Předposlední záznam

Chtěla jsem zde ještě něco napsat. Co se událo v posledních dnech, a srovnat moje pocity po příjezdu do ČR a domů. K tomu dojde, ale asi až později. Přece jenom, časy nejsou lehké, naopak velmi smutné.
http://www.kvicala.lipka.cz/island/

Více odpovědí je na uvedené adrese.

Kterak mi cestu zkřížila prasečí chřipka

Dnes jsem se ke svému velkému zklamání od Adriana (vedoucího střediska) dozvěděla, že v Castle Head, dalším středisku kam jsem měla zítra jet mají případ prasečí chřipky. Doporučil mi, nebo dokonce snad i poprosil, abych tam nejela a nedotáhla chřipku sem. Dost jsem o tom přemýšlela. Třeba bych tam strávila 4 úžasné dny a nic by se nestalo. Ale třeba ne. Třeba bych s sebou přivezla prasečí chřipku a nakazila ostatní, nedejbože se stala 10. případem nakažení prasečí chřipkou v České republice. Ať už by to bylo jakkoli, rozhodla jsem se zůstat doma. Ale co když je to také špatně? Cara - sousedka z vedlejšího pokoje, odkud se stále line nasládlý zápach špíny a odpadků je nemocná. Kašle, je jí blbě..třeba také má chřipku a já tu zůstávám s ní, místo toho, abych jela na Castle Head, kde je osoba s chřipkou izolovaná v pokoji.
Ale kuš, vždyť je to jen normální chřipka. Ach jo. Trápí mne pochybnosti, dost jsem se těšila, už jsem měla vše naplánované, sestra mi poslala noty na klavír... už jsem si málem vytiskla mapy na stopování.
Ještě jedna okolnost k rozhodnutí zde zůstat přispěla. Kolegové z práce začali organizovat rozloučení (celkem během prázdnin odchází 5 lidí). Takové Barbeque. A jediný termín byl možný v neděli, ale to jsem tu neměla být. Proto jsem jim řekla, že přijedu už v neděli, abych to zbytečně nekomplikovala.. asi hodinu na to mi Adrian řekl o té chřipce.

Myslíte si, že to bylo správné rozhodnutí nejet na Castle Head? Přivezu domů prasečí chřipku? V UK je už 8914 potvrzených případů a 5 úmrtí. Ale žije tu celkem 60 miliónů lidí, a určitě řada dalších jako já je zde navíc.... Kdo ví jak to všechno bude.

Už zbývá jen pár dní

Odjela mi sestřička, to bylo tehdá 1. července. Tři dny v práci, mezitím jedno odpoledne koupání v řece a opět na 4. července den volna, kdy pro mne přijel Terry Crowford z Yorku a jeli jsme do Kettlewellu na přírodovědecké setkání (FOTKY). Bylo to moc krásné, zpočátku jsem se přidala ke skupince můrařů, kteří vypouštěli můry z asi 6 Robinsonových pastí. A nakonec skončila u šnečkařů..ale trochu jsem jim utekla, protože botanička Judith Allison se zmínila o jedné kytce, že prý roste na místech znečištěných železem..tak jsem šla nahoru proti proudu říčky abych objevila starý důl..ano, něco takového tam opravdu bylo. O půl paté odpoledne pak bylo setkání v místní základní škole, kde se řeklo co kdo objevil a pak za deště se jelo domů. Ale protože jsem u Terryho nechala v autě svoje věci, musel mi je pak donést v úterý. Ale ještě než přišlo úterý, domluvila jsem si na pondělí návštěvu jednoho lomu. Moc ráda jsem se připojila ke kurzu a fotky jsou zde: FOTKY. Terry přijel v úterý večer se svojí ženou Marií. Uvařila jsem jim proto výbornou babiččinu polévku (kteréžto děkuji (i dědečkovi) za poslání receptu). Polévka se povedla a budu ji dělat i příští středu pro všechny zaměstnance na rozloučenou. Protože příští čtvrtek už hurá domů.
No a dnes mne přišel navštívit opět Brian a vzal si s sebou foťák aby si mne na památku vyfotil. Jak milé.

Sestřička

17. června jsem se vrátila z Lake District, v Settlu vyzvedla kamarádku Petru z Nottingham univerzity (Pískle, holka ze slavného oddílu Jestřábníci), a v pátek 19. šla opět do Settlu vyzvednout moji milovanou sestřičku a jejího kluka Pepu. Spolu jsme pak strávili krásných 13. dní.
Sobota - celé odpoledne jsem strávila v jeskyni. Té stejné úžasné jeskyni jako tehdá v březnu. Nejprve tam šla s malými dětmi, neboť naši učitelé nemají rádi lození do jeskyní. Já jsem si to však patřičně užívala. Stejně pak několik hodin na to s českou delegací a s Ianem.
Další dny bylo na programu:
Neděle - Langliff, koupání ve vodopádech a stará obrovská vápenka.
Pondělí - Malham Cove, Janets Foss, Gordale Scar - největší místní špeky
Úterý - český večer
Středa - Cesta do Lake District do Keswicku, odkud 4 dny v horách až do neděle, kdy jsme přejeli zpět do národního parku Yorkshire Dales, do údolí Swaledale, kde jsem kdysi v březnu už jednou s Ianem byla. Tam jsme si prolezli nějaké staré doly, zažili teror muchniček, které v některých z nás vyvolávaly panické stavy, a opravdu to vypadalo, že budeme sežráni. Zpoceni v malých stanech, bez možnosti vyjít ven jsme z tohoto hrůzostrašného místa museli uprchnout mlhou až na kopec, kde jsme doufali, že bude trošku foukat vítr, který ty malé potvory zažene.
Téměř každý den nás čekalo nějaké koupání, celou dobu jsme cestovali stopem - nejlepší, nejrychlejší a nejlevnější dopravní prostředek. Asi bych zde už jinak necestovala. Někde byl dost malý provoz, ale vzhledem k absenci veřejné dopravy nebylo jiné cesty.
Bylo to krásné, poslední den jsme se ještě projeli po jezeře na lodi a 1. července ráno mi všichni odletěli domů.

Fotogalerie - jen 216 fotek!!! Opravdu jsem to na míň nezvládla, a naopak jich tam dala tolik kvůli lidem, kteří tam se mnou byli. Je to tedy spíše pro ně - ty fotky než tak pro ostatní. Proto při prohlížení doporučuji zvětšit náhledy a vybrat fotky, které něčím zaujmou.