážela se ve hladině jezera. Pak se ale postupně zatáhlo a už nebylo vidět vůbec nic. Temným lesem jsme kráčeli zpět k domu.
Poslední den byla absolutní mlha, taková, že nebylo vidět ani na 30 metrů. Ráno jsem se ještě rozběhla hledat ztracenou rukavici jedné dívčiny, takže jsem v mlze slyšela ty krásné zvuky, ale trochu jiné, znovu. Bylo to opravdu překrásné.
Dnešní program byla procházka – asi 6 km do Malhamu – což je nejbližší vesnička. Celou dobu jsme šli v mlze, takže jsme skoro nic neviděli, takže tuto krásnou stezku nafotím někdy jindy – trasa to byla opravdu nádherná. Místy jsem si připadala jak v Rumunských horách. Úzké stezky, zídky, ovce, potůčky.
Na 1 metr jsem viděla a fotila červenku! Byla pěkně drzá a hezky si to vedle nás hopkala. Byla to paráda. Pak jsem si nasbírala spoustu páskovek a to jsme už došli k největší dominantě – Malhm Cove – ale co to je, až někdy jindy s pořádnými fotkami.

Další střediska FSC

2009-01-27T14:12:00.000-08:00

Stáhla jsem z internetu stránek FSC fotografie jednotlivých středisek. Když se na to podíváte, asi vám spadne čelist jako mne. Prostě neuvěřitelné. Ty prostory, možnosti.
Je to něco jako "Lipka", jen 60 let stará a mající 17 poboček.
Fotky jsou zde.

Neuvěřitelný internet

2009-01-27T13:28:00.000-08:00

Mají zde neustálé problémy s internetem.
1) Stránka se zde načítá 15 - 30 sekund
2) Internet je veden přes Itálii, a pokud je v Itálii, nebo tady škaredě, většinou nejede
3) Někdy jede jen SKYPE, a nejede net
4) Někdy jedou jenom nějaké stránky
5) Je to fakt jako na baterky. Naprosto nepochopitelné

Víkend a pondělí

2009-01-27T13:21:00.000-08:00

Víkend jsem strávila doma, vesměs učením, čtením, obdivováním, co zde mají. Nic zajímavého. Snad jen, že jsem vyplašila na pár kroků něco, co se podobalo sluce, ale zobák to mělo snad delší než celé tělo...ale viděla jsem to až ve vyplašeném stavu, tak se mi to asi muselo zdát.

V pondělí bylo opět v 9 hodin společné setkání, kde se řeklo, co se bude dít, každý, kdo má na starosti svoji skupinu (skupiny: učitelé, kuchyň, provozní, kancelář), řekl důležité informace, které by měl každý vědět. Adrian - vedoucí, přečetl zajímavé mejly, a informoval o nadcházejících událostech.
Moje práce spočívala v opravování síťek na lov vodních bezobratlých, pak studiem toho, co mne příští dny čeká a po obědě jsem se zúčastnila Plánování všech zaměstnanců - time managementu, cílů, a strategií pro dosáhutí úspěchu. Každá skupina - viz výše se na toto setkání pečlivě připravila, všichni si udělali SWOT analýzu (silné, slabé stránky, příležitosti a ohrožení), a vymysleli si svůj akční plán. Na tomto setkání jsme to pak rozpracovávalí dále. Podrobněji je to popsáno v zprávě.
Jinak teď mne čeká první kurz - jmenuje se Eco-Challenge. Nebudu psát, co to bude, ale napíšu až po něm, jaké to bylo.

Historie Malham Tarn

2009-01-25T05:21:00.000-08:00

V 18. století připadla tato oblast rodu Listerů. Thomas Lister (1752-1826) nechal toto středisko - tehdy sídlo, postavit v roce 1775. Protože byl tak moc bohatý, je středisko postaveno z pískovce, i když je v oblasti dostatek vápence.
V roce 1857 dostal středisko ke svým 21. narozeninám Walter Morrison - syn Jamese Morrisona, který panství v roce 1852 koupil. Walter byl milovník přírody, nechal v blízkosti postavit školu a udělal pro místní obyvatele spoustu dobrých skutků. Zemřel 1921 - v té době měl jmění 2 milióny liber.
Malham Tarn pak byl prodán roku 1927 za 28,000 liber Mr. Fisherovi, který však 6 měsíců na to zemřel. Pozůstalost pak koupila Mrs Hutton Croft - příbuzná Walterovi Morrisonovi, a přenechala to roku 1946 National Trust. Od této doby se Malham Tarn stalo jedním z nejstarších středisek FSC v Británii.

PUBLIKACE NA PRODEJ !!

2009-01-24T07:45:00.000-08:00

Nafotila jsem publikace, které jsou zde na prodej. Jestli máte někdo zájem o zakoupení nějaké publikace, napište mi, prosím, e-mail: swewa(na)centrum.cz a já vám knížku dovezu. Také by neměl být problém objednat nějaké zboží a nechat si ho poslat na moji adresu.
Fotogalerie skládaček
Fotogalerie publikací
Ceník najdete: Strana 1, Strana 2

Zajímavosti 3

2009-01-22T13:01:00.000-08:00

Slané máslo - hrůza, dnes jsem si na slaný chleba namazala slané máslo a marmeládu. Slané máslo tu opravdu frčí.

Oddělené kohoutky - vlevo kohoutek s horkou vodou, 15 cm vpravo kohoutek s ledovou. No comment. Ale normální baterie se zde koupit dá, tak se na ně dá někde natrefit.
Nepoznaly modřín - holky - geografky, se kterými jsem jela na výlet k prameni nepoznaly modřín. Prostě ho neznaly, ale už o něm někdy předtím slyšely. Hm..

Výlet k prameni

2009-01-22T12:58:00.001-08:00

Odpoledne jsem se z ničeho nic ocitla na výletě - se Sarah, Robynne a Sammie jsme autem jely omrknout 3 místa, kam se chodí se studenty. Nejdřív to byl pramen říčky, která teď byla úplně rozvodněná a pramen to nebyl jeden, ale aspoň 15 různých pramenů. Pak jsme jely do vesničky a města, kde studenti srovnávají podmínky pro život mezi vesnicí a městem. Kolik je tam obchodů, jaké tam jsou služby, co tam lidi zrovna dělají, a další podobné úkoly a otázky.
Fotogalerie z tohoto výletu je zde:

Jízda autem byla šílená - Sammie se teprv učila jezdit a frčet mezi úzkými zídkami po silničce, kde se dvě auta nevyhnou bylo opravdu náročné. Silnice byla v některých místech zatopená vodou, jindy nám do cesty vlezla ovce.

4. den v práci

2009-01-22T12:46:00.000-08:00

Dnes jsem kromě opětovné práce na meteorologické stanici pomáhala Kate uklízet učebny a nachystat je na příští týden.
Učebny: učebny vypadají jako ve škole (Fotodokumentace). V každé učebně je dataprojektor, interaktivní tabule, učitelé mají barovou stoličku - což může být při výuce velmi pohodlné a praktické. Ale nástěnky učeben jsou - takové neprofesionální, mne vůbec neoslovily, když to srovnám s nástěnkami a výzdobou na Lipkových pracovištích. Nemají zde žádnou učebnu bez stolů, takže ty největší a nejtěžší stoly - u kterých můžou sedět až 3 lidi jsme nanosily do vedlejší učebny, aby tam nezavazely, a pak jsme je musely dát zpět. Zkrz malinkaté dveře. Co je na učebnách pěkné - tak to, že se jmenují podle nejvyšších vrcholů v okolí, a každý vrchol má ve své učebně nástěnku s fotkami a popisem. O krabicích na podložky pro studenty jsem už psala. Více se dozvíte z fotek.

3. den v práci

2009-01-21T10:31:00.000-08:00

Ráno v 9 hodin jsme opět s Kate šly posbírat data z místní meteostanice. Protože bylo krásně, trochu jsem ji nafotila. Ale podrobnou dokumentaci udělám, až bude opravdu teplo a nebude to všechno zmrzlé.
Moje dnešní práce byla opět moc hezká - pomáhala jsem Averil v knihovně. Objednali si spoustu nových knih, tak jsem knihy razítkovala a archivovala. Averil to všechno dávala do interní databáze. Každá knížka má tedy své číslo a během jedné minuty by měl být každý schopen ji najít. Mají to seřazené podle kategorií - A, B, C - obecné a geografické, B - biologické - C - systematické. Takže pod třeba CU se nachází knihy o ptácích, pod BE se nachází knihy o ekologii obecně - jako Begon atd. Literatura je tam obravdu obsáhlá a velmi odborná. Univerzitní knihovna by se nemusela stydět. Určovací klíče na vážky, můry, třásněnky.... všecičko.
Po čtvrté hodině všichni učitelé odchází a mají padla. Očividně se tu s prací nepřetrhnou. Přesně v 11 hodin je povinná pauza na kafe a v 13 hodin zazvoní svolávací zvonec na nádvoří a musí se jít na oběd. Ještě jsem to tu ale neviděla za plného provozu, teď je to klid, protože tu není žádná škola.

FOTOGALERIE

2009-01-20T09:16:00.001-08:00

Fotogalerii ze zdejšího pobytu naleznete zde: http://picasaweb.google.com/karkull (Záznamy z UK začínají písmeny UK)

Druhý den v práci - Práce v oboru!

2009-01-20T08:04:00.000-08:00

Celé dopoledne, kromě sbírání dat na meteorologické stanici jsem lepila a spravovala podložky pro studenty, tak jako včera. Do oběda jsem to měla hotové. Po teplém obědě - viz fotky jsem konečně dostala práci v oboru!
Mám za úkol udělat revizi databáze měkkýšů, kteří se zde našli. Jedná se o data od roku 1938. Takže budu zjišťovat aktuální názvy, a později od místního odborníka zjistím přesně habitaty, kde žijí, a nakonec by z toho všeho měl vzniknout letáček s místní malakofaunou. A v květnu, nebo červnu provedu revizi v terénu. Už se těším :)

První den v práci

2009-01-19T14:26:00.000-08:00

V 9 hodin bylo setkání všech zaměstnanců, zopakovaly se úkoly, kdo co má udělat, sdělily informace a pak se všichni rozešli do práce. Mně se ujala Kate. Protože má nestarosti meteorologickou stanici, zeptala se, jestli nechci jít také. Samozřejmě jsem chtěla, tak jsme šly. Stanici jsem nenafotila, protože bylo hrozné počasí, udělám to, až bude hezky. Ale určitě stojí za zmínku, co všechno jsme měřily.
Nejprve jsme se podívaly na oblohu a vytvořily si na ní pomyslný kruh, který jsme rozdělily na 8 dílů a měly jsme určit, jaká je oblačnost. Protože bylo úplně zataženo, napsali jsme osmičku – jako že jsou všechny dílky zamračené. Když by bylo přesně polojasno – polovina oblohy by byla modrá a polovina ne, napsaly bychom čtyřku.. Dále jsme podle návodu – očíslovaného obzoru zjišťovaly, jaká je viditelnost. Pak nafotím ten návod, je moc hezký. A pak ještě než došly k samotné stanici, jsme podle toho, kterým směrem se ubírají vlny určily, odkud vane vítr. Dále podle sepsaných charakteristik určily sílu větru (protože se hýbaly větve, tak jsme do kolonky napsaly příslušné číslo, které této charakteristice odpovídalo). Dále přelezly plůtek a stanuly v samotné stanici. Tam jsme z teploměrů odečetly: maximální a minimální teplotu, teplotu 10 cm pod zemí, teplotu 50 cm pod zemí, dále z nádobky na vodu zjistily, kolik napršelo vody, a z ohraničeného pole – ze kterého byla odstraněna vegetace zapsaly, jestli je sníh. A dále se podívaly, jestli není jezero zamrzlé atd. Určitě to doplním fotkami všech měření, a samotné tabulky, která se vyplňovala, ale nemohla jsem to vyfotit, protože sněhopršelo, a byla děsná zima.
To bylo asi to nejzajímavější, co se za ten den událo. Dále mne už čekaly jen takové pomocné práce, které by byly ale na Rychtě tolik potřeba, aby je někdo dělal. Takže jsem měla za úkol naplnit nějaké flaštičky destilovanou vodou – to bylo do laboratoří pro studenty, pak uklidit a roztřídit zapůjčené vybavení. Mají tam totiž místnost, kde si studenti mohou půjčit kalhoty proti dešti, bundy, pohorky, holínky. Všechno za poplatek – asi okolo 2 £ za kus. A pak jsem třídila materiály k jednotlivým programům, což bylo velmi užitečné, protože jsme v tom s Kate udělaly pořádek.

A nakonec spravovala podložky pro studenty. Další zajímavá věc – v každé učebně, učeben mají pět, je krabice s podložkami. Každá podložka má číslo a název místnosti a v krabici je jejich seznam, takže se několikrát do roka dělá revize, kolik tam těch podložek je. Tak to jsem dělala, ale nedodělala, protože po 16 hodině všichni odešli domů, tak jsem tam vydržela do doby, než mi došla stříbrná páska. A v období, kdy přestal hučet kotel, jsem šla fotit a fotit a fotit. Takže to mne čeká zítra ráno.
No a pak jsem byla na úžasné večeři – oběd byl jako obvykle studený – sendviče, saláty, slaný štrúdl apod. A večeře byla teplá – kus kuřete, uvařený květák a brokolice, teplá zálivka, nějaká šťáva, plněná paprika nějakou směsí a pak byl zákusek – buchta, kterou jsme si měli zalít pudingem. Prostě paráda. Ben (z NZ) mi slíbil, že mne naučí vařit, takže jak se přestěhujeme do domečku, tak se to snad trošku naučím.

Zajímavosti 2

2009-01-18T10:30:00.000-08:00

Nepřezouvají se! – nikde, ani ve středisku, ani v rodinném domě – koberec, nekoberec, chlupatý i nechlupatý, je to jedno, všude se chodí v botách, i když je venku chumelenice. Ale prý se děti na středisku přezouvat musí.

Luxusní pokoj – na mém pokoji pro dva mají lidé k dispozici: malinkou rychlovarku, mísu plnou Fairtrade kafíček a cukříků a normálních mlíček. Dále vlastní sociálku, o které jsem už psala. Chyběla zde však židle, a na stole nějaká lampa.

Malham Tarn je chráněn Ramsarem - celá oblast je chráněna Úmluvou o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva)

Farmy už od 12. století – většina farem pochází z 12. století. Protože se nacházíme v NP – je zde zakázáno stavět moderně, a všechno musí zůstat při starém. A opravdu VŠECHNY domy vypadají stejně – jsou kamenné, s malými jednoduchými okny a kamennými střechami.

Dům ve kterém budu bydlet

2009-01-18T09:48:00.000-08:00

Dnes jsem si udělala malý výlet na druhou stranu od střediska, a s Ianem se stavila i v baráčku, ve kterém mám bydlet. Zrovna tam probíhá výměna topení, takže to tam vypadá doslova jako po výbuchu. Co mne ale nejvíc fascinovalo, tak to je to, že se tam strhávají podlahy, stropy, zabudovávají nové trubky do zdí a všechno, všecičko tam zůstalo tak, jak kdybyste zrovna teď vstali a odešli. Takže jste měli v okapávači na nádobí plno nádobí, na stole ovoce, na sporáku hrnce, v obýváku časopisy na stolku, v pokojíčku počítač, rozestlanou postel, fotky, knížky, nedopité mléko.. všechno byste tam tak nechali, a pak vám tam naběhli chlapi, vytrhli ze zdí starý topení, v kuchyni vytrhali podlahu a část stropu, provrtali díru do zdi na nový bojler… prostě hrůza. Nechápala jsem to, jsem zvyklá, že když malujeme, nebo vrtáme do zdi, nábytek zakryjeme igelitem, věci uklidíme do skříní…nic tam nenecháme. Pro ilustraci jsem vyfotila aspoň fotky kuchyně, ale zbytek jsem teda nefotila, nebylo to moc vhodné…fotit ten binec.
Ale jinak „můj“ barák bude vypadat dost dobře. Od nejrůznějšího vybavení, 20 dní staré pračky, sušičky na prádlo, mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazničky… po televizi v každém pokoji, obývák s pohodlnými sedačkami, asi – byly teď pokryté vrstvou prachu. Pokoj mám asi nejhorší ze všech, protože ho mám s výhledem do lesa, ne na jezero, s malinkým oknem a šikmou střechou, tak bude hodně tmavý, ale velký asi 2,5 x 4 m. Takže nebude problém tam někoho ubytovat 
A hlavně, to nejlepší na tom baráku je, že je tam koupelna s normální vanou, a hlavně v té vaně je normální sprcha a teče tam studená voda. Ne tak, jak to mám teď, že u stropu je rozprašovač vody a jeden čudlík, po jehož zmáčknutí teče teplá voda a po chvíli téct přestane.
Baráček má krásnou kamennou střechu – z kamenných kvádrů, a 30 metrů od něj začíná dřevěný chodníček skrz Malham fen – močál, částečně i rašeliniště, aspoň jsem tam viděla rašeliník. Takže v létě to nebudu mít daleko na koupání do jezera. Paráda.

Zajímavosti

2009-01-17T14:27:00.000-08:00

Je tu jaro! - když se probudím - cítím krásný svěží jarní vzduch...

Podivná veverka - ráno jsem z okna dalekohledem pozorovala něco podivného, chlupatého, šedého - byla to nějaká veverka, ale takovou jsem ještě nikdy neviděla.

Je tu tma! - nejsou odsud vidět žádná světla, takže když jdu v noci lesem, opravdu nevím, kam jdu, je tu naprostá tma! Bez baterky bych daleko nedošla.

Bar pro studenty! - Studenti tu mají normálně regulerně vybavený bar plný alkoholu, s fotbálkem, stolečky, internetem...prostě neuvěřitelné.

Dialekt - spousta lidí z různých koutů Anglie a z Austrálie a Nového Zélandu. Každý mluví trochu jinak, je to takový mix nejrůznějších angličtin. Někomu rozumím, někomu absolutně ne. Asi nejhorší je to u těch, kteří jsou přímo z tohoto okolí.

Obžerství! - zaměstnanci tu mají k dispozici veškeré jídlo, konzervy, zásoby, čokolády, ovoce, džusy, čaje, kávy, cokoli co si vzpomenete.. zeleninu, musli... všechno, všecičko. Rozhodně se zde nenaučím vařit, to je jasné. Zatím se ale cpu na snídani cereáliemi a na večeři zeleninovými saláty. (Kuchyň se zásobami naleznete na Picase: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117Interier#

Sobota - výlet po okolí

2009-01-17T14:00:00.000-08:00

Dnešní den byl ve znamení focení. Fotila jsem o 106. Nejprve interér střediska, který naleznete pod tímto odkazem: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117Interier#
Bohužel to bude bez komentáře, ale jistě si domyslíte spoustu věcí k čemu jsou apod.

Jakmile jsem však zjistila, že je venku krásně, neváhala jsem, a utíkala na výlet po okolí. Vylezla jsem na útes nad střediskem, a pak kolem ovcí šla dolů k jezeru. Pak jsem si řekla, že jezero obejdu, ale na druhé straně mi v tom zabránila řeka vytékající z jezera a v ten moment mi také došly baterie, takže jsem se vrátila domů.
Fotografie z tohoto minivýletu naleznete zde: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117NejblizsiOkoli#

A hned v 13:30 jsem vyrážela s Ianem a jeho škodovkou na výlet po vzdálenějším okolí. Viděla jsem Malham Cove, vodopády, chlupaté krávy Highland - plemeno ze Skotska, a nakonec i lamy z Jižní Ameriky. Poté jsme zavítali do nejbližšího městečka - 11 km vzdáleného Settle, a pak za Davidem Taylerem na návštěvu. Jakmile se Ian dozveděl, že jsem nikdy nejedla Indické jídlo, museli jsme se v jedné restauraci stavit a dát si je (bylo to ale Takeaway, tak jsme to snědli až doma).
Fotky z tohoto výletu jsou zde: http://picasaweb.google.com/karkull/UK090117VyletSIanem#

Kurz první pomoci

2009-01-16T10:59:00.000-08:00

Snídaně byla v 8:30. Sama o sobě byla zajímavá - na výběr bylo asi 8 druhů cereálií - cornflakes, musli a spousta dalších křupínek, pak klasická anglická snídaně - klobásy, opečená slaninka, vajíčka, fazole, marmeláda, crosianty atd. Já si dala musli a čaj. Po snídani jsme všichni došli do jedné místnosti, kde byly v krabičkách nachystané nejrůznější ingredience na sandwich - obrovský výběr. Každý si tam tedy připravil sandwich na oběd.
Celé dopoledne bylo na programu školení k první pomoci - měli pozvaného člověka, který právě učí lidi jak poskytovat první pomoc, a ve skupinkách jsme na konkrétních příkladech různých událostí trénovali a diskutovali o nehodách a o poskytování první pomoci. Zúčastnili se toho jak učitelé, tak i ostatní zaměstnanci (kuchaři, uklizečky).
Co mne překvapilo, tak všichni uměli dát bez sebemenšího zaváhání postiženého do stabilizované polohy. To by myslím u nás nebylo takovou samozřejmostí. A zjistila jsem, že se jejich poskytování první pomoci - nebo lépe řečeno - zjišťování stavu člověka v bezvědomí trošku liší. Mají to prostě preciznější. Ve volné chvilce popíšu přesný postup.
....
Odpoledne jsem pak nafotila pár fotek a pak až za deště, po té, co jsem pomohla nachystat barák na pondělní příjezd univerzity na dvoudenní kurz, šla na kratičký objevný výlet, ze kterého jsou fotky také.

První den v Malham Tarnu

2009-01-16T10:50:00.000-08:00

Manchester mne přivítal vytrvalým deštěm. Po asi hodině jízdy jsme s Robynne, sympatickou holkou, v jejím Berlingu dojeli - po levé straně silnice! Do kamenné vesničky Settle. Cesta do této vesnice byla lemována stovkami bezpečnostních značek, upozornění, osvětlenou dálnicí apod. U semaforu stála i cedule, kde bylo napsáno, že pokud svítí červená, musíš stát! Takže jsme na semaforu uposlechly, a poslušně si počkaly na zelenou. To jsme usoudily, že už můžeme jet, i když to tam nebylo napsané. Z vesničky Settlu jsme jeli ještě asi 11 km po uzounké silničce mezi zídkami do prudkého kopce. Projely jsme několikery bránami, než jsme narazily na pár kamenných domků, v jednom z nich budu pak bydlet, až spraví topení, a dorazily úzkým úvozem do střediska Malham Tarn. Přijely jsme po půlnoci a potkaly ještě pár jedinců na hromadné zaměstnanecké párty, která se koná jednou do roka. Prázdné Prazdroje a Pilsner Urquelly stály na stole. Pozdravila jsem se se všemi, a pak šla spát. Mám docela hezký pokoj s vlastními sociálkami.
Spala jsem jako dudek.

Let s krachující leteckou společností SkyEurope

2009-01-16T10:42:00.000-08:00

Letenku jsem si koupila v červenci 2008. Stála mne v přepočtu 349 Kč. Vzhledem k padajícímu systému při nakupování jsem si letenky koupila hned dvě, takže mne cesta vyšla na dvojnásobek.
Týden před odletem, plánovaným na 15. ledna 2009 jsem se dozvěděla, že společnost SKYEurope za posledních 9 měsíců prodělala 45 mil. eur, takže je značně v mínusu, takže se musela vzdát některých svých letadel.
Podle toho vypadal i odjezd. Můj let do Manchesteru byl zrušen. Měla jsem letět v 16:50. Proto nás posadili do letadla do Londýna, které mělo letět v 17:40. Do letadla společnosti Slovenské aerolinie jsem nastoupila až v 18:40, letadlo vzlétlo až před sedmou. V Londýně jsme se zdrželi hodinu, takže jsem do Manchesteru přiletěla až kolem 22. hodiny. Robynne tam na mne čekala přes 6 hodin :(
Ještě jsem díky dvěma letenkám naložila 2 zavazadla, přičemž jsem pak po celou dobu letu trnula, jestli jsem náhodou neztratila peněženku s kreditkama a hlavně, jestli mi nerozmlátí notebook. Naštěstí to dobře dopadlo.